Prosperovy knihy
-
Prospero's Books
-
L'ultima tempesta
(Itálie)
Fantasy / Drama
Nizozemsko / Francie / Velká Británie / Itálie, 1991, 124 min
Režie:
Peter GreenawayHudba:
Michael NymanObsah
-
Filmová adaptace Shakespearovy hry Bouře, která se nazývá PROSPEROVY KNIHY. Děj je sledován přímo z postavy Prospera, který přežívá se svou dcerou na pustém ostrově. S sebou má dohromady čtyřiadvacet knih od svého dvořana Gonzala. Zde Prospero vystupuje jako bůh a díky těmto kouzelným knihám ve kterých se nacházejí odhalení potřeb a života člověka dokáže vytvořit kouzelnou říši a ovládnout všechny nadpřirozené bytosti. Greenaway v tomto snímku také plní plátno obrazy, které jsou ovlivněny italskými renesančními mistry. Například Rubensova,Tinorettova či Klimtova díla. (Aristes)
Filmová adaptace Shakespearovy hry Bouře, která se nazývá PROSPEROVY KNIHY. Děj je sledován přímo z postavy Prospera, který přežívá se svou dcerou na pustém ostrově. S sebou má dohromady čtyřiadvacet knih od svého dvořana Gonzala. Zde Prospero vystupuje jako bůh a díky těmto kouzelným knihám ve kterých se nacházejí odhalení potřeb a života člověka dokáže vytvořit kouzelnou říši a ovládnout všechny nadpřirozené bytosti. Greenaway v tomto snímku také plní plátno obrazy, které jsou ovlivněny italskými renesančními mistry. Například Rubensova,Tinorettova či Klimtova díla. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(14.1.2006)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,750,301║Tržby Celosvetovo $-║(2.2.2010)
-
Dadel
Dosti svérázná adaptace Shakespearovy Bouře. Není to Greenawayův nejlepší film, ale zcela určitě ten výtvarně nejvypiplanější.(12.1.2006)
-
gudaulin
Bouře je z mnoha ohledů obtížně zinscenovatelná Shakespearova hra, jen zřídka uváděná na jeviště. Tím horší muselo být její převedení na filmové plátno. Už jen dát dohromady dostatečné prostředky na tak náročné dílo a neztratit svou uměleckou představu mezi rozporuplnými zájmy ko-producentů musel být zapeklitý oříšek. Vznikl film, který může být ozdobou leckterého filmového festivalu a evergreenem v nabídce filmových klubů, ale v běžné distribuci by se se stoprocentní jistotou neprosadil. Film vznikl ještě před nástupem videokamery, a vyznačuje se proto jasnými barvami, ostrým kontrastem a má vůbec skvělou vizuální stránku. Výtvarné zpracování je konec konců důvodem, proč jsem se přiklonil k pětihvězdičkovému hodnocení, protože celý snímek jako by byl poctou mistrům výtvarného umění. Celkový dojem: 90 %. Prosperovy knihy jsou opravdu filmem, který se nehodí pro každého, má poměrně dlouhou stopáž, která je nabitá spíš poetickými obrazy než dynamickým dějem.(7.8.2008)
-
zelvopyr
Greenawaye hodně můžu -- i když jemně řečeno, není zdaleka do každé nálady a nedoporučuji ho třeba na rande nebo doma na romantický večer :-)(16.9.2007)
-
Ruut
Tak můžu jen potvrdit že se jedná o velice neotřelý vizualní nářez. Ale komu to doporučit? Hmm že by milovníkum Shekespeara? Nebo příznivcům kyber Tetsua a jiných japonských šíleností? Nebo Lynchofilům? Fakt nevím. Já to vzdal po 20-ti minutách.(16.7.2007)
-
Fingon
Prosperovy knihy jsou mým teprve druhým setkáním s Mistrem. Možná by to bylo i pět hvězdiček, ale dostala se ke mně verze s naprosto příšerným obrazem z videokazety. A protože Greenaway stojí na vizuálnu (i když zde mi to přišlo jako kompilace tance, baletu, poezie, divadla a erotiky v jednom), nemohl jsem si to užít tak, jak bych chtěl. Ale jak někde vyjde DVD, dám si to určitě ještě jednou...(25.9.2007)
