Zlodějka knih

Niekoľko týždňov pred vypuknutím "Kryštálovej noci" roku 1938 v Stuttgarte je malá Liesel odvedená od svojich rodičov a priradená rodine Hansa Hubermanna. Jej situácia je veľmi náročná. Postupne si musí zvykať na novú matku, otca či spolužiakov v škole. Vďaka kamarátovi z vedľajšieho domu, Rudymu, všetko zvláda omnoho jednoduchšie. Vojna sa blíži, no to čo deti berú ako obyčajné hrádky, dospelí vidia úplne inak. Nacistická politika je "jasná". Situácia sa ešte viac skomplikuje schovávaním židovského chlapca Maxa. Liesel je jednou z mála detí čo si uvedomuje zlo tejto doby. Napriek všetkým okolnostiam, so situáciou sa vysporadúva po svojom. Čítanie kníh sa stalo jej životným šťastím bez ktorého si nevie predstaviť všedný deň. A tak sa z malej Liesel stala "zlodejka kníh". Pointa príbehu je samozrejme úplne iná. Téma nacistickej politiky a židovskej problematiky tejto krutej doby je nevyčerpateľná. Film mi "trošku" pripomínal nemenej úspešný snímok "Predčítač". "The Book Thief" si ma ale získal viac. Zrejme preto, že hlavnými postavami sú malé deti. Sentiment sa nedá skryť. Režisér zahral na "správnu" strunu. Použil "nástroj", ktorý diváka nenechá len tak chladným. Teda aspoň mňa. Napriek tomu, že som očakával strhujúcejší záver, jedná sa o veľmi pekný film. (01.03.2014)

V komentářích čtu výtky ve stylu příliš naivní a sentimentální, nevěrohodný pohled na válku, typický hollywoodský kýč apod. Musíme si uvědomit, že Zlodějka knih je stylizovaná podívaná, kde válečné hrůzy a krutost nacistických pořádků sledujeme očima dítěte, které se sice v průběhu vyprávění přiblíží k hranici dospívání a platonických lásek, ale nepřekročí ji. K tomuhle věku zkrátka určitá naivita a nevinnost patří. Příběh sice není bůhvíjak vynalézavý, ale zpracování je fajn, režisér si umí pohrát s detaily a místy dokáže pracovat s až "mrazivou" poetikou. Navíc obsazení je vážně luxusní, Geoffrey Rush a Emily Watson patří ve svých kategoriích k tomu nejlepšímu, po čem mohou fimová studia sáhnout, a i když se Sophií Nélisse jsem malý problém měl, určité kouzlo jí upřít nemohu. Ano, film chce dojímat, ale za tohle dojetí se stydět nemusíte. Kdyby americká studiová produkce vždycky vypadala takhle, můžeme si gratulovat. Celkový dojem: 75 %. (16.08.2017)

Uhlazenost a načančanost snímku místy hraničí s patosem. Příběh je odvyprávěný poutavě, ale nevěrohodně. Rušivě na mě působilo, že Liesel čte knihy v angličtině. Vzhledem k nosnému tématu jsem srovnával s českým filmem Musíme si pomáhat. Zlodějka knih mi přišla na rozdíl od Hřebejkova snímku nevěrohodná. Myšlenky o slovech jsou zajímavé. Očekával jsem, kdo z ústředních hrdinů zemře, a vypravěč - Smrt - celkem překvapil. Jsem zvědavý na knižní předlohu. (30.12.2016)

Ľúbezný príbeh, ktorý napriek svojmu odohrávaniu sa v čase jedného z najčernejších období histórie a ktorého rozprávačom je najčernejšia postava vôbec, pôsobí veľmi podmanivo a očarujúco. Divák si ani neuvedomuje, že situácia je omnoho vážnejšia ako sa na prvý pohľad zdá a to ani nemusí obsahovať prvky komédie. Celý dej sa totiž točí okolo kúzelnej zápletky malej milovníčky kníh a aj keď je nebezpečenstvo všadeprítomné, nástrahy vojny prichádzajú až z druhej línie. Ale keď príde nejaká ťažká rana osudu, o to vás zaskočí viac nepripravených a zasadí nečakané rany do živého. Veľmi pekné charaktery postáv prezentujú ľudské správanie onej doby a sú ešte lepšie predvedené neznámymi hercami. Zárukou kvality bol Geoffrey Rush a Emily Watson, o ktorých sa detskí herci určite mohli oprieť podať tak dôveryhodné výkony. K oprávnenej nominácii Johna Williamsa by som určite pridal oscara za výpravu a kostýmy. 85%. (28.01.2014)

,,NEJSEM SI JIST, CO TO ZNAMENÁ... VŠECHNO, ČÍM JSME SI PROŠLI... VŠECHNO, CO JSME UDĚLALI… PROSTĚ JSME JEN BYLI LIDMI. TO LIDÉ DĚLAJÍ…“ /// Film co začíná a končí smrtí. A příběhem, v němž se už brzy v Německu začnou rozbíjet výlohy a pálit knihy. Stávám se součástí vztahu dvou dětí, získává si mě G. Rush a zjišťuju, že i ta E. Watson má parádní roli. Ať si kdo co chce říká – ta atmosféra 40cátejch let je super! Sere mě, že tady nezní němčina. S ní by to mělo parádní autenticitu! Ovšem i tak jde o hezkej příběh s několika dojímavejma okamžikama. A věta: ,,NESNÁŠÍM HITLERA“ zní z těch dětskej úst neuvěřitelně romanticky! Navíc smrt jako vypravěč – NIKDO NEŽIJE VĚČNĚ – já vím, a nemusí mít na sobě ani pyžamo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2005 napsal Markus Zusak, číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak se dá přes příručku hrobníka dopracovat k lásce knihám. 3.) Thx za titule ,,cetar“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.01.2014)