Fantomas kontra Scotland Yard

Záverečnú časť trilógie o geniálnom mega zločincovi Fantomasovi považujem za najlepší film v ktorom sa objavil francúzsky herec Louis de Funes. Nebojím sa to takto otvorene tvrdiť. Pretože jeho postava policajného komisára Juvea je v celej tejto sérii snáď ešte výraznejšia ako samotný Fantomas. Tým že sa tento krát dej presunul na starý šľachtický zámok lorda MacRashleya do Škótska séria chytila nový dych. Scény s obesencom v spáľni, alebo legendárna Fantomasova "Operacia Artaban" počas honu na líšku, ma vedia doteraz veľmi dobre pobaviť. **** (01.02.2008)

Povedal by som, že atmosférou jednoznačne najsilnejší Fantomas. Už tá podzemná skrýša a všetko okolo Fantomasa je nesmierne atmosférické, keď sa k tomu pridá ešte britský strašidelný dom niekde na vidieku, režisérovi stačí doplniť toto kombo zopár vydarenými scénkami, v ktorých je Funés za toho najväčšieho blbca. V druhom desaťročí môjho života jedna z najzásadnejších komédií, ktoré v obľube dávali naše televízie. Pozretie po rokoch: Až teraz som plne docenil metaforu Fantomasa ako francúzskej vlády: "Tej oblude platím každý rok vysokú daň", "Ak nezaplatíte, zvýšia sa vám úroky", "Plánujem vytvorenie človeka, ktorý by žil bez hlavy", atď. Hm hm hm hm.... (01.10.2012)

Treti diel Fantomasa takmer nezaostava za prvymi dvoma. DeFunes bol vyborny a humoru nadostac /tento typ humoru milujem, presne tento styl svojim ponatim viac smakuje europskemu divakovi nez dost velke mnozstvo hollywoodskych brakov/. Sranda, ze Jean Marais sa neznasal s De Funesom, to je len ako pikoska. 95 % (15.11.2014)

"Ujišťuji Vás, že jsem neuklidil žádného oběšence z Vašeho pokoje." Zmatenej komisař Juve uprostřed suchýho skotskýho humoru mě zase dost pobavil. Stejně jako génius zločinu na bicyklu. Jen jsem přitom sám sebe odhalil, že jsem asi levičák, když s Fantomasem souhlasím, že vybírat mimořádný daně od miliardářů a gangsterů nepovažuju za úplně špatnej nápad. Jen by se ty daně asi daly využít účelněji. Třeba by se daly věnovat nějaký politický neziskovce ke svržení nějaký vlády, která nechce dobrovolně vyměnit ropu za demokracii. No to je asi blbost, ať si je radši nechá Fantomas. Ten nadělá míň škod. (23.02.2022)

Od dětství můj nejméně oblíbený Fantomas: a) nesnáším, když má někdo pravdu a ostatní mu nevěří a/nebo se mu vysmívají, v tomto případě navíc opakovaně b) hon na lišku mi připadá podobná zábava jako topení koťat. No, abych tenhle vážný úvod něčím vyvážil, budu se teď věnovat své oblíbené činnosti – tj. vysmívání se vzhledu a/nebo výkonům herců ve filmech. Takže coby prvního pána na holení si vezměme Maraise. Ten je v tomto ohledu nejvděčnějším objektem k posměškům, neboť není nad to, když se padesátiletý chlap snaží působit jako pětadvacetiletý mladík. K tomu účelu oplývá velmi energetickými, vzteklými gesty, které mi bohužel připomínaly majora Zemana, když má dva dny do menstruace. I obličejem je Brabcovi celkem podobný (doufám, že si to Brabec nepřečte, by puknul pýchou, zato Marais má štěstí, že už je mrtvý, ten by to asi prožíval naopak). Mimochodem, právě tvar tváře byl příčinou Fándorovy neporazitelnosti. Jak jste si jistě všimli, žádný padouch se ho nesnažil uhodit do ksichtíku, neboť dobře věděl, že by se nepěkně pořezal o jeho ostře řezané, mladické rysy. No a pod pulovrem nosil tento novinář nikoli noviny proti větru, ale patrně plech. U Fantomase mě zase v tomto díle fascinovaly jeho stavitelské schopnosti. Zatímco u nás poznají řidiči v okruhu stodvaceti kilometrů, když se silničáři snaží opravit nějaký ďůlek na cestě, on klidně předělá lord mekrašlejemu před nosem jeho zámek na bajkonur, aniž by onen lord cokoli zpozoroval. Funés tradičně překypoval svou energií, vzít dva takové a zapojit je do série a temelín se nemusí dostavovat. (27.11.2015)