Hlasy

Kde by byly americké zapadákovy, jako je Milton, bez svých schizofrenních týpků, jako je Jerry. Ten už delší dobu nerozeznává realitu vlivem vysazených léků. A tak to jednoho dne pro něj dopadne špatně. Zabije kolegyni z práce, do které se bláznivě zakoukal. A když zabil jednou, co by nezabil podruhé, potřetí. A iránská režisérka Marjane Satrapi měla potřebu natočit o tom film, divně oscilující mezi černou komedií, hororem a psychologickou férií, v závěru se dokonce zvrhne v komedii s hudebním číslem(!). Beru hodně, ale co je moc, to je moc. Ryan Reynolds a spol. byl celkem fajn. Hugo Bošši se podařilo vykouzlit dementní výraz, jenže rozkol filmu byl natolik nesnesitelný, že jsem po celou dobu nepřišel filmu a jeho divnému hrdinovi na chuť. Užil jsem si (tří) mluvících hlav jako v Saxáně, ovšem mluvící domácí mazlíčky si tvůrci mohli nechat do animovaného filmu. Dr. Dolittle a jeho plynně konverzující zvířectvo už zde bylo. A samotný námět také nepůsobí zrovna původním dojmem, existuje starší film Hlasy v hlavě s Danielem Craigem (r.v. 2000), který se tomuhle nápadně podobá. Na horor je zde málo gore. Na dobrý psychologický film je Ryan Reynolds veden za rošťáckého herce, který nic nebere vážně. (Bizarní) pokusy o nadhled zde tedy nefungují, jak by režisérka chtěla. Všechno je to hlavně divné než s(vé)právně černohumorné Jedním ze zajímavých okamžiků filmu je scéna, v níž se Jerry dostane z vlivu prášků a na chvíli vidí svět v jeho reálné podobě. Jeho útulný a uklizený dům náhle připomíná nechutné smetiště, uřezaná hlava Gemmy Arterton nemluví a páchne a kocour se psem neprojevují zájem o svého pána. Tohle bylo velmi působivé, víc zajímavého jsem ale ve filmu nenašel, až na výpravu lehce evokující osmdesátá léta. Závěr filmu je příšerný a vůbec nekoresponduje se zvolenou formou, ta se ale stejně po hodině magoření z diváckého hlediska ohrála. Na co jsou Reynoldsovi takové filmy? Určitě by se jim měl vyhnout. Komerční úspěch z nich nekouká, divácký zážitek nepřevyšuje běžný průměr a ještě si divák u filmu připadá divně. 4/10 (25.02.2017)

Jak si pejsek s kočičkou upekli Americké psycho. Není to sice nic originálního, ale je to dostatečně bizarní, hravé, září to pastelovými barvami a je opravdu milé sledovat, jak se rozkokošný Rájen pokouší ze všech svých homosil o herectví. Je však docela škoda, že se tvůrci trošičku více neodvázali. Například když člověk kapku popustí jen tak namátkou, zcela psychicky vyváženě a kultivovaně uzdu své katolické fantazii, hned ho napadne, jaká vzrušující dobrodružství by se dala třeba zrealizovat s oživlou uřezanou kebulí Džemy Artrtnové! Což mi vzdáleně připomnělo tu slavnou romantickou příhodu z Vietnamské války, kdy se při průzkumu džungle ztratil voják. Dva dny jej hledali, pak jej prohlásili za mrtvého, ale třetí den se náhle objevil s frajerským úsměvem od ucha k uchu. Hned musel na kobereček k veliteli, aby své bezprecedentní jednání vysvětlil. „Pane veliteli,“ povídá rekrut, „velice se omlouvám, ale už jsem tu více než rok, všude jen samí chlapi, a já při plnění úkolu narazil na fakt sexy macatou Vietnamku, která se schovávala v jednom z těch minometných kráterů. Pochopte, prosím, opravdu jsem si nemohl pomoct, tak jsem se pár dní zdržel a pořádně jsme to spolu naprudko roztočili. Byla to skvělá jízda“. Velitel s chápavým úsměvem rozverně odpoví: „Tak to je vcelku pochopitelné, jsme jenom lidi, stát se to mě, taky bych se asi neudržel! A co,“ lačně na něj světácky mrkne „vykouřila ti ho pořádně?“ „To bohužel ne,“ odvětí vojín zklamaně „neměla hlavu.“ Tento film je dalším zářným příkladem toho, že se dá o patologických myšlenkových pochodech jeblého psychopata natočit i smysluplné, zábavné, svěží, vcelku neotřelé a neafektované dílo, ne jako v případě té ukrutné artové sračky jménem Birdman. Ten, jak ostatně neustále soudím, musí být zničen. (11.02.2015)

Pohodová oddychovka od které dostanete přesně to co máte. Mentálně narušeného Ryana, Hláškující kočku, kterou bych rád viděl ve filmu s Johnem Mclaneanem. Psa, který má víc svědomí než pracovník Adry a nádhernou Annu Kendrick, kterou bych masíroval 26 hodin denně. Přidejte kapku gore, dramatu a komedie a vyjde Vám právě Voices. Film nenudí, uteče na svou stopáž rychle a také scénář je velice vydařený. Co na to říct dál? Asi to, že jdu nakrmit svého čokla, který mi právě volá, že má hlad. (21.02.2015)

Film Hlasy pojednává o jednom klukovi (Ryan Reynolds) ,který to v dětství neměl jednoduché (jak já mu rozumím...) a holt to na něj zanechalo tolik stop,že bez užívání léku si dnes jako dospělý čerstvě zaměstnaný skladník povídá s vlastním psem a kocourem,který mu rádi odpovídají a jednoho dne ho i navedou hlavně tedy kocour k vraždě dívky,která se mu v práci zalíbila,ale ona ho jak si nechce a považuje ho za podivína.Takže jednoho večera ve zkratu nám Jerry onu dívku zabije ale koucour mu připomenu ,že musí udělat něco s tělem co nechal v lese a tak nám začíná příběh plný krve,rozdvojené osobnosti a rozhodně ne žádného happy endu.Film mi sednul a v dosti věcech jsem Jerrymu rozuměl.Takže za mě celkově 75 % a čtyři hvězdy. (31.05.2015)

Mix hororu, krimi, komédie, psychologickej drámy a rodinného filmu s domácimi miláčikmi. A prekvapivo to celkom dobre funguje. Je to teda ucelené, s kvalitnými hereckými výkonmi a Reynoldsa by som kľudne nominoval na Oscara. Song a takpovediac videoklip na záver je obzvlášť vymazlený, hlavne, že sa všetko dobre skončilo a všetci sú spokojní :) Len ak sa nad tým tak celkovo zamyslím, nič extra špeciálne The Voices nepredstavuje, proste ďalšia príjemná a "príjemná" americká indie zábava. 70% (08.05.2017)