Klauni

Autorská nerozhodnosť v zásadných veciach (český alebo koprodukčný film, príbeh o klaunoch bývalých alebo súčasných, chuť baviť alebo snaha doviesť k zamysleniu, postaviť film na hercoch alebo vizuálnej stránke) a nezáživná hra na umenie (divákom zriedkavo rezonujúca formálna stránka). Chladný konštrukt, ktorý hýri farbami a chvíľami teší prácou s kamerou (početné odrazové scény, interiérové nápady - je preto škoda, že mnohé vzniká len pozorným odpisovaním odinakiaľ a zaváňa snahou film zatraktívniť), ale vo výsledku sa vynára otázka - kde je v tom všetkom človek? Na ľudskosť, ktorá k téme prináleží, Tauš a Jarchovský akosi pozabudli. Práve preto výsledok pôsobí ako vypočítavý ťah na bránku - a u mnohých, zdá sa zafungoval. Nie však u mňa. 40% (20.08.2014)

Přestože na první pohled působí jako komedie, jsou Klauni spíše takový komorní artový film, který se nebojí a co hlavně, vypadá opravdu světově. Malé chyby má, smekám ale už jen před tím, že je někdo schopen u nás natočit něco tak atmosferického, autorského a obecně... s duší. (29.11.2013)

Poctivý kumšt je rozerván žabomyšími válkami celosvětových, ale i soukromých rozměrů. Spojuje je optimistický humor, ač jejich životy připomínají dramata. Co bylo léta za nimi, je opět před nimi. Zvládnou to s grácií herce či slabostí člověka? Hlavně, každý po svém. Film o rozhodnutí a pokračování, i když už zdánlivě není v čem. Skvělá režie, která jakoby pouze s respektem sledovala dění, a nabízela ho divákovi. Postsynchronní dabing je u některých vedlejších herců rušivě nepřirozený a při jemném stylu vyprávění je i délka filmu lehkou brzdou v mém plném počtu. Nicméně koprodukce funguje a ústřední trojici si lze skvěle užít, nemáte-li ovšem s někým z nich nějaký vlastní filmový problém. (26.07.2014)

Kdyby místo Lábuse hrál někdo jiný, musel by být zážitek z filmu dokonalý. Na Lábuse to byl výborný výkon, hrál skoro dobře a zřejmě nejméně afektovaně, co jsem ho kdy viděla, pravda, jeho postava byla skvěle napsaná, takže měl i co hrát, kdyby to uměl. Naopak Kaiser je snad ještě lepší, než kdysi, takže jednoznačně kraluje celému filmu. Jarchovskému se scénář povedl, režie za ním rozhodně nezaostává. Hudebně i obrazově příjemný nadprůměr. (22.09.2020)

Škoda, že to je tak chujovsky natiahnuté. Občas sa mi vytrácal záujem, ktorý ale vždy zázračne Kaiser vrátil späť. Normálne som váhal aj nad piatou hviezdičkou, ale nie, druhý raz do toho kôli tej dĺžke nepôjdem. 85% (03.08.2015)

Dráma, aké u nás vznikali na prelome milénia (raná Alice Nellis, filmy Sašu Gideona, neskorší Vladimír Michálek) a my sme im dávali päť hviezd z rešpektu. Vysoká európska úroveň, nielen kvôli hercom. A že potešili. (31.08.2022)

Jeden z nejpropracovanějších a nejzajímavějších českých snímků poslední doby. Žádný záběr navíc, každá scéna má smysl, hloubku, poentu. Snímek perfektně pokrývá, zobrazuje, rozebírá a proplétá několik důležitých, osobních a citlivých témat, nebojí se nechat v nich postavy i diváky tvrdě vymáchat a přesto tak činí s velkým nadhledem, lidskostí a laskavým humorem. Zrada, minulost, umění, láska, nemoci a životní síla a odhodlání se s těmito neduhy osudu porvat provází celý snímek, přesto se v nich Tauš s Jarchovským neztratili a vytvořili velmi kvalitní atmosferický snímek a vzhledem k hloupému propadu v návštěvnosti i největší filmovou smůlu poslední doby. (28.07.2014)

Smutný film o stárnutí, ze kterého trio bývalých klaunů rozhodně nedělá komedii. Ani jedna z nejsilnějších scén (česání) není primárně vtipná, byť diváka rozesměje. Kromě obsazení hlavních rolí je třeba vyzdvihnout režii, masky a hudbu. Co mě naopak nepřesvědčilo a odpovídá mému nepříliš vysokému hodnocení, je scénář. Jakoby pan scenárista nepřišel na to, jak ten příběh odvyprávět. Škoda. (31.03.2015)

