Macbeth

Nebýt té kratší stopáže, která do jisté míry poškodila uvěřitelnost a vývoj charakterů a taky sem tam způsobovala ne úplně plynulou návaznost scén, mohl to být jeden z filmů roku. Protože jinak je tato adaptace sice díky přesnému citování Shakespeara hůře stravitelným, ale stále aktuálním a obsahem i formou atmosférickým a audiovizuálním uměním, kombinujícím drsné středověké mocenské intriky s nádhernými skotskými scenériemi, výborné herecké výkony s perfektně fungující kamerou, hudbou i střihem, divadelnost a lyričnost se syrovou výpovědí o rozpadu mysli a pomíjivosti moci. Pomalé, tíživé a věky lehce přesahující až do dnešních dnů. Téměř každý obraz hodný zarámování, Fassbender a Cottillard (kterou normálně nemám příliš v lásce) excelující v každém hnutí obličejového svalu, v každé replice. (04.03.2016)

Stalo sa to, čoho som sa obával. Áno, je to tak, je to Macbeth na plátne. Čiže Macbeth rozprávaný rečou divadelnou, čo sa týka dialógov, a rečou filmovou, čo sa týka vizuálu. No a mne tento dvojí prístup nesedí. Ten vizuál je nie nepodobný Scottovmu patetickému a ultraprefiltrovanému prístupu v Kráľovstve nebeskom, lenže ten doprevádzalo slovo relatívne prirodzene hovorené. Tu tomu tak nie je, sledujeme divadelné herecké prejavy. K tomu epické zábery škótskej prírody a postupom času, ako pribúda krvi na rukách Macbethových, tak sa farbí do červena aj škótska obloha. Pátos kvapká z plátna jedna radosť, až ho nerozoznať od depresívnej atmosféry. Pri sledovaní Wellesovej adaptácie som si hovoril, že raz by som si len tak pozrel nejakú súčasnú verziu, kde by som sa mohol pokochať záverečným desaťtisícovým nájazdom anglickej armády. Kurzel nám takýto ústupok mainstreamu nedopraje, ale skutočný zmysel tohtoročnej aktualizácie mi jeho film nedokázal. Alebo ako hovorí Robo Roth, načo si dokazovať, že niečo, čo funguje na divadelných doskách, bude fungovať aj na plátne. Jedine že by Macbeth odrážal súčasnú politickú situáciu vo svete, ale na nič som neprišiel. 70% (30.11.2015)

Jakožto divadelní ignorant jsem k tomuto filmu přistupoval jen jako k dílu, ve kterém hraje Michael Fassbender a Marion Cotillard. Avšak ve finále jsem byl zcela ohromen hloubkou a procítěností celého příběhu, jenž prýštil téměř z každého záběru. Režisér Justin Kurzel zabalil drama od Shakespeara do tísnivých obrazů na pozadí pochmurných reálií Skotska, přičemž celkový dojem dotváří perfektně zahraná titulní role Michaela Fassbendera. Jeho Macbeth je totiž fenomenálně vtahující a odpudivý zároveň. Nevím jestli to byl záměr přímo Shakespeara či režiséra filmu, ale výsledný dojem je úchvatný. Jediné co filmu můžu vytknout je až přílišné užívání slow-motion záběrů, které výsledný dojem vcelku kazí. Nebýt jich, neváhám tento film zarámovat do svého pomyslného filmového žebříčku na jednu z předních pozic. „Life's but a walking shadow. Honor. Love. Friends. But in there's death. Curses.“ (27.01.2016)

Když jsem viděl první obrázky z natáčení, tak jsem se zaradoval. Myslel jsem si, že se konečně někdo odhodlal k tomu, aby ukázal skutečného Macbetha, jednoho z největších králů Skotska. Jakmile jsem zjistil, že je to jen další Shakespear, byl jsem zklamán, ale říkal jsem si, že to třeba Kurzel podá v intencích klasického historického velkofilmu. Nepodal. Výpravě, atmosféře a hercům sice není co vytknout, ale je to zkrátka jen divadelní kus se vším co k tomu patří, zasazený do filmových reálií. A to je pro mě zklamání. 50% (28.01.2016)

Shakespearovské filmové adaptace šlo doteď dělit do dvou skupin - akademicky uctivé a předloze věrné (Brannagh) anebo naopak hystericky se vymaňující (Romeo+Juliet, O). Zatím nikdo ale nepřišel s tak autonomním audiovizuálním zpracováním, které zahaluje celý děj do vlastního uzavřeného světa vřesu, mlhy a dýmu. Macbeth je naplněný formalistickými zkratkami, jazykem původní hry promlouvající postavy tím získávají neprostupnost a úporná stylizace vrcholí neskutečným závěrem, který v zásadě představuje největší tvůrčí licenci oproti hře. Zde lze hlavně vidět Kurzelova schopnost nejenom vytvářet obrazy, ale hlavně v nich i uvažovat. Sean Harris zase krade film pro sebe. Tady měly lítat nominace. Po celou stopáž jsem byl úplně u vytržení. PS: myslím, že paradoxně největší zážitek z filmu budou mít ti, co o Macbeth vědí sem tam něco nebo vůbec nic. PPS: boží soundtrack! (23.02.2016)