Ten Minutes Older: The Trumpet
Ten Minutes Older: The Trumpet
Ďalších desať minút I: Trúbka
Obsahy(1)
Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času.
(oficiální text distributora)
Recenze (91)
sedem uchvatnych kratasov, ktore sa oplatia vidiet! hlavne pocin wima wendersa!!! tak to je parada. nesmiem zabudnut ani na vynikajuceho victora ericeho...jeho ciernobiela seansa, super. oplati sa vidiet, oplati sa mat v zbierke. ()
1) Aki Kaurismäki (3*) Panu režisérovi jsem nikdy moc na chuť nepřišel, ač uznávám, že má zajímavé nápady a náměty, jen ten podivně bezemočný styl mě nebaví. 10 minut jakoby vystřižených z libovolného Kaurismäkiho filmu, s jeho klasickými hercemi, typickou atmosférou okořeněnou hudebním číslem a komorními pokusy o absurdní humor, na druhé straně často nataženými scénami a vyprázdněnými charaktery postav. Vybranými scény upoutalo, prošlo kolem mě a skončilo jaksi bez pointy. 2) Víctor Erice (4*) Černobílá povídka z rodinného domku a zahrady s nádherně poetickými záběrmi a spoustou symbolů. Zapůsobilo, zanechalo silnější dojem i kus tajemna. 3) Werner Herzog (4*) Exkurs do dalšího domorodého kmene od režiséra filmu Kde sní zelení mravenci?, tentokrát formou krátkého dokumentu s autentickými záběry. Někde se zastavil čas před stovkami, tisíckami let a zachoval místa a způsoby života, na které neradno jen tak sahat. Upoutalo jak obsahem, tak osobitou atmosférou (zejména během plavby po řece uprostřed pralesa a visutých stromů), dorazilo i poselství. 4) Jim Jarmusch (1*) 10 minut s nezáživnou herečkou v maringotce v režii krále amerického nezávislého filmu mě nebavilo a nedalo mi vůbec nic. Žádná atmosféra, napětí, gradace nebo humor, nic, jen čistá nuda. 5) Wim Wenders (5*) Deset minut je méně, než dvě, tři nebo pět hodin a tak specialista na pomalé road movie až nebývale zrychluje, šlape s hlavním hrdinem v hektické situaci na plyn, dosahuje akčního tempa a přítažlivá atmosféra na cestách se vůbec nevytrácí, naopak. Největší zážitek z celé antologie. 6) Spike Lee (2*) 10 minut politiky aneb sestřih různých prohlášení kolem voleb v ultra mozaikové formě vydáván za umělecký film? Asi chápu poselství Leeho příspěvku, ale pro mě to celé nepřineslo nic, co bych si, snad jen v trochu méně experimentální formě, nemohl najít v běžných TV novinách, YouTube nebo sociálních sítích. 7) Kaige Chen (4*) Čína je snad jedna z mála krajin (mimo většinu afrických zemí), z níž jsem dosud neviděl žádný film, neznám ani pana režiséra. Chenův krátký příběh měl v sobě poetično, humor i emoce, byť mi chvíli trvalo, než mě naplno chytl. Jiná země, jiná mentalita, na začátku možná propast, na konci stejné emoce... přesto možná příliš letmé setkání na hlubší vstřebání viděného...? // Moje SHRNUTÍ celé antologie se nachází v komentáři k druhé části antologie Dalších deset minut II. ze stejného roku. [75%] ()
Krásný film. Co povídka, to malý klenot. Člověk jenom tiše žasne, co všechno se vejde do deseti minut, jak velice různé to může být a jakou sílu to má, když je to celé pohlromadě... ()
Veľmi zaujímavý projekt na tému "čas" spojil dokopy režisérske osobnosti nezávislého filmu. Je veľmi ťažké hodnotiť tento projekt komplexne, pretože okrem intermezza s trúbkou a vymedzených 10 minút sú všetky poviedky úplne odlišné jedna od druhej...Kaurismäkiho poviedka /***/ mala skvelý nápad, Erice /****/ natočil čiernobielu metaforickú alegóriu, Herzogov dokument ma zaujal najmenej /**/ ,môj favorit a jeden z mojich top najobľúbenejších režisérov Jim Jarmusch mierne sklamal, hoci epizódka nepostráda nápad /***/, Wenders natočil 10 minútový vizuálne zaujímavy trip /****/,Spike Lee je určite schopný režisér, ale dúfam že dokumentaristický štýl a lá Moore si vyskúšal posledný krát /**/. Na záver to najlepšie...Kaige Chenova poviedka bola jednoznačným vrcholom celej série /*****/..Celkovo to vidím na **** a som veľmi zvedavý na pokračovanie TMO:The Cello! ()
