Hlasy

Tak tohle bylo naprosto dokonalý. Přesně takhle se musej cítit aneb zpověď beznadějného sociopata v podobě, v jaké jste ji zaručeně nikdy předtím neviděli. Ultimátní mix černé komedie a napínavého dramatu; chce se mi napsat "Deadpool: The Prequel" a chce se mi taky napsat "pošlete na něj Dextera" ale bál bych se, že by spolu ti dva začli kámošit. Vážně hodně originální pitomina. Korunu všemu nasazuje parádní závěrečnej song, plus chci okamžitě vidět taneční film s Reynoldsem! P.S. Díky Axisovi za tip. Nechápu, jak se mi to mohlo vyhejbat... (22.03.2016)

Zabils matku? Slyšíš hlasy? Hrabe ti v tvé v palici? Pak se nediv, že máš doma půl účtárny v lednici.. Jeden by tu psychologickou studii i ocenil, kdyby však vedle majonézy, lidských hlav a jogurtů neleželo několik ale. Filmů, potažmo seriálů o sériových vrazích jsou kvanta a málokterý dokáže originalitou vybočit z řady. Summer of Sam zpracovalo motiv „zvířecího našeptávače“ mnohem působivěji, Henry: Portrét masového vraha se může opřít o nesrovnatelně přesvědčivější herecký výkon v hlavní roli (pro Reynoldse střídajícího pohledy veselé a smutné vyorané myši to byl menší prubířský kámen jeho schopností a co si budeme nalhávat, příliš nezaperlil), námětem podobné Americké psycho má zase hutnější atmosféru. Satrapi zaslouží kredit za hravost, černohumornou strunu (obhroublý kocour) i výtvarně pojaté rozdělení dvou odlišných světů v jedné chorobné hlavě. Chvílemi jsem koketoval i se čtyřmi hvězdami, ale pak se na konci přihlásil Ježíš do Milton hledá Superstar, znovu se mi vrátily myšlenky na ústřední castingový přešlap a počet hvězd se sjednotil s počtem hlávek zelí v Jerryho chladničce.. (30.07.2015)

Správně divnej film ve kterém se komedie a psychodrama míchají v tak neobvyklých poměrech, že divák- přestože( nebo právě proto, že) moc neví má li se smát, brečet, nebo kroutit xicht do WTFgrimasy - na konci opouští film s pocitem, že je navzdory všemu kupodivu pobaven a že viděl něco trošku jiného :) (02.03.2015)

Důkaz toho, jakým absurdním způsobem (ale rozhodně účinným) se dá spojit rozverně černá komedie s mrazivě psychologickou drámou. Tohle nesourodé spojení má však své logické opodstatnění; zatímco hrdinův vnitřní svět je plný barviček, poletujících motýlků a puntičkářsky uklizeným bytem i za stavu brutálního porcování mrtvol, realita je samozřejmě jiná - smrdutější, prohnilejší a o to více smutná. Reynoldsův schizofrenní hrdina tak z temného thrilleru vlastně dělá božínkovsky ňuňu roztomilou komedii s mluvícími zvířátky jako bonus. Jen s tím detailem, že jeho pes je dobrák, kdežto kocour drzá svině s vražednými pohnutky. Že by hrdinovo dobré a zlé Já? Dost možná. Že vám to celé zní jako přehnaně bizarní úlet? Rozhodně. A to jste, prosím, ještě neviděli závěrečné titulky s absolutně ujetým Happy songem! (09.02.2015)

"Chci kámošku. V tý lednici jsem tak sama." Pokud žiju ve správné realitě, tak nenosím růžové montérky, nemám v lednici uřezané dívčí hlavy, nenechávám se ovlivňovat názory svého kocoura a zatím rozeznám králíka od ponožky. Jsem prostě příliš málo úchyl na to, abych si tohle dokázal naplno užít. Přesto je možné, že realita je někde jinde a já makám s Ježíšem, který řídí růžový vysokozdvižný vozík. Určitě to tak není, protože můj psychiatr je s mým stavem naprosto spokojený a skoro každý čtvrtek mě na hodinu pouští z klece. (19.04.2017)