Reklama

Reklama

Epizody(16)

Obsahy(1)

Milan Šteindler v hlavní roli nového televizního sitkomu jako kročehlavská perla Jaruš Beranová. Máma Beranová vládne svojí rodině rukou přísnou, ale spravedlivou. Do života se jim sice neplete, ale když se její syn Marek rozejde s přítelkyní Maruškou, něco přece udělat musí! (oficiální text distributora)

Recenze (170)

HonzíQ

všechny recenze uživatele

Viděl jsem toho asi pět minut a dokonale mi to stačí do zbytku života, ale je to zvláštní monstrum. Koncept sám je tak morbidně tupý, že se to tak nějak k vtipnosti přibližuje z druhé strany a místy jí i dosahuje, ta babka, co ji hraje Zdena Hadrbolcová, je docela skvělá... a pak se to otočí a jedním dechem vyblije něco tak zrůdně pitomého, že by se toho štítili i autoři hollywoodských parodií. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

Nový sitcom naší nejstarší komerční stanice patří jednoznačně právě k těm záležitostem, které si buď zamilujete, nebo vás naprosto iritují !! Pan Máma jako naprosto tragický "plagiát" původního oceňovaného britského sitcomu Mrs. Brown Boys, který se stal synonymem maximálního rozporu mezi ohlasy diváků a kritiků, staví svoji nosnou myšlenku na muži, který se obléká jako drsná až vulgární žena - matka v letech, přičemž spoléhá na to, že již tato samotná skutečnost bude divákovi připadat vtipná, což jakž takž funguje, alespoň z mého pohledu, v případě originálu s Brendanem O´Carollem, jemuž však Milan Šteindler nejen svojí vinou nesahá ani po kontíky. Primitivní humor, přehrávání až karikování, nadávky, fraškovité situace, zrecyklované vtipy, u nichž si tvůrci ani omylem nedělají vrásky s nějakým snesitelným dvojsmyslem a tlačí na vás jednu trapně bezmeznou vulgaritu za druhou, a když vše selže sníží se až ke grotesce, celkem obstojně vystihují pro našince naprosto nic neříkající sprostý a neotesaný irský humor, který dokáže pobavit jen ty nejotrlejší a nejnenáročnější !! Pro správné pochopení skutečné kvality nového seriálu TV Nova, která se pouze naivně, byť s velkou dávkou drzosti, dlouhá léta snaží náročnému českému divákovi, minimálně co se komediálních projektů týká, předložit sitcom pouze ve smyslu po všech stránkách velmi výhodného spotřebního zboží, aniž by si snad odpovědní lidé příliš lámali hlavy se složitostmi a základními stavebními kameny sitcomu i neodmyslitelnou důležitostí tradice žánru i možnostmi odpovídajícího zafinancování, je třeba si uvědomit znaky sitcomu jako takového a definovat si jej.. Situační komedie, zkráceně tedy sitcom, je formát televizního seriálu, který se poprvé objevil v USA a Británii v polovině 20. století. a představuje určitou skupinu silně typizovaných postav s jasnými charaktery, které jsou konfrontovány s určitou situací, kterou jsou nuceny řešit, přičemž jak prostředí, tak i situace jsou divákům blízké, díky čemuž se s nimi mohou ztotožnit, stejně tak i s jejich problémy. Gagy vychází z nejběžnějších situací, co je však činí vtipnými, je to, jak se je jednotlivé postavy snaží řešit, dekorace jsou upozaděné, tvoří výchozí rámec pro vyprávění, jehož základním prvkem je dialog. Sitcom má jasná pravidla, přičemž třemi základními pilíři úspěšného sitcomu jsou jasně definovaná koncepce, vynikající scénáře s ustálenou strukturou a odpovídající herecké obsazení. Za jedny z nejcharakterističtějších znaků sitcomu lze považovat jeho stálost a žánrovou předvídatelnost, přičemž divák přesně ví, co od každé epizody může očekávat, a zná dokonale její představitele, základní premisa sitcomu se proto nikdy nemění. Sitcom má velkou tradici v zemích svého původu, v Británii a USA nejprve jako rozhlasový pořad, aby pak v 50. letech přesídlil do televize, kde se postupně začaly stále zřetelněji prosazovat filmové postupy. U prvních sitcomů se do zvukové stopy dodatečně přimíchával smích, aby se vytvořil dojem autentičnosti živého vysílání, na které bylo obecenstvo zvyklé z rozhlasu, později začaly být sitcomy natáčeny před živým publikem, a do zvukového mixu tak byl použit skutečný smích, což souvisí především s faktem, že sitcom má blíže k divadelní konverzační komedii než k televizní inscenaci, přidaný smích má i vedlejší psychologický efekt, díky němuž v sitcomech přetrval, divák se totiž nerad směje sám, ačkoliv je třeba přiznat, že smích se často zneužívá jako berlička pro slabý vtip ve scénáři. Samotné použití smíchu se liší stát od státu a je dáno kulturní tradicí, což tak bohužel souvisí s naprosto odmítavým přístupem konzervativního tuzemského diváka jak k tomuto přidanému smíchu, tak logicky i k celému sitcomu !! Sitcom je postaven v první řadě na dobrém scénáři a kvalitních hercích, na úkor všech ostatních složek, přičemž velký důraz je kladen na situační komiku a dialogy, stylem vyprávění se sitcom blíží více divadlu než filmu, natáčení probíhá chronologicky po jednotlivých scénách a mnohdy hraje roli interakce herců a přítomného publika, kdy diváci často bouřlivě vítají postavy či dokonce odměňují herce potleskem, ten pak musí počkat, dokud se lidé neutiší, a teprve potom může pokračovat, což může působit nepřirozeně, je to však důležité jednak pro srozumitelnost, v potlesku by totiž každé další slovo zaniklo, a jednak po rytmus vyprávění. Právě reakce publika, v našich končinách však známé zejména z estrádních pořadů, pro jiné žánry hrané tvorby naprosto zcizující prvek, představují jedny z nejmarkantnějších odlišností sitcomu od jiných dramatických pořadů. Všechen důraz se klade na vývoj scénářů, proto je u sitcomu zvlášť důležitá role producenta a scenáristy, odpadají náklady spojené s mnoha hereckými honoráři, výpravou a třeba i speciální kamerovou technikou, proto jsou v porovnání s běžnými dramatickými seriály výrobní náklady sitcomu nízké, a tak pro televizní stanice může sitcom znamenat vysoké příjmy z reklamy při relativně nízkých výrobních nákladech. A jsme u jádra věci. V Čechách proti sobě stojí dvě tendence. Jednou je hlad diváků po domácích seriálech s českými herci, druhou tendencí zase snaha televizních stanic snižovat rozpočty a zefektivnit výrobu a právě sitcom se zdá být na první pohled přijatelným kompromisem, přičemž je však třeba zdůraznit, že v zahraničí se sitcom považuje za nejtěžší dramatický žánr, na němž obvykle pracují autoři a producenti s dlouholetou praxí, napsat totiž vtipné dialogy, které neustále gradují a posouvají situaci novým směrem, vyžaduje obrovské zkušenosti, které však v našich podmínkách zoufale schází !! A tak ve výsledku dostáváme pouze další smutný tuzemský pokus o sitcom, jehož právě ten přidaný smích ještě více devalvuje a posunuje daleko za hranice snesitelnosti !! () (méně) (více)

