Den po Mnichovu (1938) (E02)

Jak to bylo s Mnichovem? Pravdu zde tolik nehledejte, nicméně drama ano. Po dlouhé době zde Daniel Landa má roli šitou přímo na sebe. Zamrzí jedině, že přerod Emanuela Moravce z patriotského vojáka na kolaboranta zde není zobrazen, ale vyřešen až v samotném závěru jedním titulkem. I tak ovšem okolo Mnochovské dohody se rozhořívá spousta otázek, diskuzí a proroctví, které se dobře poslouchají, jsou napínavé a rezonují v nás dodnes. Landovo (vlastně Moravcovo otázka na Beneše): "Bude to trvat dalších tři sta let?" mi zní ještě dnes. Škoda že se některé ty debaty neodehrály i ve skutečnosti. 80% (18.04.2017)

Historická věrnost dostala pořádně zabrat a osobnost Emanuela Moravce taktéž. Přesto si myslím, že obsadit přinejlepším podprůměrného Daniela Landu byl mistrovský tah. I když hraje především sám sebe, hraje to výborně a srdcem. A to atmosféře pomáhá víc, než sice historicky správný, ovšem suchopárně odrecitovaný text kterému herec nevěří. Martin Finger bohužel takový luxus neměl, ovšem dokáže řečené věrohodně předstírat, takže jejich finální konfrontace nevyznívá vůbec jednoznačně. Bohužel s Benešem by se souhlasilo mnohem snáz, kdyby se úplně stejně jako před Mnichovským diktátem nesklonil později před Stalinem a poté znovu před Gottwaldem. (04.11.2018)

Od tohoto dílu se nešlo odtrhnout. Beneš v hlavní roli jako prezident zrádce nebo zachránce? Toť otázky jistě i pro větší historiky než jsou ti, kteří pomáhali tvůrcům seriálu. Nejvíce zaujme postoj generálů a velitelů armády, kteří nejdříve chtějí bojovat za každou cenu, ale nikdo kromě Moravce není ochoten jít za prezidentem. No a když se nakonec Moravec rozhodne prezidenta v poslední možné chvíli přemluvit k válce, Beneš mu veškeré jeho ideály tak rozmetá, že se z něj následně stane jeden z největších kolaborantů českých dějin. Ano, i tohle dějiny přinášejí. Skvělý a úžasně zahraný díl. (30.12.2016)

Najlepší výrok tohto dielu, ktorý je platný po celé ľudské dejiny: "Existujú dve druhy pravdy. Tá skutočná a tá politická." (Beneš). Záverečná debata medzi Benešom a Moravcom patrí medzi veľké filozoficko-politické pojednania, kde každá myšlienka stojí za úvahu. Je viac život v porobe alebo hrdinstvo v smrti? Osud Moravca potom nabral iné kontúry a je až nepochopiteľné, k čomu sa ako veľký zástanca českého národa obrátil. (30.01.2023)

Ano, určitě má smysl připomínat tuto událost každé generaci znovu a znovu, otázkou je jen, zda tento způsob (hraný film) je tím vhodným nebo jen možným způsobem. Mám pocit, jako by Kosatíkův scénář byl Sedláčkem přepracován a pak nakonec ztvárněn do určitých poloh jasných ve filmu, sotva však ve skutečnosti. Zobrazit bezmocnost prezidenta tím, že ho nechám špacírovat nahého před divákem, je sice efektní, ale nejspíš to vyvolá reakci: "Beneši, vobleč si aspoň spodky." I konflikt Beneš - Moravec, který zde byl středobodem, by se v této podobě hodil spíš do komixu. Doufejme jen, že tato bezprecedentní událost se nikdy nestane precedentem a na toto její zobrazení se brzy zapomene. Nebo se už stala? V roce 1997 se dočkal (Ferdinand Seibt, předseda Collegium Carolinum): s pomocí českých historiků komunistického disentu válda ČR podepsala deklaraci, která Německu podruhé v tomto století otevřela bránu do "česko-moravského prostoru", tentokrát s plným vědomím vlády a s jejím úplným souhlasem. (Čelovský Bořivoj "Mnichovský syndrom") - Ferdinand Seibt je též autorem knihy "Německo a Češi", tedy ne Německo a Česko nebo Němci a Češi. How horrible, fantastic, incedible it is that we should be digging trenches and trying on gas-mask here because of a quarrel in far-away country..., Chamberlainova slova, ke kterým tu chybí už jen pomník. (22.01.2023)