The Invitation

Jeden z těch filmů, kde je tak těžké se rozhodnout mezi 3* a 4*. Volím nakonec 4*, protože - why the hell not. Proč neocenit kvalitu v záplavě těžkého podprůměru. Tohle bych tak trochu "náladou" připodobnila k Dárku od Joela Edgertona, a to samo o sobě u mě těžce boduje, protože tenhle typ filmů mám snad stejně ráda, jako dobré horory. Od začátku víte, že je něco špatně, že se něco stalo. Postupně dostáváte různé informace, děláte si různé závěry, napínání se stupňuje a vy se musíte přemáhat, abyste nefastforwardovali na konec, jak moc jste zvědaví, co z toho nakonec bude. Až na mě extrémně nesympatickou Tammy Blanchard (nevím, proč je mi nesympatická) je obsazení vhodné, jako že tam není žádný dřevo. Ačkoliv každý druhý jistě zpozorní, když se objeví ksicht Johna Carrolla Lynche, páč tenhle týpek nikdy ve filmu nic dobrýho nevěstí. SPOILER Sekaninový konec je tady prostě tak nějak "povinný" a chvíli jsem si lámala hlavu, jestli to po tom excelentním budování napětí nebylo trochu zklamání. Pak jsem si ale řekla, že tohle je pořád lepší, než nějaká WTF blbost zapojující mimozemšťany, maskovanýho zabijáka nebo nedej bože "celý se mi to jenom zdálo". Takže jo, proč ne. KONEC SPOILERU. Kdo má rád pomalý šroubovaný napětí, tajemství a neustálé hádání "co za tím sakra je", ať s tímhle kouskem dlouho neváhá. (20.06.2017)

Nevím jak vy, ale já naprosto miluji ty „sleziny“ s dobrými přáteli u kvalitního jídla a fantastického vína. Povídá se o časech minulých a předminulých, dobrou náladou se nakazí i ten smutný pes ležící u krbu a člověku se po půlnoci nechce vypadnout od společensky unavených hostitelů. Horor / thriller The Invitation je orámovaný právě jedním takovým večerem, kdy se partička starých známých sejde v jednom hezkém baráku a vy už jistě tušíte, že se něco zvrtne. Tentokrát za to nemohou duchové ani rozzuřené zfetované Francouzky s motorovou pilou. Kdepak, největším nepřítelem je temná minulost a notně zkoušená psychika zdánlivě obyčejných lidí. The Invitation rozhodně nesedne každému. Hraje se tu na psychiku a opravdu dlouhou dobu se toho moc neděje (kromě toho pití vína a klábosení). Mně tohle hororové drama však velmi sedlo a s klidným srdcem vám ho doporučím. (25.02.2024)

|0%| Co tímhle chtěl básník říci, to fakt netuším. Po nedávném videobéčku Female fight club, kterému jsem udělil odpad, jsem si myslel, že následující film mi spraví chut. A ono hovno. Začátek je pro mě dost chaotický. Seznámíme se tu s velkým množství postav. Sotva se orientuju kdo je kdo. Hlavní hrdina je takový kříženec houmlesáka a Ježíše. Vypadá dost zarputile, sklíčeně – nebavil mě. Jeho flashbacky s tragickým úmrtím jeho rodiny mě absolutně nedojali, ani nebyli moc smysluplné. Velká nuda, až když uběhne snad hodina filmu, kdy tu každý podivně konverzuje v domě, se začne něco dít a ani to mi nedávalo moc smysl. Finální vyvraždovačka mi přijde trapná, leccos jsem pochopil, ale stejně se neubráním pocitu, že to bylo celé nelogické. Možná, že je chyba i ve mně – celé jsem to nepobral. No, kurva to jsem si dal, do píči už! (24.08.2017)

Tak tohle mě dostalo. V nějakém náhodném videu na youtube jsem na The Invitation narazil ve zmínce, že se jedná o méně známý a celkově nedoceněný horor. Nicméně nečekal jsem až tak skvělý, napínavý, v detailech propracovaný a vygradovaný film. Pro mě kvalitou a konceptem nejistoty, zda všeprosycující strach vychází z nitra postavy a nebo je objektivní realitou, je The Invitation dokonce srovnatelné s Rosemary má dětátko. Opravdu skrytý klenot mezi hororovými filmy, jehož projekci si rozhodně ještě několikrát zopakuji. (A Logana Marshalla-Greena budu mít po Upgradu a tomhle od nynějška v hledáčku). (13.12.2021)

Taková z zpočátku nevinně vypadající hra na to, kdo je vlastně větší debil, magor nebo paranoik, ono to vlastně vyjde nastejno. Několik hostů v uzavřené místnosti a pak už tahle hra nervů může začít. I když se tam celkem dlouho tlachá a vlastně se nic moc neděje, tak závěrečná čtvrtina přinese velmi zajímavé rozuzlení, na které je vlastně zaděláno zhruba po prvním poločase. Pokud půjdete k někomu na návštěvu, dávejte si fakt velkýho majzla. První varování je hodně drahý víno a když začne hostitel potají rozsvěcovat lampičky na terase, vemte rychle nohy na ramena, vymluvte se na cokoliv, nebo třeba vylezte ven komínem. Buď se Vám začne pěnit u huby, což není známka Čechovova rexlexu, ale spíše vykutálenosti pana domácího a když náhodou na konci uslyšíte policejní vrtulník, náhle si uvědomíte, že tohle je vlastně jen začátek. Velmi, ale velmi působivé. (21.04.2016)