Kaurismäki ****, Erice ***, Herzog ***, Jarmusch *, Wenders **, Lee *, Chen *** ()
Nutno říct, že žádná z povídek - s výjimkou zblbnuvšího Spikea Lee - není špatná a líbí se mi i střídání barených a černobílých povídek. Celkově jsou však všechny ty povídky natolik různé, že těžko hodnotit jako celek. Různé poetikou, tím, co si kdo myslí o tom, že je důležité pro těch 10 minut života (někdo prkotiny, jiný velké a nadčasové věci). Takže nakonec dávám jen tři hvězdy pro celkový mírný nadprůměr. Navíc mne štve, že to DVD má tak hnusný přepis - širokoúhlý formát v letterboxu? Ale no tak. :-( A také mám pocit, že občas ulítne časování českých podtitulků. Jednotlivé povídky: Psi nemají peklo (Aki Kaurismäki) za 3*, protože mi to přišlo jako klasický Kaurismäkiho standard bez nosnějšího přesahu. Čára života (Victor Erice) za 2*, protože se mi neustále vkrádalo na mysl z Cimrmanů úsloví "vidím jen výjevy", i když samozřejmě ta paralela záchrany dítěte těsně před válkou a nacistickými zhůvěřilostmi je silná - jenže mne tentokrát nedostala. Dalších deset tisíc let (Werner Herzog) za 4*, protože myšlenka je silná (každý národ by si měl žít po svém, bez toho, aby mu jiné názory kecaly do toho, jak to má vypadat - což platí ostatně i o lidech -,pokud tím nikoho nijak neomezují). Int., přívěs, noc (Jim Jarmusch) za 2-3*, protože mi téma "chudák hérečka nemá ani deset minut klid na sebe a k jídlu jí přinesou maso, i když je vegetariánka" přijde poměrně slabé a jednostranné. Dvanáct mil do Trony (Wim Wenders) jednoznačně za 5*, protože to má vše, co má film, byť krátký mít: nosný příběh, postupně odhalovanou zápletku, těch deset minut je zde osudových, a osobně se mi líbí i ta jemná křesťanská narace (a to hned dvakrát) a jemný vtípek na závěr. Navíc je tenhle film nesmírně lidský, což mi u všech ostatních, včetně kupodivu Kaurismäkiho, hodně chybělo. Vokradli nás (Spike Lee) je jasný odpad, protože tohle brečení, jak nevyhrál můj kandidát a kolik hlasů kde chybělo, se v poslední době rozléhá všude moc často (fanoušci Hillary, Drahoše a jiní), a navíc Spike Lee byl dobrý, když se věnoval problémům afroamerické komunity bez politických přesahů, ale od té doby, co vše zpolitizoval, stojí jeho filmy za prd. A konečně Chen Kaige a jeho 100 neviditelných květin ohodnotím 4*, protože takovou kombinaci hořko-sladkých pocitů jsem dlouhou dobu tak dobře namixovanou neviděl (rozbitá váza!), jen mi tady chybě nosnější konec nebo zajímavější pointa. ()
Některé povídky jsou úžasné, některé se mi zdály slabší, ale jako celek funguje film lépe než pouhý součet jeho částí. Všechny povídky totiž svým osobitým způsobem doplňují mozaiku jménem čas a každá se zaměřuje na nějaký jeho aspekt. Následující hodnocení jsou samozřejmě vytržená z kontextu filmu. Jinak se jednotlivé povídky snad ani hodnotit nedají. Psi nemají peklo: Za deset minut se toho může v životě člověka změnit opravdu hodně, ale tenhle snímek mě i přes slušnou typicky severskou atmosféru moc nezaujal. *** | Čára života: Černobílý minimalistický alegorický krátkometrážní snímek? Zvláštní kombinace, ale funguje to skvěle. ***** | Dalších deset tisíc let: Kvazi(?)dokumentární snímek o primitivních národech a zhoubném vlivu moderních vymožeností. **** | Interiér přívěs noc: Co znamená čas