Nebe nad Berlínem

Kdo z lidí nesní o tom stát se andělem, okusit všeobjímajícího nadhledu a nebývalé perspektivy. Většina teologů vám však řekne, že andělé nám závidí. A tento film nám ukáže proč! Lidský život snad tím nejlaskavějším možným způsobem - jeho teplo, jeho cit, jeho chuť, jeho tvar, jeho vůně, jeho BARVA, přátelství, vzpomínky, smutek a hlavně LÁSKA. Film se snad nejlepší zvukovou stránkou, co jsem kdy viděl/slyšel - ať co se týče nádherné hudby nebo i neskutečně hluboké ustavičně se řinoucí filosofie, jež vás mimojiné zbaví předsudku, že němčina není krásný jazyk. Osobně si myslím, že síla těchto slov musí působit snad i tehdy, když z nich významově nepochytíme ničehož nic. Film vám dá odpověď na otázku, co je tak poetického na Columbovi i čím se trápí váš anděl strážný. Bez nadsázky vrchol filosofického filmu nejen osmdesátých let. (16.08.2005)

Znáte ten pocit, kdy se díváte na film a najednou si uvědomíte, že se nudíte? A že to takhle bude nejspíše až do konce? Každá minuta se zdá jako hodina a konec se neblíží. Máte potřebu se proklikat až na konec a nepřišli byste o nic. Přesně takový pocit jsem měl u sledování Nebe nad Berlínem. A přitom mám tyto témata rád. Zamyšlení se nad lidským životem, nad jeho krásami... V tomhle podání mě to ale minulo. Pořád jsem měl před sebou tu představu, že režisér chodil po Berlíně, natáčel lidi a v postprodukci nechal herce namluvit své repliky. A je rozdíl v tom, jestli slova někdo namluví později nebo si je už při natáčení člověk sám odříkává v hlavě. Potom se od toho odvíjí to, jak je bude projevovat navenek. (02.05.2014)

Mein Gott, to ale byla nuda! Můj oblíbenec Wenders mě tentokrát div neuspal - prvních 100 minut čtení hlubokejch myšlenek jednoho většího berlínskýho zoufalce než druhýho mi dneska prostě nějak nesedlo. Nebudu nic předstírat, kdyby se to v závěru nezačalo trochu hejbat, odpadnul bych. Ještě mě občas z letargie vytrhla zajímavá kamera, když už nezabíraly ani vsuvky s Cavem, ale jinak zlatej Cage s Meg Ryan pro nenáročný! I ten konec měli lepší. Tohle šlo úplně mimo mě. (Jo a taky jsem se musel celkem divit, jak je možný, že mají tam nahoře tak mizerný dentisty. Damiel měl příšerně udělanej umělej chrup a u anděla mi takový věci opravdu vadí.) (03.10.2012)

Sú filmy, u ktorých o originalite a jedinečnosti, či istej genialite nepochybujem, no vedel by som si ich predstaviť aj lepšie, vedel by som si predstaviť ich silnejší dopad v realite, ich silnejšiu emóciu, menej kontroverzností, skrátka lepšie spracovanie, kde by nebol priestor ani na trochu nudy. Zaradil by som sem tento film, taktiež Requiem za sen, Trainspotting, Predčítač, Magnólia, Tí druhí, Nožnicovoruký Edward, Vyháňač diabla, Počiatok, Vertigo, V ako Vendeta, Krvavý diamant, Underground, Statočné srdce, Kasíno, či Mlčanie jahniat, no myslím že som takých filmov, čo u mňa 5 hviezd nedosiahli vymenoval dosť. Aj tento film niekedy preháňal s tými myšlienkami, až príliš ich tam bolo intelektuálnych, až príliš pseudointelektuálnych, veľa zbytočných a nič nehovoriacich, bol tu priestor aj pre nudu. Pre mňa je to však aj istá pocta režisérom ako Tarkovskij, bol to veľmi umelecký film, o tom niet pochýb, no ja sa nenadchýnam nad každým originálnym dielom len preto, že realita je v ňom podaná inak, či už minimalisticky, či už experimentálne citlivo alebo inak. Ja hľadám aj silný príbeh, vystihnutie mnohých oblastí danej problematiky, film kde nie je priestor pre vystrihnutie nejakej scény, lebo by jej bolo škoda. Nie som ako užívateľ Radek99, ktorý v tom vidí estetizovanú metafyziku, keď ako bežnému divákovi mi takýto mierne nedivácky film pripadal hlboký len z časti a hľadať v niektorých veciach nič nasilu nechcem, nie som však ani ako užívateľ verbal, ktorého často umelecké filmy priam vôbec neoslovujú. Tento film má tiež problém v podstate, že anjeli zrejme lásku cítia a prejavujú, ak teda sú. Je to proste zaujímavý film, no o to viac ma mrzí, že takým filmom Brazil, 1984, či Obeť, som tých 5 hviezd dal a pritom sú to všetko jedinečné a rôzne filmy, kde by sa dali vyčítať rovnaké veci, asi teda záleží u mňa aj na tom subjektívnom pocite, subjektívnych výhradách, či si ich zaradím medzi svoju elitu, sieň slávy. No posolstvo tohto filmu, že by sme si mali vážiť naše cítenie, nás samých viac, tak by sme si z tohto mali zobrať všetci. (18.06.2013)

To očakávam od filmu až tak veľa, keď chcem, aby mal nejaký dej? Preboha, to bloumaní dvoch postáv po meste, nudné monológy a akože myšlienky ľudí... to by unudilo aj mŕtveho. Sa čudujem, že sa z toho tí anjeli nehodili pod vlak... Ale takto sa pozná to pravé umenie - plno filozofických kecov o ničom, film smerujúci odnikiaľ nikam bez akéhokoľvek náznaku deja a pre navodenie tej správnej artovej atmosféry to musí byť čiernobiele, aspoň z väčšej časti. Jediné, čo to bolo aspoň trochu zaujímavé, bolo vystúpenie cirkusovej akrobatky, no to si môžem pozrieť aj inde, na to nepotrebujem kultový film. Ďakujem pán Wenders za premrhanie dvoch hodín života. (13.01.2019)