Dalších deset minut

Poviedkový film nezávislých režisérskych hviezd dumajúci nad záhadami času a tým čo sa môže stať za desať minút. Käurismakiho poviedka rozpráva o rýchlych životných rozhodnutiach, podobne ako surrealistická Ericova poviedka ma však nezaujala. Od Herzogovej púoviedky však nastáva cinefilský raj. Herzog sa zamýšľa nad tým, či je dobré posunúť vývoj o niekoľkotisíc rokov vpred, keď to môže znamenať zánik kmeňa, ktorého vývoj sa urýchľuje. Jarmusch alegoricky využíva desať minút voľna herečky aby ukázal, že i cez túto prestávku je neustále rušená a nemá čas sama na seba, aby poukázal na uponáhľanosť doby. Wendersova poviedka je jedna zbesilá jazda po „dospelých koláčikoch“. Spike Lee zas za desať minút v zbesilom strihu povie inteligentne to, čo Moore rozvláčne a porpagandisticky v dvojhodinovom Fahrenheite a napokon Chen typicky ázijským spôsobom vyrozpráva svoj príbeh o neviditeľnom sťahovaní, ktoré vlastne nie je až tak neviditeľné. 9/10 (22.09.2005)

Rozhodne se tenhle "film" neda hodnotit jako celek, protoze krome tema cas a zvuku trumpety mezi jednotlivymi pribehy je nic moc nespojuje. Snad jen jeste jedna vec, a to, ze jsou vsechny zajimave. Aki Kaurismäki vypravi o tom, jaka rozhodnuti se daji ucinit za 10 minut. Je to takove o nicem, ale svizne a s dobrou hudbou, takze 3*. Víctor Erice zvolil cernobilou barvu a to pridalo na pusobivosti, presto vlasne nevim o cem to melo bejt, prislo mi to jako nudnej den na vesnici, dokud se nestala nehoda. V tomto pripade krvacejici dite. Tahle povidka je hodne napinava, protoze az do konce nevite co se vlasne stalo. 3*. Werner Herzog vypravi o tom, jak muze zasah lidi do domorodych kmenu zapricinit jejich vyhubeni. Tahle cast pusobi skoro az dokumentarne, je zajimava, ale bohuzel pak se tam nejake sceny nekolikrat opakujou a zacnou bejt otravne, navic reziser zvolil spatnou hudbu. 2*. Jim Jarmusch - na tuhle povidku jsem se docela tesil, ale nakonec to nic extra nebylo. Je to o tom jak filmova hvezda nema ani chvilku klidu a i pri pauze ji otravujou lidi. 3*. Wim Wenders - dalsi povidka, na kterou jsem se tesil a tahle nezklamala. Chlapek co se predavkoval ujizdi do nemocnice skrz poust a ma halucinace. Je to svizne, po vizualni strance super a i hudba je fajn. 4*. Spike Lee - neco jako dokumenty od Michaela Moorera. Podle Spike Lee vyhral Bush volby jen kuli spatne pocitanym hlasum a nejakejm problemum s televizi a soudem. Rozhovory se v rychlem tempu stridaj a je to vcelku zajimave, ale takovyhle politicky zalezitosti nemam moc rad, takze 3*. Kaige Chen - tato posledni povidka me moc mile prekvapila. Narozdil od ostatnich mi to prislo jako komedie. Melo to dobry napad, bylo to vtipne a zaroven smutne, fakt se mi libila, takze 5*. Ve vsech 7 povidkach se neda mluvit o hereckych vykonech, protoze ti herci sou tu takovou chvilku, ze nic nestihnout predvest, presto mi vsichni prisli v pohode. Celkove davam lepsi tri hvezdicky, protoze i kdyz se vsichni reziseri snazily neco sdelit, nijak zvlast to na me nezapusobilo. (01.10.2005)

Jak si nezávislí režišéři dokázali poradit s předem stanovenou podstatou toho, jak by se jejich příběhy měli odehrávat je rozhodně od věci. Každý se totiž k pojmu ČAS chová absolutně jinak. Někde závisí na atmosféře doby, stáří nebo dokonce zvycích. V těchto pár povídkách je toto všechno vidět v tom nejzajímavějším světle. Přitom právě takovýto nápad tu rozhodně chyběl. Lepší bude když je tu pokusim podrobně všechny popsat. Aki Kaurismäki - Ukazuje jak si život člověk dokáže změnit z minuty na minutu s působivou severskou atmosférou, ale dle mého příliš vyumělkovaným podkladem. **** Víctor Erice - Jak pomalu čas dokáže plynout? Kolik se za tak malou chvíli stane a co by se stát mohlo, kdyby povídka byla o minutu delší? **** Werner Herzog - Čas je sice neměnný abstraktní pojem, který neubíhá, prostě plyne. Pro někoho rychle, pro někoho ne. Zde ale už začíná jít do tuhého. *** Jim Jarmusch - V tomto světě by se fantasticky spalo. Netvrdím tím ale, že je to nuda. Jen je to od ničeho k ničemu. ** Wim Wenders - Tuto povídku jsem si jako jedinou dokázal zapamatovat naprosto dokonale a nejvíce ze všech. Nejspíš díky svojí včasnosti a kouska štěstí, se kterým se řítí po celý svůj oddaný zfiltrovaný průběh. ***** Spike Lee - Naprostá zbytečnost? Kdoví. Jedno slovo tomu beztak odpovídá a to je čas! Jinak mě jako jediná povídka nedokázala ničím zaujmout. Svůj politický průběh si měla nechat někam jinam * Kaige Chen - Fantastické zakončení těchto příběhů nemohlo dopadnout lépe. Lehkovážný příběh s trochou nadsázky, která se mi rozhodně zamlouvala. ***** (31.10.2007)

Hmm, mezi námi, jestli je něco „osobitá meditace nad životem všech obyvatel naší planety“, tak rozhodně daleko spíš toto než vyumělkovaná Baraka. Wenders překvapivě nejplytší, naopak nejvíc potěšil mně neznámý Victor Erice a jeho minimalistické, statické a přesto strhující venkovské drama s vymazlenou černobílou kamerou – nelze popsat, musí se vidět (takhle na mě doufám zapůsobí Béla Tarr, až se dostanu k povedenějším kouskům, než byl Muž z Londýna). (06.10.2013)

Psi nemají peklo - čas a rychlé rozhodnutí 4* a Akiho klasika se svou stálou hereckou sestavou, /Čára života - čas a život, emotivní 5*, /Dalších deset tisíc let - čas a jiný svět 3*, /Interiér, přívěs, noc - čas a soukromí 4*, /Dvanáct mil do Trony - čas k záchraně života 4* a k tomu skvělá muzika v autě, /Vokradli nás - čas v politice, nuda 2*, /100 neviditelných květin - čas a pomíjivost věcí 5*. (09.03.2013)