Veronika se rozhodla zemřít

Autor románovej predlohy Paolo Coehlo je instantný katolícky kazateľ, plný ľahko uchopiteľných životných právd a hlbokých zamyslení, schopných čitateľom vsugerovať zmenenie dráhy ich osudov. Veronika sa rozhodla zomrieť je len variáciou jeho najznámejšieho románu Alchymista a film je namiešaný presne z tých istých prímesí ako jeho knihy: emocionálne zdrvujúci, nádejeplný, dávajúci druhú šancu, lásku a tak. Nepochybne to mnohým pomôže, no mne takéto vydestilované a presne na mieru pripravené príbehy skôr ako citovo-myšlienkové dobrodružstvo s posolstvom pripadajú ako dokonale zabalený sériový výrobok podpriemernej úrovne. Mechanizovaný emocionálny grc, snažiaci sa ľudí presvedčiť o univerzálnej pravde života. (26.07.2013)

V následujících pár řádcích zřejmě vyzradím či naznačím pár klíčových momentek z děje, takže doporučuji čtení v tento okamžik zanechat. Začnu asi u autora předlohy, který byl jediným důvodem, který mě k tomuto snímku přivedl. S vysokou pravděpodobností i drtivou většinu hodnotících. Jméno Emily Young vám totiž asi nic neřekne, pokud náhodou nejste členem její rodiny. Paulo Coelho je mistr příběhů a moje očekávání se zabydlela hodně vysoko. O co tedy jde? Sledujete příběh jedné zbloudilé duše, která si zcela správně uvědomuje naprostou zbytečnost a nicotnost svého života, a protože v sobě tahle duše má dostatek soudnosti, tak se svoje účinkování na naší krásné planetě rozhodně ukončit. Dle mého názoru je to nejhorší rozhodnutí, jaké člověk v životě může učinit. Zatím to funguje tak, že každý z nás se jednou v prach navrátí, tak proč tomu chodit naproti? Dle mého názoru je i ten nejnuznější život o pořádný maxi kus lepší než život žádný. Nicméně, pro romanopisce je takové rozhodnutí rozhodně vítané. Malá odbočka, název díla je luxusní a rozhodně dovede přitáhnout čtenáře i filmové diváky. Samozřejmě je Verča zachráněna a ubytována v příjemném prostředí psychiatrické léčebny, kterou vede vysoce neortodoxními metodami jeden sympaťák. Sympaťák ji zalže, že Verču čeká posledních pár týdnů života. Následuje značná část stopáže, kdy jsem se topil v nudě. Verča totálně rezignovala na život a režisérka nám sází jeden melodramatický záběr za druhým. Nedovedl jsem se naladit na stejnou emoční vlnu. Verča si postupně začne uvědomovat cenu svého života. To je běžné, spousta lidí si uvědomí cenu něčeho až v okamžiku, kdy o to přijde. Pozor zvrat, Verča se zakouká do místního zombíka. V podstatě to, před čím se snažila utéct ji pohltí. (Tímto narážím na úvodní monolog o rodině a dalších věcech.) Žije tedy tak, jako by měl být tento den dnem posledním. Přesně tak, jak by to mělo být. Tímhle vším jsem proplul absolutně bez emocí. Vsadil bych svoje boty, že kniha by byla bývala rozumnější volba. No, co už nadělám. Pointu znám, četba ztrácí smysl. A právě ta pointa, to rozuzlení, ten šokující závěr je to jediné, co z celého snímku shledávám extrémně vydařeným. Verča ve skutečnosti zatím neumírá. Doktůrek ji tou výše zmíněnou riskantní lží naplněnou pořádnou hromadou lidskosti vlastně dal druhou šanci na život, což se málokomu poštěstí. V ten moment se vám všechny záběry z filmu v hlavě tak nějak spojí. Závěr se mi tedy líbil. I byl velmi pěkně a citlivě natočen. Celkově nemohu hodnotil lépe než slušně, protože jsem nadšením během sledování zrovna neomdléval. Coelho napsal mnohem moudřejší knihy, po kterých sahám výrazně raději, a které, troufám si tvrdit, by si zasloužily filmové zpracování mnohem víc. (14.08.2015)

