Křídla Vánoc

Zázraky se dějí (ne)jen o Vánocích. Karin Babinská a její střapatý bílý anděl vznášející se nad lidskými osudy je totální úlet. Prostředí velkého obchodního centra vzbuzuje nanejvýš odpor, stejně jako všechny ty nesympatické a žoviální postavy a postavičky, vyskytnuvší se poznenáhlu uprostřed nastalého předvánočního mumraje. Richard Krajčo má nepochybně silnou pozici mezi svými fans, ale film, v němž hraje hlavní roli prostě neutáhne. Křídla Vánoc jsou přesně taková, jaká být neměla. Nudná, hloupá a zbytečná. Jako Tomáš a Nina, holka, která dala každýmu. (12.02.2016)

Chvílemi záměrně předvídatelné, obalené zbytečně velkým množstvím postav, ale natolik své, že nakonec pomalu podléhám. Karin sice svůj scénář neochuzuje ani o jedinou sebezbytečnější linku, ale vzhledem k tomu, že chápu podstatu autorské hrdosti, nemám s tím problém. Jen to (například příští Vánoce) bude chtít nějakou poklidnou domácí projekci, abych se přesvědčil o tom, jestli ten pokus přesvědčit mě o nezbytnosti celého širokého záběru nebyl jen velký podfuk. 70% a po dlouhém váhání zaokrouhlení nahoru. I kdyby jen kvůli té zatracené Cestě, která je pro mě i na stý poslech očividně nezprotivitelná. (01.12.2013)

Obzvlášť smutné na tom je, že Karin Babinská nepochybně umí točit. Dokázala vymyslet i postavy a rozjet zápletku. Jen už nepřišla na to, co si s tím vším počít. Takže pokud nejste fanynky / fanoušci Richarda / Vicy, tak se záhy začnete nudit. Vánoční romance totiž najede na očekávaná schémata a už u nich zůstane. Škoda. (21.12.2014)

V obřím nákupním středisku za adventního času se přebíjejí kýče tak třpytivé, až vyrábějí vlastní poezii; také sponzorské výrobky si tu svůj díl náležitě odpracují a z veletrhu světel si kamera vytahuje zázemí každodennosti zaměstnanců, jen na rozdíl od Obchoďáku "zespoda". Takže v kostýmu zajíčka se coby neúspěšný herec potí Jakub Prachař, dárky balí zranitelná drsňačka čili Vica Kerekes, v optice se spíš vyskytuje, než pracuje nezávislý nadsamec v podání Richarda Krajča a herecky jim vládne David Novotný coby manažer prodeje, veskrze pozitivní i v sarkastickém nadhledu tatíka od rodiny. Čtyřka kamarádů proplouvá v podstatě jedním dlouhým hudebním klipem, než Krajčův hrdina zažije "andělský" přerod: působivě ztvárněný, byť nikterak nový, Hollywood už podobných osvícení shůry nadělil desítky. Nicméně pohádkové mysterium plní svůj účel mířící ve sváteční době, jak jinak, k prozření.Z Křídel Vánoc lze odvodit mnoho nedostižných vzorů: pokus o vánoční Samotáře, ale bez jejich pronikavosti, o Lásku nebeskou, ale bez její samozřejmosti. Občas až příliš doslovně se zjevují banality minulosti – dětský domov, rozchod s otcem, stud z prohry v očích matky – nebo situační vzkazy o zodpovědnosti k bytostem, které milujeme. Klipová stavba plus vánoční rekvizity se ve výsledném pocitu pohybují mezi pohádkou a reklamou. Ale to vůbec neznamená, že Křídla Vánoc neúčinkují. Naopak. Jen se okatě chtějí zalíbit. A líbit se budou, i když ta romantická líbivost se člověku místy až protiví. Z filmu sice pomrkává střet svatého a komerčního včetně sloganu Nakupovat není hřích, ale bezstarostný duch party dýchá milou přirozeností. Jenom Krajčův romantický rebel s koněm na sněhu hraničí s manýrou, zato opilecká epizoda Prachařovy postavy v těsné bláznivé domácnosti "u Novotného" posílá film svou náladou do zlatého fondu vánočních hitů. I když nejde o komedii, neboť věčně balancuje mezi chytrým vtipem a osudovým strachem. (15.06.2020)

Takže. Nejdřív ze všeho bych chtěl zpucovat sám sebe za to, že v listopadu lezu do kina na film o Vánocích, notabene když venku je to na šortky. Tfuj tajbl, Bobši! Dál bych se rád omluvil Kláře, Zuzaně, Tereze, Michale, Janě, Báře a loňské zimě, že jsem si o nich myslel, anebo jim dokonce řekl, jak jsou vlezlé. To jsem totiž ještě neznal písničku "Cesta", díky které mám Krajča s poKlusem už tejden za prdelí. Pecka. Člověk jde do kina na pět filmů a večer před spaním jediné, co se mu honí hlavou, je "Jestli se blížím k cíli..." =) No a ať nežeru, tak na závěr uznám, že to všechno dohromady nebylo tak e-e, jak jsem čekal. Kdybych z kina vycházel do nadýchaných závějí křupavého sněhu přímo ke Štědrovečerní večeři, a po boku měl svého Ježíška, asi bych i čtvrtou hvězdu uronil. (23.11.2013)