Není asi mnoho českých filmů z předchozí dekády, kterým bych bez zahávání udělil plný počet, ale tento mě velmi mile překvapil a potěšil. Když jsem si četl vyjádření k tomuto snímku od Jerryho Schatzberga, který tak krásně opěvoval (v době vzniku) nový český film, říkal jsem si, že to musí být něco! ...a ono taky jo! :) Můžeme namítat, že jde jen o další z řady titulů, které zachází do minulosti v podobě komunistického režimu, ale ta v tomto případě tvůrcům posloužila pouze jako kulisa k dramatu ze současnosti, rozehraného v osobní, lidské rovině, včetně hlubšího se vyrovnávání se vzájemnými křivdy. Klauni jsou příkladem toho, co mě ze současné domácí tvorby dokáže oslovit asi nejvíce: působivé, dobře vystavěné drama na zajímavé téma, citlivě zpracované v osobitém stylu. Naštěstí se najdou tvůrci, kteří to dokážou a Viktoru Taušovi patří poklona i za zrealizování netradiční koprodukce, která je příjemnou a svěží změnou. Přestože jsou Klauni v první řadě silným dramatem, Taušovi se podařilo ukočírovat styl ve skloubení s komickými scény a humornými momenty, že se tu ve výsledku drama a komedie dobře doplňují, zvláště v druhé polovině (velmi pěkně v tomto směru fungují i závěrečné, humorně stylizované scény s hlavní trojicí pohromadě). I když nejsem milovníkem pantomimy, překvapivě jsem se bavil i u scén v tomto duchu, včetně vrcholné scény z divadelní zkoušky a ústřední herecká trojice Flamand – Kaiser – Lábus odvedla skvělou práci jak v této humoristické, tak i v těch dramatických či charakterních partech svých rolí. Osobitě musím vyzdvihnout ještě Kati Ouninen, kterou začínám s každým dalším filmem obdivovat stále víc, její výkon v roli ženy s Alzheimerovou nemocí, ztvárněný s minimem slov, je přímo dechberoucí. Moc se mi líbila i hudba, velmi pěkná hlavně v těch hravých či poetičtějších momentech a celkově nemám, co bych vytýkal. Nečekaný, ale rozhodně příjemný zážitek. [90%] (27.04.2022)

Na české poměry, minimálně po režijní stránce výborné. Herecky velice slušné, ale velice, velice zdlouhavé a ve výsledku vlastně dost o ničem. (30.09.2014)

Jeden je tělo, druhý mozek a třetí srdce. Příběh toho se srdcem se mi líbil nejvíc. Propletenec vztahů bývalých parťáků sice nutí přemýšlet, ale forma vyprávění (jeden se zpovídá v pořadu ČT, druhý před diplomantem...) je tak fádní, že celkově snímek působí průměrně. (16.12.2013)

Na české poměry výborné zpracování, kamera i hudba na evropské úrovni, herci taky bez problému, navíc jsou tam moc fajn dětské role, ale bohužel film mě absolutně nebavil svým příběhem, neproniknul jsem do něj, nudil jsem se a párkrát jsem Klauny posunul na VLC přehrávači dopředu. 40% (17.01.2016)

”Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci: mají své příchody a odchody; za život každý hraje mnoho rolí…” (Shakespeare) Vzpomínky starých klaunů. Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal... Pocta mistrům pantomimy a klauniád, umění u nás tak málo ceněného, ač jsme bývali světovou velmocí. Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (06.10.2015)

Klauni sú obdivuhodná kombinácia drámy a komédie s nádherným hudobným doprovodom. (07.08.2016)

Pokusy o kameramanské efekty, z nichž některé jsou i vydařené, ale jiné přebarvičkované a s estetikou reklamy - několikrát jsem měl pocit, že jsme na Nově a vložili reklamní blok. Navíc u filmařského díla očekávám vyprávění obrazem, a tady jsou vztahy odkecané dlouhými monology. Přičemž některým hercům ani není rozumět, např. Lábusovi, který to fakt šolíchá. Pak tu máme onu evropanštinu - francouzského herce, finskou herečku, přičemž je otázka, zda to mělo mít nějaký hlubší smysl, než jen pro efekt. Jinak je to typický slepenec multivztahů, který po rozpletení nedává smysl, stříknutý smrtelnou nemocí, což už dnes působí originálně asi jako předvolební sliby. Chybí jakýkoliv nadhled (jako by neředěná depka z znamenala hned velké umění) a celé je to prostě taková ta intelektuální nadřazená opřesdržku manýra, vycucaná z prstu v nějaké inťošské vinárně, kam reálný život nepronikne ani dírkou pode dveřmi, s lidskými vztahy pouze archetypálních pokusů, ale nikoliv skutečně lidskými, nikoliv s postavami z masa a kostí. Jo, a abych nezapomněl, s oním dnes tak vysoce statečným antikomunismem, avšak v bolševickém podání. (28.03.2015)

