Vášeň mezi řádky

Konvenční romance o nekonvenčním vztahu slavného literáta. Je tu pár výborných herců, dobové kostýmy a výprava i pěkná kamera a hudba, ale ta vášeň je skrytá fakt mistrovsky, snad jsem ji ani nezpozoroval. Vyšla aspoň sázka na Felicity Jonesovou, která vlastně působila přesvědčivěji než samotný režisér. (15.03.2019)

Výborný dobový film, ve kterém jsem si užíval preciznost všech zúčastněných, stejně jako sebejistotu s jakou Fiennes režíruje. Je zbytečné mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, protože všechny jsou naprosto přesné. Výpravě filmu nemám co vytknout, avšak nikdy se z ní nestane to hlavní na plátně (jako se to povedlo například u Královny Viktorie). Nepřebíjí postavy a jejich příběh, jen je doplňuje, takže vše vypadá zcela přirozeně, jako by se tvůrci přenesli o jedno a půl století do minulosti. Ze všeho nejvíc však musím vyzdvihnout jistotu Feinnesovy režie. Vy vypjatých scénách mezi dvěma hlavními postavami se často úplně obejde bez hudby a k dokonalé atmosféře scény mu stačí jen herci a správné nastříhání detailně vymyšlených záběrů. Hudba se naopak ozývá nejhlasitěji, když hlavní hrdinka prožívá silné vnitřní emoce, nebo dojde k zásadnímu rozhodnutí. Další odvážnou volbou, která se vyplatila je absence záporné postavy. Film se tak vyhýbá všemožným klišé, nevidíme tedy zlou manželku, matku, sestry, manžela, spolupracovníka, soka v lásce ani explicitně zlou tehdejší společnost. Dokonce se v některých scén zdá být tím nejzlejším (nejbezohlednějším) sám Dickens. To hlavní proti čemu musí mladá Nelly bojovat je ona sama, její přesvědčení a neschopnost přiznat si pravdu, přijmout ji a žít s ní. Invisible Woman bych tedy doporučil každému, komu není cizí prostředí viktoriánské Anglie a je schopen užít si film, který není vystavěný na atrakcích, ale na preciznosti a podmanivosti každé jednotlivé složky. PS: Pokud někdo postrádal vášeň, tak se asi moc pozorně nedíval. Byla přítomná v mnoha scénách, i když nikdy ne explicitně (jak se na viktoriánský film sluší). Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film, ve kterém by bylo tolik vášně a touhy vyjádřeno třeba jen jednou nenápadnou větou, nebo pohledem. (17.04.2014)

Ralph Fieness je excelentní herec, jeden z těch nejlepších doby, ale zatraceně špatný režisér. Už druhý film, který se nese v duchu takové té tradiční, až shakespearovské, dialogovky, navíc s dobovou atmosférou, ale situacemi, které jdou úplně mimo Vaše chápání. Film, co děsně nudí a když už Vás chce šoknout neštěstím, tak to udělá tak blbě, že se Vám chce spíš smát, než brečet. (14.05.2021)

Jak jde z něčeho tak zajímavého udělat takovou nudu? Ralph Fiennes režíruje i hraje nudně, zřejmě se snaží vynechávat klišé (místo nahé milenky vidíme nahou ošklivou manželku), ale nenahrazuje je ničím byť trochu zajímavým. Film uplyne, dějový oblouk se tak nějak uzavře a já jsem především překvapený, jak málo mě to všechno zasáhlo. (02.04.2014)

Romány Charlese Dickense mám moc ráda. Jejich těžké tragikomično, středně těžké melodramatično, únosné ironično a lehké intelektuálno. Rozhodně z nich při otevření nevytéká sentiment a z řádků nevyskakují olezlé postavy, které mají dohromady stejné IQ jako jedna pouliční lampa. Jako například – no například v tomhle filmu, který je skutečná hovadina ve smyslu hovadiny. A za spoiler Nadějných vyhlídek mám sto chutí zařadit ho do odpadu a spláchnout. (08.06.2015)