-
Crocuta
Jeden z výtvarně nejoroginálněji pojatých filmů jaké jsem kdy viděl. "Bouře", jak by mohla vypadat v Shakespearových snech, včetně Gielgudova Prospera.(27.6.2007)
-
Pacco
Ve všech těchto odlišných oblastech se filmový či fotografický obraz mění z okna rozevřeného do znázorněného světa v plochu, na níž se jedna obrazová vrstva skládá na druhou nebo vynořuje z druhé a vytváří tak kolážové efekty, které spíše než efekt hloubky prostoru navazují efekt tloušťky obrazové plochy a vzájemnou koexistenci, kdy je střih vnesen dovnitř obrazu a prostoru za účelem vrstvení či klíčování významů. Neb vázáním listů vzniká kniha, stejně jako chronologií stran a namáčením brku do kalamáře, když dojde roztřesené ruce v návalu inspirace inkoust či dech. Love it.(1.8.2008)
-
YURAyura
Staryho Billa nemam rad, je to otrava jak svina, snad jenom ta staroanglictina je v poradku - nastasti se tohoto spisovatelskeho pribehu, kdy Ceska zeme lezi na pobrezi more (pravda, kdysi to i byla pravda) chytl filmovy malir a hlucha mista knihy nadherne vymalovat - kraasa!!!(2.2.2006)
-
ybuko
Surrealna barevna podivana s bajecnou hudbou Michaela Nymana.(4.2.2009)
-
bogu
Bezmála metafyzický detail na žbluňkající kapky vody uvádí jedno z nejsuverénnějších zpracování Shakespearova díla, co znám, Bouři v níž sytě modré blesky ozařují směsici stovek nahých těl (Prosperovy nymfy, obého pohlaví, rozličného věku a nejrůznějších proporcí), bizarních animací, nádherné kaligrafie, tělesných tekutin, baletu, mystických procesí a všelijakých jiných fantasmagorických výjevů. Je ovšem překvapivé, jak málo má vlastně tenhle film společného s Shakespearovou romancí – ač se po celou dobu drží původního textu a děje; dokonce, pokud bych měl Prosperovy knihy hodnotit jako adaptaci Bouře, pak by Greenaway úplně propadl – v jeho zpracování nenajdeme skoro žádné stopy po tématické a myšlenkové mapě Bouře, kromě všudypřítomného Prospera a ostentativně obanženého, démonického Calibana jsou všechny postavy nevýrazné a zaměnitelné, psychologický realismus Greenaway naprosto ignoruje, a tak po jakékoliv přirozené lidské emoci tu zeje jen obrovská prázdnota. Stránky Shakespearovy Bouře vlastně Greenaway používá jen jako svá malířská plátna, na nichž s fascinující vizionářskou technikou maluje své pohyblivé obrazy, každé bardovo slovo okrášlí krucánky, fáborky a stíny a je mu vlastně na konci jedno, jestli ten původní text je ještě mezi všemi těmi výtvarnými exhibicemi čitelný a zda vůbec dává smysl. Je ale pravda, že jako experimentální magicko-iluzionistická show nemá tenhle film obdoby – Greenawayovy obrazy jsou mystické, barokní, rafinované a především mnohovrstevnaté. Greenaway sebevědomě žongluje s živly, lidskými těly, světlem a tmou a bohatosti jeho kompozic se jen tak někdo nevyrovná. Prosperovy knihy v tomto ohledu obzvláště potěší všechny historiky umění, neb Greenaway mocně čerpá právě z imaginace starých mistrů (patrná je například jeho inspirace Rembrandtem a Botticellim) a servíruje nám koláže toho nejlepšího, o čem se těmto umělcům nejspíš snilo, byť nikomu z nich se asi nesnilo o tom, že by se jejich sny mohly hýbat i ve skutečnosti... Filmu samozřemě kromě Greenawayovy výtvarné pyrotechniky dominuje John Gielgud v roli