Viem, že sa nepatrí hodnotiť film, keď ho človek nevidí do konca, no napriek tomu si dovolím urobiť výnimku. Ak ma raz niekto priviaže o stoličku a donúti ma pozerať tento film a ja od nudy nezomriem, určite rád prehodnotím. Klauni sú tak nudný film, že aj tých štyridsať minút, čo som vydržal v kine sa javilo ako niekoľko svetelných rokov. Nesúhlasím ani s komentármi, ktoré tvrdia, že za všetko môže len zlý Jarchovského scenár (bez debaty horší ako sloh notorického prepadlíka na základnej škole), pretože čo som stihol vypozorovať z daného fragmentu, tak napríklad réžia je na tom rovnako zle. WTF digitálny záber prechádzajúci z interiéru auta do exteriéru ako od Cuaróna je síce technicky dobre spravený, ale naskytuje sa otázka, čo tam robí a prečo má takú šialenú choreografiu, kde sa z krivých podhľadov prechádza do širokého makrodetailu Lábusovej obéznej tváre. Takýchto na sebaupozorňujúcich nijako však vzájomne kompaktných záberov je tam množstvo a pôsobí to ako režisérova mechanická snaha vyskúšať si nové pohyby kamery aniž by sa zamýšľal nad ich motiváciou. No a okrem tejto kameramanskej avantgardy tam nie je narežírované absolútne nič. Lábus sedí za stolom, okolo neho krúži kamera a on päť minút popisne prednáša vysvetľovací monológ. Prvé krátke pantomimické číslo prišlo po úmornej pól hodine. Ale na pantomímu chodím rád do divadla. (14.12.2013)

Drť přitažlivě snímaných – tu (leckdy i mimořádně) silných, onde spíše podbízivých – scén(ek), intuitivně skládající snový příběh návratu na místo, na němž jediném lze začít znovu. Tauš zde stejně jako v Kanárkovi nedokázal distancovat své osobní téma a namnoze zůstalo u hypertrofovaných osnovných bodů: například ústřední klaunské trio ztvárnili tři skvělí herci – nepochopitelně – jako bezživotné komiksové karikatury, přičemž nevidomému režisérovu uniklo, jak přes meze scénáře začínají prozařovat jejich jiné, hlubinné tváře (zvláště v případě Lábusově); anebo: francouzská divadelní skupina kolem Oskara se ani v civilním životě nechová jinak než na scéně: osvojené herecké či artistické dovednosti se musejí projevit v kterémkoliv okamžiku – i za cenu, že rozpláčí dítě, místo aby je rozesmály. Této dýchavičnosti odpovídá i reklamní kamera, schematická architektura interiérů a – ta příliš nepravděpodobná Praha. Vrcholným je ovšem naprosté nepochopení klaunství, které se projevuje v tom, jak se mimická zručnost proměňuje v dialogu s bližními ve frázi: cosi, co je v nejužším spojením s prvním ohledáváním a vyjadřováním světa, se přihlouplým scénářem stává banální, vyprázdněnou formulací, která se snaží zvrátit lež v pravdu, smutek v radost, zívnutí v kýchnutí a nevímco v nevímcojiného. Vzhledem k tématu překvapuje i ta přebujelá metaforická užvaněnost, s níž tři klauni bilancují. Jako by se ti, kteří si osvojili schopnost vyslovit se tím nejprostším, nedokázali vyjádřit jinak než adept státní ceny za literaturu. A aby toho nebylo málo: sentiment smíchaný s patosem. Exploatace. (20.10.2018)

Bohužel musím zcela souhlasit se zdejšíma komentářema. Ono námět byl rozhodně výborný, ale největší chybou filmu byl podle mě příběh. I přes celkem tři dějové linky mě to v konečném výsledku nevzalo. Stále jsem měl pocit, že mi ve filmu chybí něco podstatného. Další chybou byl podle mě žánr, o kterém mě tvůrci nepřesvědčili. Nevím jestli to měla být komedie, nebo drama. Byla to taková směsice všeho, což možná mohlo působit přeplácaným a zároveň tedy až nudným dojmem. Ale příjemní herci a určitě to bylo dobře m yšleno, ale pro příště bych to asi zjednodušil, nebo když už tedy, tak alespoň ještě více propracoval tak, aby to diváka bavilo (ono 120 minut je fakt hodně). 60%. Viděno v kině na 40. LFŠ. (28.07.2014)

Klauni jsou typicky českým hořkosladkým svědectvím o tom, jak s lidmi dovede život zamést. Hlavní atrakce, totiž trio Kaiser-Lábus-Flamand, podavá velmi ucházející výkon. Má pozornost se však během projekce stočila od herců a scénáře k samotné formě snímku. Zaujal mě například dabing Didiera Flamanda, který je v dnešní době tak trochu retro. Rád bych také zmínil dynamicky stavěnou konstrukci celého díla, která k divákovi promlouvá ve vlnách. To všechno ve mě pomohlo vzbudit dojem, že Klauni jsou i přes ohrané téma vcelku originální tvorbou. 7/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

CITÁT - Podívej se na ně. Jsou jak děti........ Mám rád dvojici Kaiser - Lábus, ale v tomto příběhu nejsou moc při životě. Je to celkem zmatené, vykonstruované citové scény, smutné prostředí i hudba. Co se dá hodně vyzvednout je kamera Malana Chadima. Ten se prostě někdy se svým přístrojem mazlí a dokáže natočit krásné umělecké záběry. Tenhle člověk má potenciál a snad ho Česká scéna neodradí. CITÁT - Sereme na tebe, kamaráde, jsi nám u prdele, vrať se tam, odkud si přitáh!!!........ U sledování tohoto příběhu jsem si připadal starej, unavenej a nasranej. (07.12.2014)