Blade Runner 2049

Sú filmy, pri ktorých človek nadobudne dojem, že aj po 160 minútach, by úplne s prehľadom zvládol ďalšiu porciu pol hodinky. Bohužiaľ, toto nie je prípad prvotiny z 82’, a ani tohto pokračovania po 30 rokoch. Nemôžem povedať, že by ma “dvojka” vyslovene nebavila, že by jej sledovanie bolo rovnako bolestivou skúsenosťou, ako pri prvej časti, no opäť je to miestami dosť rozťahané, padá to do dejovej rutiny, až má človek obavy, že sa z toho polospánku nepreberie. Presto všetko, že miestami predsa len dochádza k ako takému oživeniu, čo mierne zlepšuje celkový dojem z tohto scifíčka, nemám pocit, že by som bol svedkom niečoho svetoborného. Tri “zaslúžené” hviezdy, udeľujem “Blade Runner-u II” za vizuálnu stránku, hudbu, a samozrejme za “seba samého” v hlavnej úlohe. Ja fakt nechápem to nadšenie .. (01.01.2018)

Vizuálně opojné pokračování, za které si minimálně Deakins zaslouží Oskara. Villeneuve si první půlku připravuje půdu a vrací nás do povědomého světa z mysli Phillipa K. Dicka, kde se šikanovaný Gosling snaží dělat svou práci. Úlitba rasistickým kořenům funguje lépe než 12 let v řetězech. Pátrání po minulosti je zase poctou detektivkám ze staré školy a pasáž ve Vegas si pro sebe krade i Elvis. Hutné myšlenkové úvahy o povaze umělého člověka, o tom co je skutečnost a co je a co není dobro. Fantasticky záporný Leto, v další pamětihodné kreaci to v zásadě myslí dobře. Fordův návrat do Deckardových bot účelný ne jen laciná vábnička. Pořád si to dává. Zimmer znovu burácivý. Interlinked. (08.10.2017)

Podezřívám triviálnost zápletky, že měla jen za úkol příliš nerozptylovat od impozantní technické stránky. Básník Villeneuve komponuje jevy z antiutopistického prostředí originálně, ale přitom s respektem ke Scottově odkazu, production design je bezchybný, úderné duo Zimmer & Wallfisch rezonuje s Vangelisem a pak je tu čarovná, vždy v konkrétních barevných tónech laděná skutečnost, že 1.pád: Kdo, co? Deakins, 2.pád: Bez koho, čeho? Bez Dia. Divácky nekomfortní délka nevadila, naopak přispěla k plynulosti vtažení do bezútěšného světa budoucnosti bez budoucnosti. Když pominu diskutabilní funkčnost děje, drobné vady vidím jen v upozadění neo-noir motivů (náplast přes nos ještě nedělá z Káčka detektiva Gittese) a v některých hereckých představeních. Gosling nemůže skrývat svůj omezený rejstřík za to, že je replikant a Ford mně chvílemi připadal, že neví, co po něm vlastně chtějí. To snad viděl i Jared Leto, ale víte co. All those moments will be lost in time, like tears in rain… (19.07.2018)

Jedničku nemám prakticky vůbec zažitou, netuším, zda je to v případě pokračování zásadní problém, nicméně oslovit mě nedokázalo. Každopádně nejprve je třeba říct, že už předchůdce rozhodně nebyl filmem pro každého. Ano, přeformuloval estetické normy science-fiction, potvrdil, že Ridley Scott umí velké věci a že předlohy Philipa K. Dicka mají velký potenciál. Oceňuji jít nezvyklou cestou, než na co jsme zvyklí v případě běžného hollywoodského blockbusteru. Oceňuji preciznost, se kterou tvůrci k látce přistoupili, oceňuji výtvarné řešení, jenže z toho všeho pramení i hrozba odcizení. A zrovna to se stalo. Ona opulentní oslava designu, ona přesná, ale odcizená Deakinsova kamera, ony emoce, které se k nám prostě nedostanou. Herci se tváří, jak by zrovna přišli o vzácnou sbírku motýlů, jsou na můj vkus utlumení až příliš. S obří stopáží se navíc nelze ubránit pocitu monotónnosti, chybí dravost, zapamatovatelné scény. Je toho víc. A ohromná úcta k předloze je znát, což je možná i na škodu. (15.11.2017)

Blade Runner 2049 je jedním z těch filmů, na které se čekalo celé dekády. Svět z románů a povídek Philipa K. Dicka si žije dál svůj život mnoho let po autorově smrti (zemřel krátce před premiérou původního Blade Runnera) a znovu a znovu inspiruje. Mám slabost pro ten fenomén návratů, kdy se po mnoha a mnoha letech vrací i původní herci a Harrison Ford je tou tváří, která se díky Hanu Solovi, Indymu Jonesovi a Rickovi Deckardovi stala nesmrtelnou. Pokračování neudělalo původnímu filmu ostudu, příjemně rozšířilo svět a noví herci (Ryan Gosling a Jared Leto) do něj zapadli naprosto přirozeně. 2049 je ideální melancholickou postoapo pro současnou generaci. (11.10.2023)