Prospera, se kterou měl už bohaté zkušenosti a považoval ji za jednu ze svých životních. Greenaway byl podle všeho natolik unesen Gielgudovou pověstnou hlasovou technikou, že jej nechal namluvit i všechny ostatní postavy v příběhu, což ve výsledku na jednu stranu definitivně srovnává se zemí i ty poslední ruiny realismu a potvrzuje, že nesledujeme Shakespearův příběh, ale Greenawayovu pohyblivou galerii, na druhou stranu tenhle efekt vytváří zmatek (často není jasné, kdo že to vlastně mluví) a posiluje poněkud nepříjemné sklony tohohle filmu k monotónnosti (jakkoliv fascinující). Dějová vyprázdněnost Prosperových knih, kterou podtrhuje už silná příběhová roztříštěnost samotné předlohy, se pro mě ukázala jako fatální v závěru, kde jsem se místo onoho žádoucího katarzního finále dočkal jen jednoho mdlého záběru z dálky, staticky snímajícího celou závěrečnou scénu. Následné efektní pálení a potápění Prosperových magických knih (jež nás na základě poněkud volných asociací provázely celým příběhem) mi částečně spravilo chuť, ale závěrečný dojem obsahové prázdnoty vítězící nad úchvatnou sofistikovaností formy už nezvrátilo. Toho, kdo by od Greenawaye bláhově čekal věrné podání Shakespearova kouzelného příběhu o síle ducha, lásky a odpuštění, musím varovat – pro Greenawaye je jediným a absolutním imperativem síla imaginace a všechno ostatní je pro něj jen (slovy Prospera) "the baseless fabric of this vision".(18.10.2009)
-
Yoss
odpad!Po druhom filme v poradi od Greenawaya (prvou nemilou skusenostou bol The Cook the Thief His Wife & Her Lover) som siahol z jedineho dovodu - o hudbu k nemu sa ako inak postaral Michael Nyman. A opat sa potvrdilo, ze som sliapol uplne vedla. Preco? Pan reziser ponuka vizualne obzerstvo najhrubsieho zrna, ktore vsak pre normalneho divaka je len znoskou vulgarnej erotiky, cikajucich chlapcekov a prazdnych obrazov. Totoze ma byt adaptacia Shakespeara? Na mieste Williama vyleziem z hrobu a Greenawayovi dolamem ruky-nohy a nieco odfiknem... Spocitane a zratane... Budem si nadalej vychutnavat skvele minimalisticke hudobne kreacie Michaela Nymana, ale filmom jeho kolegu Greenawaya davam definitivne zbohom.(23.12.2007)
-
vitekpe
Vizualni slast.(28.2.2008)
-
S.Dedalus
bouře se dá uchopit z tolika různých konců že asi nikdy nebude možné jednou adaptací uspokojit všechny mě si jednoznačně získala greenwayova obrazová nápaditost která jakoby neměla omezení a podtrhuje tak magičnost celé hry když si člověk zvykne na velmi výrazné barvy nedá se po visuální stránce filmu nic vytknout na druhou stranu mi ve filmu jak trefně podotýká bogu chybí psychologie a výraznější emoce většiny postav to je jeden z oněch konců které si nepřeju vynechávat i přesto jako celek rozhodně výjimečný filmový zážitek(19.9.2010)
-
Roky100
sice jsem dal za 3! .... ale ..... tohle buď může být za 5 (geniální kousek!) a nebo totální odpad !!!! nic mezitím se najít asi ani nedá. Tak tedy dá! = proto volím kompromis = 3!(12.8.2010)
-
Joski
Absolut Baroko Film!!!(5.10.2009)
-
Pochtli
odpad!Smysl tohohle filmu mi zcela uniká, Greenway byl asi na hooodně dlouhém tripu:oD(21.11.2011)
-
Bukiet
Shakespeare by se možná divil, ale kdo ví? Třeba by byl spokojen.(8.12.2005)
-
SatuPeka
Opulentní, vizuálně bravurně zvládnutá interpretace Shakespearovy Bouře, na kterou se dá dívat znova a znovu a pokaždé v ní najdete něco nového.(4.9.2010)