Reklama

obivan568 odpad!

všechny recenze uživatele

Všem těm uplakánkům, co tu křičí nad tím, že se nemá hodnotit seriál po prvním díle, radost asi neudělám. Ale tenhle seriál, ač se snaží býti nečím jiným, než současné seriály Novy, ničím jiným ohodnotit nejde... Blbé, nevtipné, trapné. Jestli s tímhle bude Nova pokračovat, najdu si Bin Ládina a donutím ho vymyslet nějaký plán na zničení této organizace. Tento koment budiž výstrahou! :-) ()

Davanity odpad!

všechny recenze uživatele

Už, když běžela první upoutávka říkala jsem si, že to bude hovadina. Přesto jsem se na první díl podívala a celých 26 minut mi přišlo dlouhých jako hodina. Nezáživné plky, slabé vtipy, kanální humor, typická tv ho*na, která neumí už nic jiného produkovat a každou předlohu z ciziny zničí. Občas jsem v televizi náhodou narazila i na další díly, ale dívat se na to se rovná mučení. Nejvíce mě, ale opravdu zklamal pan Šteindler, který pro mě byl vždycky herec, který se upisoval k těm kvalitnějším kouskům. A ani tuhle s prominutím sra*ku nedokáže pozvednout. ()

fredisek 

všechny recenze uživatele

Nechutně výživná půda pro stereotypy. Od Heleny lehké zlepšení, ale rozhodně ne nijak výrazné. Český sitcom si za sebou táhne břemeno (a hergot velké) lidovosti. Nova zkrátka točí sitcomy pro svou cílovku, jenže tím akorát své diváky dehonestuje. Nechává je tak tam, kde asi zcela dobrovolně jsou - zavalení obyčejností. PanMáma je sice oplzlý a sprostý (což by mohlo naznačovat jistý pokus o kousavost), ale pořád si jede cestou, kterou se sitcomy Novy ubírají...totiž neříkat nic zajímavého, nic progresivního, nesmyslně se vměstnat do naprosto neuchopitelného obecného vkusu a ideálně přiživit stereotypy a předsudky. Otázkou je, co znamená obecný vkus a hlavně čemu se lidé mohou smát? Znamená to snad, že instalatér musí mít východní přízvuk, aby bylo jasné, kdo nám spravuje hajzly? Znamená to, že gay musí mít víc estrogenu než má kdejaká Paris Hiltonová na nákupech? Pak se divíme (nebo možná ne a o to je to horší), že nám tu fakt lidi z východu hajzly spravují a že gay rovná se kuřbuřt, co srká jeden manhattan za druhým. PanMáma je chvílemi vtipný, to se mu vzít nedá, ale vyčítat se mu dá - a zcela oprávněně - že je většinou příšerně hloupoučký, prvoplánový a ... hloupoučký. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (3)

  • Aby se Milan Šteindler lépe vžil do role Jaruš Beranové, hledal inspiraci u své babičky Ludmily. (Fenk)
  • V čase 18:30 přemýšlí Jarmila Beranová (Milan Šteindler) nad správnou odpovědí v křížovce a říká: „Zácpa na osm.“ Když ale odpověď do řádku dopisuje, lze zahlédnout, že konkrétní zadání je třířádkové, nemůže se tedy jednat jen o jedno pětipísmenné slovo. (David7)
  • V čase 18:18 Jarmila Beranová (Milan Šteindler) omylem zhasne jednu ze svíček. V dalším záběru však svíčka opět hoří, ale v následujícím záběru zase ne. (David7)

Reklama

Reklama