pro herečku v maringotce, která všechen svůj čas obětuje práci a osobní život i soukromí musí jít stranou? *** | Dvanáct mil do Trony: Moc dobrý dospělý koláčky, ale nic by se nemělo přehánět, že? :-) Neuvěřitelná psychedelická road movie. ***** | Vokradli nás: Svižný dokumentární kraťas o tom, jak intriky a pár minut může změnit budoucnost. Moore se se svými propagandistickými kecy a překroucenými fakty bledne závistí. **** | 100 neviditelných květin: Zpočátku úsměvná, ale velmi smutná povídka o bláznovi, který vlastně tak úplně blázen není a pro kterého se čas v jednom okamžiku zastavil. Ve středověkém Japonsku se používaly květiny jako synonymum pro požár (viz povídka Květiny z Eda). Jak to je v Číně (Peking) a jestli se tento termín ještě používá nevím, ale jistá spojitost by tu být mohla. ***** | průměr: 4,14*, hodnocení: 4,50* ()
Zjavne som ešte nedozrel natoľko aby som si mohol podobné projekty úplne vychutnať. Keďže ma oslovili len 3(max. 4) príbehy (Spike Lee, Wenders, Kaige Chen), tak len 6/10. Aj keď ako celok si to zasluži viac ;) ()
Nejdřív jsem si říkal, že deset minut na příběh od tak vynikajících režisérů je málo...ale pak jsem pochopil, že o tom to celé je. Co pro náš může znamenat 10 minut. Skvělá hříčka neméně skvělých tvůrců. ()
Aki Kaurismaki: 5*, Victor Erice: 4*, Werner Herzog: 4*, Jim Jarmush: 3*, Wim Wenders: 3*, Spike Lee: 1*, Kaige Chen: 4* ()
Zase bych to viděl tak na tři a půl. Je to spíš jen takové "školní cvičení". Stojí sice za vidění, ale na můj vkus je tam i při krátké stopáži jednotlivých povídek trochu moc "ušlechtilé" nudy. Žádný autor výrazně nepřekvapí, nejlepší mi přišly povídky od Jima Jarmusche a Victora Erice. ()
Aki Kaurismäki ****, Víctor Erice ****, Werner Herzog **, Jim Jarmusch **, Wim Wenders ***, Spike Lee **, Kaige Chen ** ()
ocenenia : MFF Cannes 2002 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. ()
Mne sa asi najviac rezisersky kusok Fina Kaurismakiho a to, ako si clovek dokazal zmenit zivot /pochopitelne, spolu so skandinavskou atmosferou/. 75 % ()
Top 3: Wim Wenders - Twelve Miles to Trona (s hudobným bonusom od Eels - Souljacker part 1 a Woman Driving, Man Sleeping), Kaige Chen - 100 Flowers Hidden Deep, Víctor Erice - Lifeline. Naopak, najmenej sa mi páčil politický mini dokument Spika Leeho - We Wuz Robbed. ()
Pravda, že díky jedné povídce by mi to ve finále průměrově spadlo na 4*, ale kromě té jedné se mi líbily všechny a většině jsem dal plný počet, takže nakonec i celou antologii hodnotím plným počtem, byť to jeden z režisérů výrazně zkazil... No, rozeberu každou povídku postupně: Aki Kaurismäki - Za 10 minut se dá stihnout víc, než by si kdo myslel a Kaurismäki to ukázal dost dobře, ve svém tradičním stylu, který já osobně mám celkem rád. (4*) Victor Erice - Pro mě neznámý režisér, co jsem koukal, moc filmů nenatočil. Jeho povídka ale špatná nebyla, začne teda celkem nijak, ale potom vyzní celkem zajímavě. (4*) Werner Herzog - Herzog natočil dokument o zániku jedné civilizace, jedné kultury, jednoho domorodého kmene. Má to lehce mysteriózní atmosféru a ve finále je to i celkem smutné. (5*) Jim Jarmusch - Herečka má pauzu, zapálí si cigaretu a někomu volá. Chce mít klid sama pro sebe, ale je neustále vyrušována ostatními, nakonec ani nestihne dokouřit cigaretu a musí zase na scénu... Jo, takový pocit zná asi každý, kdy chce chvíli klidu a času sám pro sebe a nemá ho. Tátovi by se tahle povídka asi líbila, každopádně mě se povídka líbila a má takovou typickou Jarmuschovu atmosféru (5*) Wim Wenders - No, od Wenderse bych něco tak akčního nečekal, ale ono to