Lakomec

S Molièrovym Lakomcem se setkávám nepravidelně už víc než 10 let. Poprvé to bylo ještě na gymnaziu, kdy jsme s celou školou cestovali na divadelní představení do Zvolena a Lakomec pro mě byl zážitkem, jaký mi později různé viděné TV záznamy téhle hry určitě nedokázaly vynahradit. Byl jsem ale zvědav na francouzský film podle tamnější národní klasiky, ač vypadla z toho jenom další (navzdory původnímu účelu natočení pro kino) studiová inscenace. Ovšem s několika osobitými režijními nápady. Dochází na ně i během notoricky známého monologu, kdy Harpagon duševně na dně po zmizení své milované truhličky se přepadá do skutečného vykopaného hrobu, zatímco onedlouho se ocitá na divadelním jevišti; oceňuji i následní domácí vyšetřování zaranžované jako soudní proces. Je-li třeba tou sekvencí z jeviště zdůrazněn záměr tvůrců setrvat u divadelního pojetí i v adaptaci pro filmové plátno a visí-li všude v soudní místnosti propagační plakáty k Molièrově komedii, odpouštím (coby hravý odkaz směrem ke klasickému divadlu :)) i tu scénu s koňmi v podobě namalovaných kulis. :o) Nakonec proč ne, Lakomce, ač klasickou hru, je určitě nutno brát i s jistou nadsázkou, a tvůrcům se jí sdělovat daří velice úspěšně. Hezký Molièrův nápad s postavou kočího a kuchaře v jedné osobě, který se dle své aktuální potřeby převlíká, zde získává vtip navíc, když si zdejší kuchař omylem na sobě nechává i červenou kočího věstu. Louis de Funès je představitelem Harpagona velice ikonickým a vede si v komické roli "trochu jinak" znamenitě, Galabru i Gensacová mu skvěle sekundují, slabinou pro mne zůstávají někteří ti mladí herci. 75% (05.06.2020)

Ani v nejhorších nočních můrách jsem si nedovedl představit, že by některá Funésovka mohla být až takhle debilní. Scénka, která následuje bezprostředně po ztrátě zlaťáčků je pěkná, ale zbytek je brutální nuda a hnus. Vtipné to není vůbec. Herci jsou až na dvě známé vyjímky naprosto otřesní. Nerad dávám odpad filmu s člověkem, kterého tolik respektuji, ale nemám jinou možnost. Bylo to neskutečně špatné. (26.08.2013)

Já jsem byl tímto filmem příjemně překvapen a musím říci, že to Louisovi de Funésovi v roli hamižného a lakotného Harpagona velmi slušelo. Krásně si roli užíval, do svého srblictví a laskání s penězi dával tolik lásky, stejně jako nenávisti ke všem lidem, o kterých si myslel, že ho chtějí okrást. A ta nádherná čelenka a paví ocas, když se dvořil Marianně (Anne Caudry), to byla nádhera. Skvěle také zahrál Michel Galabru v roli sluhy a kuchaře Jakuba A Claude Gensac v roli Frosiny, ostatní ale hrají spíše vážněji, zkrátka si to tak neužívají jako Funés. Ale je to zkrátka nádherná komedie, o tom, do jakých krajností může zacházet lakota a touha po majetku. Samozřjmě se závěrem, který otočí vše naruby a skrblík je po zásluze vytrestán. (18.11.2009)

Když jsem zjistil, že Luis de Funes hraje ve filmu podle Molierova Lakomce, tak jsem zaplesal. Už to spojení Funes - Lakomec, cholerik,... Funes - Filipovský, Filipovský vynikajícně ztvárnil tuto roli na divadle. Vše hrálo pro. Jak mě hluboce ranilo, že tento film nedabuje právě Filipovský. Tady by si to užil víc než jinde. Bohužel malý velký herec odešel dřív než asi došlo k dabingu tohoto filmu. Jsem přesvědčen, že kdyby ho daboval Filipovský, dal by tomuto filmu úplně jinou atmosféru. Ale i tak krásný film. (20.04.2012)

Knížku jsem tentokrát četl (povinná četba) a docela se mi líbila. A toto ztvárnění překvapivě taky. Některé nápady, jak setřít rozdíl mezi divadlem a filmem (herci často mluví do kamery, jako by na diváka v hledišti, scény občas přejdou do úplně jiné během vteřiny /při vyšetřování, kdy jsme v kuchyni, jsme najednou u soudu/) mi přišly bezchybné. Bohužel ale není to úplně věrné knižní předloze, pár postav si režisér přidal (kuchař/kočí v jedné osobě či dohazovačka v divadelní hře, pokud si dobře vzpomínám, nebyli) a první cca hodinu lze obdivovat pouze výkon ďábelského Funèse. Prakticky až od chvíle, co mu ukradnou truhlici plnou zlaťáků, začíná být i film excelentní. Ale to je poslední půlhodina, což je z dvou hodin přeci jen málo. Lakomec sice stojí za vidění, ale pozor, není to přesně podle knihy, takže si raději nejdříve přečtěte knihu a až pak zhlédněte tuto (povedenou, místy až parodickou) taškařici. 80 %. (24.05.2011)