Obsahy(1)
Časosběrný dokument o prezidentské kampani a první přímé volbě prezidenta v České republice a jejím konečném výsledku. Autorský dokument ze zákulisí přímé volby českého prezidenta zaostřený na souboj Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Polemický portrét historické události s komediálními prvky. Předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová říká: „Prezidentská volba k uklidnění české politiky nepřispěje. Bude to velký mediální cirkus." Tramtadadá?! Má paní Němcová pravdu? Kdo zaplatil kampaň Miloše Zemana? Je Karel Schwarzenberg doopravdy pankáč? Stáhl se kontroverzní lobbista Miroslav Šlouf do ústraní? Poškozuje Karla Schwarzenberga jeho účast v Nečasově vládě? Co všechno musí kandidáti na prezidentský úřad podstoupit, aby se jeden z nich dostal na Hrad? Potřebujeme vůbec prezidenta? (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Ano, ano, trapnost k zblití na obou stranách. Klusák chladným okem pozoruje a zakonzervovává všechnu tu ubohost, absenci míry, nedostatek vkusu, faleš, manipulaci, patolízalství, atd atd.. Ve výsledku to byla vlastně stejně zoufalá volba jako jestli si vystřelit mozek z hlavy skrz pravou nebo levou spánkovou kost. Nakonec teda-jakkoliv je to absurdní-by jeden až souhlasil s paní která by na hradě místo prezidenta viděla radši bezdomovce. ()
Přímá volba prezidenta ve vší té naší národní ubohosti. ()
Mooreovské duo Klusák/Remunda má na víc. Na objektivitu dávno sere pes, ale kamsi se vytratil ten jejich trefný humor. Tohle vypadá jako nějaká hnidopišská agitka bez komentáře. Pokud sami autoři neví jakou otázku položit dokumentovanému subjektu, jejich práce je zcela zbytečná a nesmyslná. Tentokrát vás to arogantní hovádko převezlo, kluci, příště by to chtělo alespoň minimální přípravu. Zjistili jsme, že angličtina Filipa Renče je mizerná, že Daniel Hůlka je amorální prase a že prezidentské kampaně obou finálních kandidátů připomínali spíše cirkusové představení. V závěru to pak úplně zdechlo a kamera rotovala akorát kolem Šloufa. Michael Bay by to nenatočil lépe. A pokud sháníte střechu nad hlavou, slyšel jsem, že na Hradě mají místo. ()
Kéž bych tenhle dokument mohla hodnotit poté, co volba prezidenta dopadla jinak, než dopadla. ()
Vyplatí se vidět víceméně jen kvůli panu Hůlkovi ve třicáté minutě. ()
Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. ()
Viděno na festivalu Finále 2013. Těch deset let společné práce se promítá do poměrně suverénního uvedení jejich společného díla. Rozhodným způsobem dokáží uvést své popudy, důvody, pocity a dopady své práce. A divákům se představuje průběh přímé volby prezidenta, a to především druhého kola, které je ve znamení nemilosrdného souboje Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Je chvályhodné, že se tvůrci snaží o odstup a nestraní ani jednomu kandidátovi. Oba dva jsou svým způsobem stejní. Hystericky brání svůj prostor a s dětským vztekem kopou kolem sebe, když cítí, že je jim ubližováno. Je pozoruhodné, že autoři jsou levičáky označováni za pravičáky, a pravičáky za levičáky. A výsledek volby? Mohl snad být dobrý? Je to vítězství pro zemi a její občany? Zřejmě není a ani nemohlo být. Je to všechno začarovaný kruh: představitelé politiky jsou obrazem společnosti, společnost je vychovávána politiky. A stále dokola a dokola. Tohle si, i přes neustálé nadávání všech na poměry, zasloužíme. Jsme slepé ovečky, které zapomínají a nedokážou samostatně přemýšlet. Skáčeme po slovech útěchy, abychom zjišťovali, že jsme se opět nechali napálit. Důvěřujeme zručným rétorům a pohádkám, necháváme se zaslepeně strhávat, jsme líní a pohodlní, neurvalí a bojácní. A tak máme to, co si zasloužíme. Buďme alespoň rádi za pány Remundu a Klusáka. ()
Rychlodokument ve slevě. Komunikačně nešikovná estráda (zvolený estetický kód) s nasazením života (podstoupené riziko) pro dolních 10M o kýčovitosti kandidátů, dokumentaristů i nepoučitelně nadšených skupin oddaných podporovatelů, kteří všichni právem slouží Šloufům i Kalousům na utírání (číro je nejlepší a ředitel ČRo jim pomůže kouřit). Bůh s námi ()
Děsí mě všechny ty tendenční meetingy, to hromadné skandování, ta stádovost se kterou masa podporuje médii (ať už novými či starými) vybraného jedince, ta tvrdohlavost neucelených názorů, ta neústupnost, arogance, ústrky, egoismus. Uf. Jsem rád, že aspoň někdo má zájem se v tom rýpat a trochu těm politikům načechrat to jejich prděníčko. ()
Čím méně Remundy a Klusáka, tím lepší dokument. Některé fragmenty byly fakt vtipné. Dostal mě Šlouf, který drze nakráčel na ústřední výbor Zemanovců a všem se nám vysmál. 63%. ()
Naivně jsem očekával, že dokument České televize i mnou zaplacený z koncesionářských poplatků, bude objektivní. Ale to, co nám předváděli pánové Klusák s Remundou, to byla neprofesionalita nejhrubšího zrna. Nehorázné nadbíhání Schwarzenbergovi a neustálé útočení na Zemana. Jsem znechucený tím, co ČT vyprodukovala. ()
