Nebe nad Berlínem

Měl jsem to štěstí (smůlu?) vidět film 2x v rozmezí cirka dvaceti let. Poprvé jako mladistvý intelektuál studující na VŠ (jenž by filmu udělil 5 hvězdiček) a podruhé jako zapšklý invalidní důchodce (dvě hvězdičky), který svůj intelekt pohřbil a utopil v moři alkoholu, antidepresiv a rozvíjející se duševní poruše. A nepřekvapivě z toho mám schizofrenní dilema, které elegantně vyřeším udělením tří hvězdiček (protože matematické pravidlo o zaokrouhlování...). (03.11.2023)

Dosť preceňovaný film, ale má svoj pôvab. Videl som svojho času vo filmovom klube, pravda - ku koncu som už zaspával, ale na rozdiel od iných Wendersových filmov si ho celkom slušne pamätám. Ešteže ho režisér prestrihal z pôvodne vražednej dĺžky ... :) (16.05.2007)

Málokterý film mě tak strhnul atmosféru a současně mě neskutečně dojal. A z málokterého filmu jsem tak cítila vliv genia loci na osudy postav. Město andělů je v tomto kontextu odstrašujícím příkladem toho, jak nedělat remake. (08.04.2009)

Takže spasiteľský film...Môže byť. Pozriem si to ešte raz, chce to nespať a byť pri vôli. Zatiaľ unikatné aj bez požitia hypnotických látok (08.04.2009)

Vlastně se mi to i líbilo...než jsem při obou pokusech v kině zcepeněl. Wenders - s výjimkou BVSC - na mě spolehlivě funguje lépe než v dětství babiččiny pohádky. Díky tomuhle filmu jsem před 20 lety objevil Nicka Cavea a jeho partu. A za to jsou ty hvězdy. (27.01.2010)

Ostaň, anjel. Svet je v chladnom pekle. http://www.youtube.com/watch?v=-bdr4mVaudg . Acrobat and U2 for Wim Wenders. Berlin, bitte aussteigen! (23.03.2013)

Přes veškerou snahu, logisticky naplánovaný čas na sobotní noc a litry kafe, jsem u tohoto Wendersova snímku třikrát usnula a Nebe nad Berlínem změnilo svoji formu na velice originální, přesto však poněkud úmorný seriál. Shlédnutí posledního "dílu" pro mě bylo už spíš otázkou cti. I přesto dávám hvězdy tři. Nebe nad Berlínem mi totiž umožňuje slepit větu typu "bezvadně hrající Bruno bez knírku podává neviditelnou ruku andělskému sympaťákovi Columbovi, aby si za pár minut vyšel na živák Nicka Cavea and The Bad Seeds kvůli kudrnaté artistce". A už jen to stojí za to. Myslím, že brzy najdu odvahu na kompletnější projekci, byť s větší zásobou kofeinu. (08.09.2014)

Vysoce artistni pohádka o rozděleném městě vyprávěná prostřednictvím dlouhých a klidných záběrů kamery. Stejně tak dialogy mají příchuť až jakési strojenosti. Chápu, že ne každému tohle sedne. Je to rozhodně těžké. Ale za zhlédnutí to rozhodně stojí... Jak řekl Wenders, tento film je vedle vyznání lásky lidstvu též vypořádáním se se skutečností Spolkové republiky Německo v 80. letech i s německými dějinami (17.03.2017)

Bál jsem se zbytečně. Je to VELKÝ film! (10.05.2019)

Film režiséra Wima Wendersa z roku 1987 predstavuje takmer ukážkovú definíciu poetického príbehu. Minutážou dvojhodinové dielo sa zameriava najmä na hlavnú postavu, ktorou je anjel Damiel (Bruno Ganz), neviditeľne žijúci v západnej časti rozdeleného Berlína spolu s ostatnými anjelmi medzi ľuďmi, túžiaci po tom stať sa človekom. Anjeli - Damiel nevynímajúc - disponujú schopnosťou načúvať ľudským myšlienkam, vďaka čomu sa ich snažia ako bytosti lepšie pochopiť. Film z veľkej časti stavia práve na zachycovaní týchto myšlienok, rovnako ako aj na nazeraní na Damielove pocity so života vo svete, kde je obklopený ľuďmi, ale v podstate je sám, keďže ho (takmer) nikto nevidí či necíti jeho prítomnosť. Námet Wendersovho diela, na ktorom sa scenáristicky podieľal napríklad aj spisovateľ Peter Handke, nie je vôbec zlý. V praxi je však dvojhodinová poetická forma mimoriadne náročnou záležitosťou, ktorá diváka začne postupne unavovať, ba až nudiť. Samotná poetickosť pritom v tomto prípade nepredstavuje problém, je zaujímavá. Problematická je v jej prípade však podoba formy, akou je zakomponovaná do celkového príbehu. Tvorcovia v ňom prakticky všetko rozprávajú prostredníctvom poetických myšlienok, túžob, snov či retrospektív, čím sa v podstate stráca "klasický" spôsob filmového rozprávania. Na jednu stranu je potrebné rešpektovať autorský zámer, ale na stranu druhú je voči nemu nutné vzniesť kritiku. Aj to dobré, čo zo začiatku poetickosť do filmu prináša, sa nadužívaním divákovi postupne zunuje. Na príbehu však predsa len možno oceniť minimálne dve veci. Tou prvou je zobrazenie premeny Damiela z anjela na človeka, druhou zasa uhol týkajúci sa Petra Falka, ktorý vo filme hrá sám seba. Po hereckej stránke, keď už je o nej reč, nemožno byť kritický, ale takisto niet veľmi čo chváliť. Vizuál stavia najmä na čiernobielej kamere, ktorá v istých chvíľach pochopiteľne, v iných menej, prechádza do farby. Na atmosféru či celkový dojem však vplyv prakticky nemá. Rovnako ako ani berlínska výprava, o ktorej však treba povedať, že patrí k tomu lepšiemu, čo Wendersov film ponúka. Der Himmel über Berlin je snímkou s dobrým námetom, ale nie najlepším spracovaním. Až prílišná stávka na poetickosť v tomto prípade zlyháva a v konečnom dôsledku predstavuje dve hodiny, ktoré diváka viac nudia, ako bavia. Ak by tvorcovia pristúpili k príbehu iným spôsobom, pri ktorom by ho poetickosť, respektíve jej prvky, iba dopĺňali, mohol byť výsledok oveľa lepší. Takto však možno oceniť iba myšlienku, nie celkovú realizáciu. Bohužiaľ. (01.02.2023)

