Ženy, které nenávidí muže

Propadák to nebyl, ale nic úžasného taky ne. Pominu to, co už tu někdo hodnotil, a to pražský přízvuk v ostravském prostředí. Děj utíká celkem solidním tempem, ale ten závěr je vrcholem iracionality. Nepředpokládám, že šílenci mají nějaké dvakrát racionální uvažování, ale tohle bylo i na mě moc. Hláška "Tak jo!" s průstřelem hlavy mě trochu i rozesmála. Nebýt toho úplně odfláknutého konce a docela laciných vysvětlení a dialogů právě v závěru filmu, byl by to solidní průměr. Takhle lehký podprůměr, přesto na českou televizní produkci solidní film, proto hvězdy tři. (03.02.2013)

Sedláčkovi jsem v jeho předchozích filmech opustila spoustu filmařských nedostatečností (špatný cit pro střih, dlouhé nedůležité scény apod.), ale vždycky mě bavil tím, co chtěl říct a taky občasnými hodně povedenými dialogy. Teď mám ale pocit, že absolutně rezignoval a asi se potřebuje už jen uživit. I televizní kriminálka se ale dá natočit líp než tenhle film, kdy jsem místy měla pocit, že to je snad parodie na kriminálky. Kde je ten starý Sedláček??? (03.03.2014)

Snad s výjimkou Najbrta není v Česku další STABILNĚ kvalitní režisér. To už je po Slámově Čtyřech sluncích smutný fakt. U Sedláčka to bylo také všelijak, nyní se však tímto snímkem vyčlenil i z řad těch, kteří jsou kvalitní alespoň občas a už to vypadá spíše tak, že jeho dobré (Pravidla lži) a vynikajicí (Největší z Čechů) filmy byly spíše náhody. (15.02.2013)

Komorní televizní detektivka s krapet větší výpravou a vcelku zajímavým příběhem. Zpracováním však bohužel na pováženou. Nebýt výpravy, spíše by se jednalo o prostinkou inscenaci nestojící z filmového hlediska za řeč. Za zváženou stojí jediné a to je práce s kamerou a hlavně s obrazem. Jak co má vypadat a kde kdo bude v jakou chvíli zrovna stát, bylo hlavní zásadou a to jediné se vydařilo. Jiří Langmajer coby kriminalista zápasící se svými osobními problémy byl po herecké stránce vcelku přijatelný. Zato Hana Vagnerová byla naprostým zklamáním. Její postava je prostě jejím výkonem neuvěřitelná. Ale kdo ví. Třeba to tak režisér Robert Sedláček chtěl. Literární pomalá atmosféra kupodivu určité napětí má, ale dalo by se říci, že počin je určen spíše pro náročného diváka. Protože tomu chybí větší živost a vůbec elán, depresivní nátura celého konceptu diváka lačnícího po filmové zábavě spíše odradí. (16.02.2019)

No, jako odkaz k severské krimi film tak úplně nefunguje, nesluší mu stopáž hodiny a čtvrt ani televize. A taky je děsně prvoplánový, protože totožnost vraha se dala odhadnout (narozdíl od většiny severských kriminálek) zhruba vteřinu po té, co se objevila. Ale díky Sedláčkovu civilnímu pojetí se občas povedlo z nějaké scény vykřesat i nějaké emoce a Langmajer se Stránským by skoro i mohli konkurovat Blomkvistovi nebo Holeovi. (04.02.2013)