Der Himmel über Berlin
Les Ailes du désir
Nebo nad Berlínom
Wings of Desire
Wings of Desire
Wings of Desire
Režie:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (více)Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (339)
Byla jsem plna očekávání,slyšela samé chvály,ale bohužel není to šálek mého čaje,i když o kvalitě filmu rozhodně nepochybuju.Pro mne hodně duchovní,já ráda realitu,ale kdo ví, zda tohle není realita,a mě teď přes rameno kouká můj anděl... ()
napriek všetkým superlatívam musím priznať že som to nedokázal dopozerať....proste pre mňa NUDA !!! ()
Před tímhle filmem běžel Poslední skaut a mě se nechtělo jít spát. Nešel jsem a dobře jsem udělal. ()
V tomto krásně poeticky podaném filmu se do konfliktu dostávají dvě protichůdné složky a to čísté racio v podobě nadhledu andělů, jenž vše podstatné ví, znají potřebné odpovědi, a tak pro ně svět ztrácí barvy. Oproti němu na druhé straně stojí cirkusové prostředí hlavní ženské hrdinky, kde je dominantou cit, jenž do života barvy emocí vrací a přidává k nim lehké mystično. Někde mezi tím, je spousta malých ostrovů v podobě niterních úvah obyčejných lidí. Film, který jasně ukazuje, co je na životě krásného. K tomu připočtěte velmi zajímavé vyprávění a výtečnou kameru. ()
Hvězdičku dolů za příliš mnoho slov. Tarkovskij dokázal sdělit to samé pouhým mlčením... ()
Nevím... prostě nevím, co si o tom myslet. Asi se na to budu muset podívat někdy znova. Zatím jsem z toho docela zmatená. ()
Některé filmy zůstavají pro mě zásadní a tento je jeden z nich, který patří do top ten. Film, na který je potřeba udělat si čas, nechat se unášet obrazem a zapojit jiné než kritické a racionální myšlení. Když se anděl Damiel stává člověk a obraz se změní na barevný, je to jeden z nejsilnějších momentů a to, když začíná cítit jako člověk, je to oslava lidskosti a života jako celku. ()
Melancholie, Berlín, Nick Cave.... co chtít víc? ()
Jak to říct? Chvályhodný námět, to rozhodně. Ale díky bohu za to, že VLC player umožňuje dvojnásobně (a více) rychlejší přehrávání. Dvouhodinový film tedy zkouknut za necelou hodinku. Držela mě u něj jen zvědavost, jestli se s andělem něco stane a jak to bude probíhat. A ono něco se stalo až po hodině a půl. Stručně řečeno - strašně rozvláčné dílo, ve kterém se nic neděje. Jen posloucháme, co si obyčejní lidé myslí. A to díky všudypřítomným andělům, kteří slyší jejich myšlenky. Ty myšlenky ale nebývají vůbec zajímavé. Tu a tam jen obecné nadhození nějaké lehce filosofičtější otázky, ale pak hned přeskočení dál. ()
Být člověkem je něco krásného. Život je krutý, plný nepochopitelných nespravedlností, přesto se však pro něj můžeme nadchnout, uvědomíme-li si, jak jedinečnou možností pro nás život je. Ve městě s jedinečnou atmosférou se setkávají běsi minulosti, pokora, bída a hloubka. Tenhle film je pro všechny, kdo mají rádi lidi. ()
Tohle je pro někoho kdo chce vidět film. Nebude u toho chroupat brambůrky, kontrolovat komunikaci na mobilu nebo žehlit. Zažije atmosféru města s hudbou Nicka Cavea a seznámí se s méně probíranou andělskou problematikou. Tenhle film zůstane v hlavě, od té doby se někdy pokradmu otočím, jestli neuvidím svého anděla. ()
Ich weiß, was kein Engel weiß. ()
Vrcholné Wendersove dielo. Niet k tomu čo viac dodať. ()
Andělé jsou všude kolem nás. Dohlíží na naše životy a doprovází nás na poslední cestě. Co se ale stane, když se jeden zamiluje? Tohle je filmová poezie! Nádhera. ()
Dlouhé myšlenkové blábolení téměř zastavující čas, které je navíc tak nějak poetické, aby se dalo vůbec skousnout, je rozhodně tím, co sledující rozdělí na dva tábory. Na jednu stranu je zdlouhavost a únavnost těchto částí snímku nádhernou ukázkou a doslova ochutnávkou, jak andělé žijí ve svém bezčasí, na druhou nám tak trochu nutí svou vyumělkovanou hloubku. Kůl rozežraný plísní Ameriky však do původně zábavné hry nepochopení a pochopení zaráží Colombo, a to jako teatrální nástroj pro vysvětlení, co se vlastně děje. Film pozbývá svého tajemství, záhadné a přitažlivé myšlenky postav se mění v metání hnoje od zadku hrocha a všechno končí tak, jak si průměrný divák přeje. Jenže u tohohle snímku rozhodně není příběh tím hlavním. Práce kamery, herci, ty drobné detaily... A už vůbec samotný proces, jakým film vznikal. Je to skvělé dílo, ale stačilo jednou. ()
Film mi neukázal nic nového. Ničím mne nepřekvapil. To, že lidé jsou zahlceni vnitřními dialogy je zřejmé. To, že jsou plni sebeobviňování a sebesrážení, je také (bohužel) obvyklé. To, že andělé mohu toto zvrátit svou přítomností, prostým dotykem je (už?) obecně známé. To, že dětský pohled na svět je ten nejčistší a to jim umožňuje ty anděly vidět - co si budeme. Jako děti jsme toho viděli mnohem více než jako dospělí. /Co mne pobavilo, tak přítomnost Petera Falka a jeho historie. Jeho přístup, chování a vnitřní myšlenky - byly pro mne uvěřitelné. / Zajímavý byl pro mne také dobový pohled na Berlín. Na vzhled a atmosféru z obou stran zdi. / Poetičnost filmu poháněná opakujícími se verši degradovala poetičnost filmu. / Zajímavá byla pro mne scéna s přechodem anděla do barevného světa a brnění jako prvotní dar/výbava. / To, že andělé se zbavují svých křídel pro pozemské ženy bylo zpracované už ve filmu Město andělů. I antičtí bohové pro ně scházeli z Olympu. / Jsem rád, že jsem viděl tento film, ale časový odstup od jeho vzniku je příliš velký (37 let) aby to ve mě vzbudilo nadšení. Věřím tomu, že pokud by se ke mě dostal v době vzniku, zapůsobil by (asi) razantně jinak. ()
Související novinky
Kina ovládne němčina, startuje DAS FILMFEST
3 země – 4 města – 7 kin – 8 programových sekcí – 20 hostů - 50 celovečerních filmů a další 4 bloky krátkých filmů. Tento týden startuje festival DAS FILMFEST a již po čtrnácté nabídne divákům… (více)