Popelka

Jeden starý rest odškrtnut, konečně jsem viděla i animovanou Popelku. Jak jsem konstatovala u hrané a jejích skleněných střevíčků, musely jí holce strašně smrdět nohy. Tady jí smrděly už před tím a to z těch balerínek. Vím, není to zrovna pohádková úvaha, ale má poetická duše je poeticky pragmatická, což se u většiny lidí, možná u všech, krom mě, z podstaty pojmu vylučuje. Blbou hnusnou zlou kočku bych střelila mezi oči. Ztělesňuje ten nejodpornější kočičismus, který žádná skutečná kočka obsahovat nemůže, ať taková skutečná kočka obsahuje krom předražených kočičích kapsiček cokoliv. Pro myši mám slabost, takže přenesení velké části děje právě na ně vyhovuje mému pojetí humanoidního zvířete v animované pohádce. Kouzlení kouzelné kmotřičky bylo kouzelné, jaké by taky mělo být. Princi uniforma sekne. Řekla bych, že to byl chlapec jako malovaný. Popelku bych zařadila až za Sněhurku i za Malou mořskou vílu, ale pořád by, kvůli těm myším především, byla v pořadníku princezen v první pětce, navzdory tomu, že Popelka není princezna. Ráda bych však viděla toho smělce, který by princeznám dělal pořadník. (29.07.2017)

Najslávnejšiu verziu Popolušku nakrútil Walt Disney keď som mal štyri roky, ale vtedy som si ju akosi nestihol pozrieť. Až počas týchto Vianoc. Nemám najmenšiu chuť vyhľadávať jej nedostatky, ani sa sporiť o koncepciu spracovania známej rozprávky. Mne stačí po tých rokoch vychutnávať atmosféru, výtvarné riešenie a krásnu hudbu. Môj dojem zo Snehulienky síce Popoluška nedosiahla, ale aj tak ju považujem za rozprávku, z ktorej sa bude môcť tešiť ešte nejedna generácia detí. (26.12.2012)

Nevidím kvalitativní rozdíl mezi Disneyho verzí a českým filmem z roku 1973. Obojí má svá úskalí, ale zároveň jsou oba snímky hezkými pohádkami, které přetrvaly dlouhá desetiletí a ještě jich spoustu přečkají. Největší problém je pro mě asi to, že už je to prostě strašně okoukané, jinak nemůžu vytknout nic. 80% (20.08.2017)

Po všech stránkách příjemná podívaná s animací, jež stále dokáže okouzlit, a s jednoduchým příběhem okořeněným nezávadným humorem a honičkami myší a kocoura Lucifera, které se očividně inspirovaly u Toma a Jerryho. Překvapila mě (na poměry disneyovek určitě) lehce erotická scéna ranního oblékání, při níž Popelku vidíme sice zezadu a "jen" od lopatek výš, nicméně je nahoře bez a bezstarostně si přitom prozpěvuje. Zřejmě aby si také tatínkové v kině něco užili. (08.08.2015)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)