ČESKÝ ŽURNÁL 4 Myslím si, že dokumentární film by neměl navozovat jen zoufalství a zmar. Sledováno s odstupem deseti let a s přehlédnutím politických výkonů, které Ing. Miloš Zeman v prezidentské funkci podal. Ale tohle není dokument o Zemanovi, alespoň tedy ne úplně o něm. Svou troškou do mlýna politického zoufalství přispěli všichni. Nemohu posoudit, na základě čeho byl vybírán materiál do výsledného střihu. Dávali Klusák a Remunda za všech okolností přednost těm odpornějším/směšnějším/zoufalejším scénám, nebo vybírali i na základě jiných kritérií? Skončilo pod stolem ve střižně něco, co už 'bylo moc'? Vyčítat dokumentaristům zaujatost dává smysl, na jejich obranu ale nutno připustit, že tváří v tvář Zemanovu hulvátství dokáže navodit laskavý výsledek snad jen Filip Renč (jehož 'angličtina' je jedním z komediálních vrcholů filmu), a to jen tehdy, když nechá autentického Čecha Miloše zahrát ve falešně biofilním spotu charakter úplně někoho jiného. Na druhou stranu Klusák a Remunda prokazatelně nestopili všechny racionální a nehulvátské příspěvky příznivců jezevce z Vysočiny, naopak, zdá se, že právě promluvy těch 'nejprostších' dávaly smysl. ()
No .... nic moc ... mám dojem, že ty dobré díly cyklu jsem již viděl a teď se na mě valí akorát ty slabší ... ()
Nejprve bych chtěl říct, že rozhodnout se tenkrát mezi Zemanem či Schwarzenbergem byla pro mnoho lidí (včetně mě) Sophiina volba - jeden měl Šloufa, druhý Kalouska, jeden sral lidi v 90. letech, druhý za Nečasovy vlády, jeden byl a je až moc proruský, druhý zase až moc probruselský atd. atd. Takže je na jednu stranu fajn vidět něco málo ze zákulisí obou táborů, ty fanatický podporovatele toho či onoho kandidáta, co mě ale extrémně nasralo a kvůli čemu dávám "odpad" je, že tvůrci tohohle dokumentu patří právě do jednoho z těchto fanatických táborů, to je prostě vrchol amatérismu. Nezbývá mi než doufat, že se v příští prezidentský volbě nebude rozhodovat už ani mezi Zemanem, ani Schwarzenbergem a budou k dispozici mnohem kvalitnější kandidáti... a dokumentaristi. ()
Nijak extra objevný dokument, pár momentů ze zákulisí zajímavých,ale to je asi tak vše, stejně je to passé. Zemanovi nohsledy to očividně pobouřilo kvůli jednostrannosti, byť nevím proč, skopová hlava vyhrála tak proč plakat nad rozlitým ovarem. Suma sumárum byla přímá volba spíš smutnou záležitostí kvůli všemu, co vyplulo na povrch a vítězství superegoisty (Z)emana je jen shnilou třešničkou na volebním dortu, netřeba si to připomínat. ()
Nekomentovat záběry se může zdát jako dobrý záměr být nestranný a neovlivňovat diváka. Ale vzhledem k tomu, že i samotný takový výběr je ovlivňující, ocenil bych i komentář a názor autorů, proč tam daný záběr mají a co symbolizuje. Některé scény mi navíc nic neříkaly, a to jsem volbu sledoval poctivě. Líbí se mi zákulistní chování a tak se těším na Hlesá se prezident. Dokument má plus za některé emoční momenty - třeba když milý pán říká Fischerovi, že skončí v pekle, dav zpívající Karle děkujem, vášnivá rozprava o "zmrdovi Klausovi"... Ani jeden z finalistů pro mě nebyl ideální volba, takže mě moc potěšil ten ostravský sekuriťák nadávající na Karla a volící Táňu. ()
= to, co nebylo v "Hledá se prezident" (takže palec hore, jinak by to byla nuda), jenom hůř natočené a sestříhané (wtf, co furt máte s tím rybím okem?). ()
a já si třeba myslím, že tady to schytaly obě strany stejným dílem... a to se mi líbí! ()
Na Klusáka s Remundou vyloženě slabota. Šlo z toho vytěžit mnohem víc, takovýdle rozdělení společnosti jsem za svůj život opravdu neviděl. A je to vina především nechutný marketingový kampaně knížete. Nemám pocit že by mu ve filmu nějak nadržovali, záběrů na šílený fanoušky Božského Karla, je tam zhruba stejně jak na postkomoušskou lůzu vyzívající Zemana. Jedinej rozumnej byl ten dredař. Doufam že příští volby budou v klidu, protože s ročním odstupem se ukázalo, že je to stejně jedno kdo tam sedí. Svět se nepsoral, přes všechny hrozby emigrací tak nikdo stejně neudělal, a "kulturní fronta" (kam se dostal i Petr Rychlý :-) se může vymezovat proti politice, tak jak by to mělo bejt dycky. ()
Klusák a Remunda po Tanvaldu opět po svém nastavují zrcadlo společnosti. Nekomentované zákulisní střípky a emotivní jednohubky jsou doplněny o občasnou interakci tvůrců jak s obyčejnými lidmi, tak s příznivci a nakonec i kandidáty samotnými. V dokumentu je vidět jasný Klusákovsko-Remundovský rukopis, který si jde svoji cestou, bez ohledu na to, jak moc je Miloš Zeman trolluje tváří tvář a nebo když natočí obyčejnou rozmluvu s pracovníkem divadla, který brilantně shrne celou osobu a mediální kampaň Karla Schwarzenberga. Právě to, že se film nesnaží být za každou cenu "výbušný" a přesto chce hlavní aktéry jako by "odmaskovat" a pokládat otázky k zamyšlení, je myslím právě to co dělá dobrý dokument dokumentem. ()