Hodně poetické s filozofickou myšlenkou, ale bohužel také hodně nudné. (25.07.2005)

Zajimava myslenka, ale cely film je ponekud zdlouhavy a brzy zacne nudit. (23.10.2006)

Velmi přeceňovaný film. Víc nuda než umění. Víc póza než opravdová hloubka. (31.10.2007)

Můj druhý Wenders a opět zvláštní a netypický film. Dva andělé pozorují životy a myšlenky lidí a jeden z nich by rád poznal, jaké to je býti člověkem ... cítit doteky, vnímat barvy ... zkrátka všechno, co my lidé prožíváme denně a bereme to jako samozřejmost. Podle popisu filmu bych čekala více romantiky, ale vztah Damiela a Marion je po většinu filmu spíše v pozadí (s čímž nemám problém) a skoro celý film zabírají spíše myšlenky a krátké příběhy lidí, které naši dva andělé vídají (film vlastně téměř nemá děj), což je to, s čím mají někteří lidé u tohohle filmu problém - prostě je nudí. Já se nenudil, i když většinou spíš dávám přednost filmům s trochu větším spádem. Ale mám spoustu důvodů, proč se nakonec přiklonit k plnému hodnocení - mám rád, když narazím na film, který je něčím jiný, líbí se mi střídání černobílé a barevné kamery, němčina, kterou považuji za krásný jazyk (a naprosto nechápu její celkovou neoblíbenost), Berlín, který mi jako město přijde fascinující (snad se tam někdy podívám) a hudba Nicka Cavea (kterého zas tak moc neznám, ale o to lépe znám tvorbu jeho tehdejšího kytaristy Blixy Bargelda, který se tam mihne taky). Někdy v budoucnu si to rád pustím znovu a dám si záležet, abych byl ve správnějším rozpoložení, protože si myslím, že ve správné náladě bych si to užil ještě víc. Jsem zvědavý na pokračování In weiter Ferne, so nah ... (08.03.2011)

Lituju jen, že jsem o hodně dříve viděl americký remake. (23.02.2012)

Jako obvykle u Wenderse mám trochu problém s pomalým tempem, ale tady to není tak strašné a filmek je to zajímavý. Hlavně díky Colombovi, ten dodává potřebný nadhled. (18.06.2012)

Příběh andělů, působících na zemi. Když pominu to, že role andělů v našem světě se trochu přeceňuje, tak přesto hodnotím film pěti hvězdami. Za atmosféru, za zážitek. Kombinace kamery, záběrů z kterých mám závrať, dialogů, hudby, střídání černobílých a barevných částí. Jak režisér dokázal zhmotnit myšlenky a city. Mimo jiné mi dal pocítit atmosféru Berlína, jak jsem ho jako normalizační dítě nikdy nemohla zažít. A překvapilo mě, že ten vnější svět tam byl stejně špinavý a zanedbaný, jako byl ten svět tady. Ale lidé žijí, milují i tvoří právě proto, že náš život není jen to vnější co je vidět. (15.03.2014)

Nebe nad Berlínem je bez pochyby klenot světové filmografie. Co však převládá nad poetičností, filozofií a celé atmosféry rozděleného Berlína, je práce kameramana. To byl balzám pro jedno i druhé oko a možná i pro jiné vjemy :-) (23.08.2014)

Velmi těžký film pro normálního diváka,možnost vidět vícekrát a potom začít možná chápat podstatu děje a myšlenky. (12.12.2017)

"Čas vyléčí vše, ale co když je nemocí sám čas?" (... a anděl se stal člověkem.) Intenzivní existencionální symfonie; film plný nápadů - od postav s jejich myšlenkami (nejvýraznější: krásná artistka Marion; moudrý starý muž Homér, hledající Postupimské náměstí; Peter Falk, jenž hraje sám sebe; andělé toužící být lidmi a podřídit se času atd), až ke kostýmům; téměř esejistický a naprosto osobitý (nemohu opomenout zřetelnou sebereflexi německé panovačnosti). Věnováno všem bývalým andělům a možná i dnes jste jednoho z nich potkali, já možná taky... (15.04.2024)