Pád Bílého domu

"Halóóó, tady Žérár". "Ahoj Žéráre, tady Pentagon, jak to jde?". "Pěkně na hovno! Upadl mi foťák a po pádu už nefunguje. Zkurvení ťamani! Za tohle je všechny zabiju! A pak si raději pořídím Praktiku, ta něco vydrží.". "A zvládneš to sám, Žeráre?". "Jasná páka, viděl jsem třikrát Smrtonosnou past a dvakrát Přepadení v Pacifiku, bude to piss of kejk, každý Američan má přeci právo na hamburger, tak nakonec ještě obejmu prezidenta a nechám ho pronést srdcervoucí projev!". "OK, Žeráre, my tu teda zatím budeme trojčit. Pak brnkni.". Totálně kýčovitý, patetický, tisíckrát viděný akční výplach, ale děkuju moc za dvě hodiny výborné, vcelku drsné a nostalgicky staroškolské zábavy!! Zdravím opět všechny umělecky založené hnědopichy. Poznáte je podle dvou hvězd. (28.06.2013)

Zajímavé, všichni popisují, že druhá polovina je mnohem horší než první a já tu sračku někde kolem půlky vypnul. To by mě fakt zajímalo, jak to mohlo bejt ještě dementnější. Ashley mi zabili hned na začátku a už z tý prezidenstký bouračky bylo patrné, že akce bude natočená debilně a triky budou stát za vyližprdel, takže tady fakt nebylo moc co řešit. Zasmál jsem se Korejcům a konec.... (09.07.2013)

Když jsem viděl, jak se Žérárd choval v Bílém domě, tak upřímně doufám, že nikdy nepřijde na návštěvu k nám. Toto je přesně ten typ filmu, při kterém je zapotřebí především nedávat moc velký pozor, jinak byste ho totiž museli vypnout už po třetím z třistadvaašedesáti leteckých záběrů Obamovy chaloupky. (08.01.2015)

Prvú hodinu som uvažoval o plnej paľbe. Dokonalá "americká blbosť". Fakt to nie je tá Emmerichova verzia? Pretože zo všetkého najviac mi to pripomenulo Deň nezávislosti. Áčkovo sa tváriaca béčkovina, schematická, predvídateľná, blbá, patetická, ale perfektne remeselne ošetrená, herecky presná a celkovo fungujúca. K tomu viac headshotov ako vo všetkých Romerových filmoch súhrnne. Keby v tom ešte vystupoval Casey Kurva Ryback, tak by som umrel blahom. Problém je v druhej polovici, kde sa hrdinovi začne až príliš dariť a z niekoľkých príbehových pušiek sa nevystrelí (prezident mal využiť boxerskú zručnosť z úvodu, klišé musí byť!). Celkovo veľká zábava a milá spomienka na staré dobré radikálne časy. (28.06.2013)

Tak jo. Přepadení v Pacifiku ode mně dostalo jednu hvězdu za Missouri. Ve světle Olympu si říkám, že by si možná zasloužilo i dvě, páč je v něm přece jen trochu toho nadhledu. Zato zde se díváme na dojemný záběr padající rozstřílené vlajky s hvězdami a pruhy a zcela vážně se po nás chce zaplakat nad pošlapáním symbolu svobody. Do toho padají inteligentní věty jako "nechtěli zničit jen nás, chtěli zničit náš způsob života" či "nepřítomnost amerických vojáků bude znamenat válku". Buch hlavou o zeď. Když zapomenu na patos k zeblití, zůstane film se spoustou pitomostí. Nejdřív jsou za pitomce všechny US bezpečnostní složky, přičemž banda teroristů připomíná bandity z Vinnetouovek (nehledě na to kolik jich padne, je jich pořád stejně), pak se to otočí a ti zlí teroristé se nechají porcovat jeden za druhým mezi správně emericky tvrdými hláškami tvrdého Skota v hlavní roli. Kde zláci nabrali AC-130 se nedozvíme. Logika v osobní motivaci postav neexistuje. Ovšem, to není důležité, Amerika, světový mír, víra a láska byly zachráněny. BTW když ta vlajka padala dolů, nešlo si nevzpomenout na Mars útočí a vlaječku Marťanů. Kde jsou časy Brooklyn's Finest... (29.06.2013)