Ex Machina

Možná proto, že film byl o umělé inteligenci, tak byl přílišně umělé natahován. Ani pár kvalitních myšlenek, pěkný dialogový humor a příjemné herecké obsazení v čele s Alicii Vikander a Domhnallem Gleesonem tento fakt nezachrání. Ale během polárního dne (ano to bylo tolik denního světla) odehrál příjemný děj pro mne s atraktivním tématem a Turingovým testem (UI aka Eugen Gootsman z Oděsy jim prošel) a dokonce i Turingovým textem (možná to bylo úmyslně a nebyl to chyba titulkářů) protože zde Turingův test nebyl úplně Turingovým testem). Přijemná čsfd projekce. (29.04.2015)

No výýýbornej film tohleto !! "Vytvořit bytost tak mocnou a inteligentní, že z tvůrce stane se pouhý červ a z výtvoru proti němu samotný Bůh, koukající se na nás jako člověk na hroudu červů ... Každopádně když lidský červ stvoří Boha, co myslíte že vznikne ... ??" ;)) /jméno "dokonalé bytosti nemělo být Aja, ale Rogue .../ - pozn pod řádkem.. (19.05.2015)

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Tohle je hodně povedená záležitost, minimalistická, komorní, založená na ději a pokládající si až filosofické otázky. Lépe řečeno, režisér by si je hrozně moc rád pokládal, ale scénář, bohužel, není natolik vybroušený, aby to bylo potřeba, hlavně díky poslední dvacetiminutovce, která prostě nesahá předchozímu ději ani po kotníky, stejně jako zamrzí nezmínění jistých zákonů páně Assimova. Jinak je to skvělé, herecky i obrazově (hlavně Oscar Issac si svého vyšinutého vizionáře užívá, stejně jako kameraman velmi specifický, chladně-naturální hotel, kde se natáčelo), vizuál také podporuje designe robot-ky Avy, který naštěstí není ani chladný, ani prvoplánově hezký. Kéž by se rozuzlení neslo více v tonéch buďto většího zamyšlení o tom, kde končí a začíná reálné vědomí, nebo by se více jednalo o romanci v sci-fi hávu s U.I., obě by fungovalo lépe, než jak je to ve filmu. Pořád je to ale skvělej film, ve kterém chybí snad jen ttříprsá děvka z Traalu (Nepropadejte panice, teď jenom cituji, ehm, sice ne z tohohle, ale...). (30.08.2015)

Bývám poměrně obezřetný vůči ženám živým, mrtvým i uměle inteligentním, ale přesto žádné z nich nečiní nejmenší problém udělat ze mne užitečného idiota. V tom jsem s Calebem soucítil. Co jsem však nepochopil, bylo jeho nadšení z toho, že ho ředitel zeměkoule pozval na konec světa, aby si spolu dali pivko. Naštěstí ředitel nebyl až tak geniální, jak se tvářil, Caleb nebyl až tak nadržený, jak se tvářil, holky byly daleko živější, než se tvářily a tak tento experiment nebyl až tak strojově nudný, jak se chvílemi tvářil. (30.06.2015)