funguje naprosto skvěle, je to dost napínavé a plně to splňuje zadání. Je to i dost dobře udělané. Tohle se Wendersovi dost povedlo a podle mě tu má nejlepší povídku. (5*) Spike Lee - Spike Lee natočil dokument, co vypadá jako většina dokumentů, věnuje se v něm prezidentským volbám Bush vs. Gore a tomu, že to celé bylo zmanipulované. Jestli to tak je nebo ne rozebírat nebudu, mě jde o to, že to je strašně nezajímavé, nudné, vypadá to jako každý libovolný dokument co najdete na YouTube nebo co dávají na Prima Zoom a se zadáním to souvisí minimálně a celé to jenom kazí jinak skvělou antologii (2*) Kaige Chen - Další pro mě neznámý režisér, ale po jeho povídce se na nějaký jeho film asi podívám. Dokázal totiž v deseti minutách vytvořit zajímavý a poutavý příběh, který je jak zábavný, tak i smutný a celé to je dokonale skloubené dohromady, že jsem se až divil. Fakt, perfektní překvapení na závěr. (5*). Nakonec z toho je fakt zajímavá antologie, ve které mě většina tvůrců fascinovala nebo minimálně zaujala (kromě Spikea Leeho, teď už to můžu napsat) a celkově jí dávám 5*, protože výběr režisérů byl výborný (až na Leeho). V brzké době si seženu druhou antologii, v něm je dokonce i český zástupce, tak jsem zvědavý, jakou bude mít povídku. První antologie je za 5*. ()
Pravda, že žádný veliký smysl v tomto filmu nevidím, než nápad na spojení všech těch režiserkých géniů do jednoho celku, ale budiž... Kaurismakiho minimalistycká kreace je (z mého pohledu jako vždy) za tři, plný počet bodů si zaslouží především Jarmusch (který je bez diskuze, jeho deset minut pausy herečky je neodolatelných) a naopak Spike lee je filmař, kterého mám rád, a o to větší zklamání jsem cítil z jeho politicky angažovaného pseudodokumentu, který je sice zručně natočený, ale nudí, nudí... nudí. Wenders využil deset minut k filmařsko, vizuální exhibici, čili zahodil šanci na krátký film, ktrerý by mohl něco zdělit... škoda... celkově tedy nevyrovnané, ale minimálně dvacet minut perfekntí zábavy (pokud holdujete Kaurismakimu, tak třicet) film jistě má. ()
Ťažko sa mi hodnotí film, zložený z poviedok, ktoré na seba nenadväzujú, ako celok. Preto berte celkove hodnotenie ako priemer všetkých poviedok (3,43x*). ||| Dogs Have no Hell (**) od Akiho Kaurismakiho ma nezaujalo vôbec, nenašiel som tam žiadny zmysel a herecké výkony mi pripadali maximálne amatérske. ||| Lifeline (****) od Victora Erice pekne vykresľuje život prostej vidieckej rodiny počas 2. svetovej vojny, miestami nudný, miestami namáhavý, miestami vlečúci sa a v pripade deti hrajúcich sa v aute aj zábavný. ||| Ten Thousand Years Older (*****) Wernera Herzoga je dokumentom o kmeni, ktorý bol zničený pričinením moderného človeka. Kmeň vymiera, nova generácia žije nový, moderný život. Maximálne reálne a vôbec nie optimistické zamyslenie sa nad osudom ľudstva. ||| Int. Trailer. Night. (***) Jima Jarmuscha je 10-minútovým výsekom zo života filmovej hviezdy, ktorý odhaľuje to, že sláva a úspech &nemusia znamenať absolútne šťastie. ||| Príspevok Wima Wendersa, Twelve Miles to Trona (*****) ma zaujal najviac zo všetkých poviedok. Vizuálne pôsobivý a vzrušujúci. Možno úplne nesedí k ostatným poviedkam, ale predsa sa mi páčil najviac. ||| Dokument Spika Leeho We Wuz Robbed (***) je politickým dokumentom, ktorý je síce na slušnej úrovni, ale pripadal mi príliš subjektívny. ||| Námet záverečnej poviedky od Chena Kaiga, 100 Flowers Hidden Deep (**), je veľmi zaujímavý, ale spôsob, akým je spracovaný sa mi nepáči. Potenciál námetu zostal nevyužitý. ()
Herzog, Wenders: vynikajuce; Lee, Chen: viac nez dobre, ostatok pohoda ()