Stávka

"To co je do frasa tohle za bordel kurva?" - náhodný ruský kolchozník, dívající se v roce 1925 na chaotickou montáž sekundových střihů. Někde jsem četl, že průměrná délka záběru v Stávce je DOKONCE ještě kratší než u jiných tehdejších ruských filmařů a mě nějak strašně baví ta představa, že Rusové byli někdy v nějakém kulturním aspektu považovaný za ze řetězu urvaný nedočkavý raplíky. (19.02.2023)

Nejdřív to dobré - Ejzenštejn vypráví neskutečně rychle, aniž by jeho film ztratil přehlednost. Možná až příliš rychle vzhledem k dnešním standardům. To horší je, že jsem čekal sugestivní agitku, ale tou Stávka rozhodně není. Sugestivní možná byla ve své době, ale není v ní nadčasová sugestivnost, jaké dosahovala ve svých obludných monumentech Riefenstahl. (25.07.2012)

Jak hodnotit film, který člověka hrubě nebaví, ale uznává jeho technické kvality, které byly ve své době základem pro mnhoé další montážní postupy? Mám ho podle pravdy označit za dávno přežitou, nudnou komunistickou agitku nebo jako technický majstrštyk jednoho z nejtelentovanějších režisérů všech dob? Zvolím to druhé s tím, že vy kdo nestudujete film, nezajímá vás práce se střihem a filmovými figurami (paralelismus, asociace) a nezajímáte se o politické agitky a vůbec ideologický podtext uměleckého díla tenhle film moc neshánějte. (20.07.2006)

Kino-pěst ve své čiré formě. Sergej Ejzenštejn se zde projevuje jakožto vůdce sovětské avantgardy a mistr montáže. Vykresluje zde pro něho typické kolektivní hrdinství a celý film ústí v krvavé potlačení dělnického povstání, který pomocí střihu přirovnává k masakrování dobytka, což je přirovnání více než příznačné. Vyprávění pouze pomocí obrazu je zde vskutku fascinující. Z historického hlediska nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Tenhle film je součástí filmových dějin a měl by ho vidět každý, kdo to s filmovým uměním myslí vážně. (01.03.2010)

Skvelé vyobrazenie majiteľov podnikov ako prísnych, lakomých a nenažraných podnikateľov/ podvodníkov maximalizujúcich zisk na úkor chudákov-robotníkov. Záujmy pánov realizujú ľudské typy sadistických vedúcich a majstrov, vyžívajúcich sa v ponižovaní otrokov a nepriznaní žiadnych práv. Ejzenštejn veľmi presnou skladbou záberov zosilňuje efekt charakterovej špinavosti akcionárov-majiteľov fabriky a rastúcu nespokojnosť robotníkov či podrazácke spôsoby štrajkokazov, spolupracovníkov polície (špicľov) no aj polície samotnej a požiarnikov, stojacich plnými nohami na strane zderských vydriduchov. Kdeže ideologicky zastaraný film! Metódy pracovného ponižovania, otrockej a zároveň žobrácky platenej práce, nútenie do neplatených cezčasov, práce cez víkend či na domov, obmedzovanie prestávok a dovoleniek - to všetko a omnoho viac sa veľmi často deje aj dnes. A zhruba s rovnakým výskytom všetkého schopných riťolezov, pucujúcich radostne všetky orgány svojich nadriadených. V súkromnej sfére i v štátnej. Náznaky nespokojnosti s predstavenými sa ale vďaka naimplantovanému individualizmu neriešia dnes heslom "Jeden za všetkých,všetci za jedného" ale skôr "Pomôž si sám", čoho dôsledkom je veľmi časté zbavenie sa nepohodlného rebela v radoch zamestnancov. Výpoveďou, dohodou, zrušením fleku. A odbory? Tie sú stále utiahnutejšie. Idea anarchosyndikalizmu, znamenajúca vybojovanie si svojich prirodzených zamestnaneckých práv bez úhybných dohôd s mocnými, stále trvá. A hoci Stávka od Ejzenštejna bola prvá, verím, že zďaleka nie posledná filmová verzia sebavedomejšieho vyjednania práv od bossov. (23.07.2014)