Věčný problém předloh, jejich adaptací a následného hodnocení. Knižní předloha se mě určitým způsobem dotkla (i když teď už to vidím s odstupem taky trochu střízlivěji, vlastně celé Coelhovo dílo), tak mi nedalo se nepodívat na americkou adaptaci....kde z knihovnice udělali úspěšnou účetní? Ale tak prosím. Hlavní hrdinka si pustí k sebevraždě RH? Ale tak prosím, koho by to nenapadlo, že. Jenže s přibývajícím počtem minut se čím dál tím víc zdálo, že celý film jen hezkou skořápkou bez obsahu. Jakoby scénárista přečetl předlohu, vytáhl kostru, celou ji zahodil a ze zbytku udělal scénář pro tenhle film. Herecké výkony radši nehodnotím, jejich výběr mi nepřijde nejšťastnější, ale možná je to jen síla zvyku, že, Buffy. (12.01.2010)

Pod názvem Veronika Decides to Die se neukrývá adaptace vynikající knihy Paula Coelha jak by se mohlo na první i druhý pohled znát. Filmová verze režisérky Emily Young má totiž k původní psychologicko filozofické sondě do života několika obyvatel psychiatrické léčebny stejně tak daleko jako texty povrchních popových songů k životu. Na rovinu musím říct, že jsem měl s filmem už od prvních minut totální problém. Původní knížka byla prvním dílem celosvětově oblíbeného a uznávaného spisovatele se kterým jsem se setkal a rozhodně ne posledním. I o filmovou premiéru se postarala právě Veronika a musím říct, že po ní už se rozhodně na žádný film podle Coelhovi knížky, který v budoucnu natočí, nepodívám. Hrůza mě jímá především při pomyšlení, že mi právě Veronika se rozhodla zemřít přišla ze všech těch knížek, co jsem od autora přečetl, jako nejvíce vhodná k filmové adaptaci. To by ale někdo nesměl scénář osekat na sérii chladných výjevů s postavami, kterým nevidíte do hlavy a nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah. Všechny se sice pohybují po původních drátkách knihy, ale absolutně neživotně, vedeni loutkařem, který se nezmohl k ničemu jinému než jen k doslovné adaptaci ze které ovšem byly odstraněny veškeré myšlenkové pochody postav a vedlejší linie obyvatel léčebny. Korunu tomu všemu dodává Sarah Michelle Gellar, která od dob Buffy nedošla k žádnému hereckému růstu a i v „coelhovském“ dramatu zůstává naprosto béčková. Ve výsledku jsem vydržel hodinu, 9 minut a 59 vteřin. To, co jsem viděl mi naprosto stačilo abych věděl, že o ten film už nikdy víc nezavadím, protože nemá co nabídnout ani po filmové stránce. Nezajímavý záběr střídá nezajímavý záběr, aby ho v zápětí vystřídal… nezajímavý záběr. Když porovnám jak mě oslovila původní literární forma s tím, jak mě ta filmová znechutila, musím podotknout, že Veronika Decides to Die trpí veškerými neduhy převodu knihy na plátno a možná jich ještě pár nových přihodila. Obvykle sice nemám ve zvyku hodnotit film aniž bych ho dokoukal, ale v tomto případě nemůžu jinak. Poslední půl hodina by totiž v tomto případě byla jen zbytečným zatloukáním hřebíků do jíž pečlivě zatlučené rakve. 15 % (01.01.2010)

Len na margo, Coelho je neuveriteľný týpek: dokáže napísať otravný shit (napr. Ako rieka, ktorá plynie) a zároveň majstrovské dielo (napr. Veronika). Veronika Decides to Die je jedna z mojich srdcových kníh. A teraz k veci... Z Coelhovej jazykovo jednoduchej, ale vnútorne nesmierne bohatej a silnej predlohy sa do filmu preniesla len tá jednoduchosť, strohosť, bohužiaľ to teraz myslím v tom negatívnom kontexte. Sarah M. Gellar herecky nemá na túto rolu, Jonathan Tucker zahral Edwarda tak, že som sa len pousmial, prípadne krútil hlavou. Scéna, keď Veronika ide spáchať samovraždu a pustí si "Everything in its right place od Radiohead (paradoxne ďalšia moja srdcovka!) je tak lacná ako celý film, a tak trochu ho aj definuje. Rovnaká popisnosť, strohosť a nevierohodnosť, ako (podľa mňa pri kľúčovom momente) pri prerode myslenia Veroniky. Emócie nikde, slabučké, povrchné, bez chuti a tvaru... (18.01.2010)