Pohádkář

Líbilo se mi to. Nízký hodnocení si vysvětluju tím, že není moc lidí, kteří by se dokázali identifikovat s Macháčkovým Kamilem. Měl to být celkem sympaťák, ale ve výsledku dominovalo jeho slabošství a parazitismus. Lidem už pak bylo jedno, jestli skočil z přehradní zdi, nebo začal někde na druhým konci světa vydělávat velký hrachy. Já jsem mu ale uvěřil, že je tak poddajnej, protože se zasek někde v době před patnácti lety (jo, posteskl si nad tím dost pozdě, ale bylo to tam). Dokázal jsem ho pak díky tomu vnímat...ne snad jako klaďase, ale aspoň jako nešťastníka, kterej neubližuje záměrně, ale nechtěně a jen jaksi mimoděk. Přes tohle jsem se tedy přenesl, některý věci nebaštím (slepou oddanost starší dcery - například), ale zase jsem si celou dobu lebedil, jak to hezky nasnímali, bylo tam i pár zdařilých režijních nápadů, exteriéry hlavních ženských postav výborný ze všech světových stran...jo, za mě víc než dobrý- 70 procent. (05.04.2015)

Michálkův Pohádkář podle Nesvadbové klame tělem, protože nikdo by nečekal takto fungující domácí film. Skvělému obsazení kraluje jako vždy vynikající Geislerová (krásná, sexy, odměřená i poživačná), ačkoli plakáty okupuje zejména herecky nepříliš kovaná Herzigová. Ovšem ta v partnerství s Macháčkem a dobře vedena režisérem podává pozoruhodný výkon, kterému lze vytknout pouze klasickou nedokonalost překrásných tváří, totiž že neumí mluvit do filmu. Toto se ostatně už vyčítalo v prvních letech Lídě Baarové, ale ta sotva dvacetiletá na sobě zapracovala, zatímco Eva už má čtyřicet a dávno není debutantkou. Pohádkář vypadá dobře, funguje dobře, navozuje atmosféru, ve které byste se chtěli koupat. Prostředí kriminálky, soudu nebo internátu přirozeně plynou a jednotlivé scény do sebe zapadají s naprostou přirozeností. A i tací jako Linhartová a Míčová ztrácejí svůj běžný afekt ve prospěch celku. Samozřejmě radostí je opětovné shledání s Dvořákem a Kroftovou, kteří až na malém prostoru, přesto hrají velké role. (29.12.2014)

To je jako v té pohádce o Císařových nových šatech. Film předstírá, že se tu jedná o nějaké cool artové dílo. Jenže autorkou předlohy scénáře je lehce afektovaná excentrička, kterou bych do PEN klubu zrovna nedoporučoval. Takže další feministická slátanina je na světě. A císař je nahý! (25.09.2016)

Málokdy se mi sejde, že čtu knihu a hned druhý den vidím film, který je podle ní natočený - tentokrát jsem tomu trochu pomohla a asi jsem neudělala dobře:). Mít předlohu ještě v nejživější paměti a pak sledovat údajně stejnou věc na plátně, je asi vždy ošemetné, ale tentokrát jsem jen tiše žasla. Jak se dívám na úplně něco jiného, totálně odlišného. Jiný žánr, jiné dialogy (mnohdy lepší než v knize - to je pravda; jenže je pravda i to, že kniha je koncipována monologicky, tedy dialogy jsou tam spíše vzácností), téměř všechny jiné situace, postava detektiva se silným osobním tématem (pro něj, jinde jsme to samé viděli asi už stokrát). V podstatě zůstaly jen jména postav (a to ještě ne všechny, v knize se ten člověk-milovník vyskytuje pouze jako Marek nikoliv i jako Kamil a postava detektiva je přidána nejen jako bonus, ale patrně to byla jediná možnost k nastavení a rozšíření děje,) a název. Hlavně ten název, plus všudepřítomná informace, že to napsala, médii dostatečně provařená, Barbara Nesvadbová. Nikoliv, tenhle příběh - celý - napsal Marek Epstein. Otázkou zůstává proč vlastně, když je schopen napsat sám daleko lepší věci a rozhodně už dávno není neznámý. O Michálkovi ani nemluvě - proč ten do toho šel, to je záhada snad největší. Zřejmě si všichni mysleli, že jméno Nesvadbové jim prostě zajistí sledovanost (protože v dobré recenze nemohli snad doufat ani v nejtajnějším snu). Stejně jako angažování modelky Herzigové, která opravdu, ale opravdu hrát neumí. A navíc je studená jak psí čumák, takže předvést živočišnou erotickou scénu bylo vážně nad její síly (stejně jako hysterickou - to byla fakt fraška). Ale ono taky s Jirkou Macháčkem, že... on je fajn, ale na tuhle roli se nehodil. Takže suma sumárum, adaptace to nebyla, detektivka taky ne, slibovaná love story ani náhodou. Nejlépe a nejčistěji z toho vyšel Matěj Hádek a jeho linka milujícího, leč bezradného otce (ano, ta přidaná linka, která se v knize vůbec nevyskytuje). (26.03.2015)

Mno, z houna bič neupleteš a tak. Michálek se snaží o depresivně šedivou, povrchně psychologickou režii, s níž jsou sladěny i barvy kamery, včetně výběru záběrů (vynikající - bez ironie - Martin Štrba), ale málo platné, když je to jen zlatavý obal na jinak podprůměrném, ba odpadním příběhu, špatně vyprávěném, špatně časovaném, s diváky nespolupracujícím. Spousta scén je zde zcela zbytečná (tedy s výjimkou reklamního hlediska - puštění počítače - hned naskočí Seznam, ach ouvej; holky na koleji poslouchají rááádio atd, trapné, trapné), hodně scén je zbytečně natahovaných, aby ten příběh do bakalářů dal alespoň celovečerní stopáž. Jinak opět odtržené od reality - neskutečně neživotné dialogy, všichni bydlí v drahých vilách, i český policajt, jděte se s tím už bodnout. A tak trochu reklamní vizáž. (26.09.2016)