Grand restaurant pana Septima

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

Grand restaurant pana Septima je dalším z fenomenálních kousků z dílny francouzského humoru, jemuž velí Louis de Funès. Až na, zhruba poslední půl hodinku. Tam se skvělý humor a eskapády, které byly stavebními prvky od počátku filmu, přehoupnou do jiné roviny, kde následuje dlouhá honička, která začne po chvíli být jednotvárná a dokázala mě po zbytek filmu uspat:) Ale když promineme tuto část, jedná se o parádní kousek, v němž se setkávají snad všichni "Četníci" z kultovních kousků s Funèsem, které by se daly nazvat "Eskapády četníků ze Saint-Tropez.":) (25.01.2013)

Dokud se čerpá servilita Rogérka, aby mohla být předána hostům, provádějí se inspekce na bázi provokace a tempo pianisty mění šikanózní výcvik personálu na bakchanálie, je dění v Septimově vývařovně na čtyři michelinské. Jenže jak se začne obíhat novinový stánek a přejede se do zasněžených hor na jakousi kombinaci Fantomase a bondovky s Moorem, je to už na udání Státní zemědělské a potravinářské inspekci, protože se přestalo vařit s čerstvých surovin. De Funès s upgradem FF je ovšem skvostný. Užil jsem si i drobnosti, jako třeba jeho vyděšený výraz, když divizní komisař vypráví recept s dušením ve vlastní šťávě či tradiční celoobličejové opocení v krizových situacích.. (04.08.2021)

Vlastně souhlasím s tím, co tu již bylo řečeno. Grand restaurant měl potenciál stát se Louisovou nejlepší komedií a první část, ve které se seznamujeme s prostředím a provozem restaurace U Septima na to má dost solidně našlápnuto. V rolích číšníků jsou skoro všichni, co si zahráli Louisovy podřízené v jeho hvězdné éře (vlastně chybí jen Christian Marin a Jean Lefebvre z Četníků). Ale jakmile unesou prezidenta Novalese, všechno jde do háje a ačkoli se nadále vyskytují pěkná místa ("Silnice je mnohem lepší."), tak to mrzí už kvůli té nevyužité příleitosti s tím udělat něco víc. A divím se, že si Funés nevybrousil lepší zápletku, víc spjatou s prostředím restaurace, vždyť o podobném projektu snil už od Gentlemana z Epsomu, kde si zahrál menší roli restauratéra. Skvělý dabing F. Filipovského je už vlastně samozřejmostí, ale tady ho musím opravdu vyzdvihnout. Vznikl až v 70. nebo 80. letech, v době, kdy běžěl Septim v kině, byl FF nemocný a tak se dabing udělal v Brně a Funése daboval Jaroslav Dufek. Filipovský film později tedy předaboval a do role se tentokrát vžil snad ještě víc než jindy, až mu při rozhovoru Septima s ministrem ulítlo: "Á, jděte do prdele!" Schválně si toho všimněte. :-) . (06.08.2007)

Čím to je, že interiérová veselohra s potenciálom omnoho väčšieho množstva vtipov, než akým skutočne disponovala, sa razom zmení na pseudobondovku? Zbytočne nákladná komédia (jedno auto zletí do rieky, ďalšie dve do snehu, helikoptéra v oblakoch...), len aby sa naplnil aj dobrodružný aspekt žánru? Túto kombináciu mohol Louis de Funès radšej nechať Belmondovi. (03.08.2020)