Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
David LangHrají:
Michael Caine, Harvey Keitel, Rachel Weisz, Paul Dano, Jane Fonda, Tom Lipinski, Alex Beckett, Mark Gessner, Chloe Pirrie, Ed Stoppard, Madalina Diana Ghenea (více)Obsahy(2)
V luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách se každý rok setkávají staří přátelé Fred Ballinger (Michael Caine) a Mick Boyle (Harvey Keitel). Letos se zde Fred léčí pod dozorem své dcery (Rachel Weisz) a mezi léčebnými kúrami s Mickem vzpomínají na své pestré životy hudebního skladatele a filmového režiséra a se suchým humorem komentují své chátrající tělesné schránky. Kypící život kolem nich a ostatní excentričtí hosté - jihoamerická fotbalová legenda, mladý herec z Kalifornie (Paul Dano) nebo současná Miss Universe - jim poskytují bohaté podněty k úvahám o mládí, kráse, kreativitě, zkrátka o všem, co zahání myšlenky na blízký konec. (Aerofilms)
(více)Videa (14)
Recenze (477)
Má to Sorrentinovu úžasnou filmařskou patinu, tzn. tu zcela unikátní atmosféru, kterou znám jen z jeho filmů a je to skvěle obsazené. Ale podle mě i trochu prázdné, tu Sorrentinovu potřebu ve 45ti letech točit filmy z perspektivy sedmdesátníků (a výš) a tvářit se, že jsem tou cestou už prošel, moc nechápu. ()
O bilancování, stárnutí a vyrovnávání se s ním už několik filmů vzniklo. Mnohdy velmi dobrých. Další přemýšlivý kus přidává i italský režisér Paolo Sorrentino, který se tématem zabýval už ve své oscarové Velké nádheře. Jeden (režisér) připravuje film, který bude zřejmě tím posledním, druhý (hudební skladatel) nechce vyhovět přání významného posluchače a vracet se z důchodu. Znovu se setkávají v luxusním švýcarském hotelu, znovu si užívají léčebných kůr, znovu vzpomínají a řeší, co je zrovna trápí, a zda ještě vůbec něco stihnou. Režisér situace a myšlenky konfrontuje s mládím, které v lázních také nabírá sílu. Mládí tu vystupuje i jako stav ducha. Sorrentino potvrzuje, že má velmi dobrý cit pro obraz: poetické záběry střídají nápadité nečekané výjevy. Postavy se umějí zasmát sami sobě, jsou trefní i jadrní zároveň. Škoda několika pasáží, kdy jsme polopatičtí a nějakou myšlenku raději ještě zopakujeme, aby to bylo divákovi jasné. Škoda i občasné plochosti a intelektuálního podlézání. Herci jsou výborní, prostor pochopitelně mají hlavně legendy Caine a Keitel. Rachel Weisz bych neopustil, Paul Dano zvládá jen pošuky. ()
Nevím, Sorrentino jako by ze sebe chtěl v Mládí něco mermomocí vymáčknout, nějakou moudrost, poučení, myšlenku, vlastně cokoliv. Podle mě se mu ovšem nepodařilo říct vůbec nic. Zlehčené dialogy stárnoucích protagonistů působí v načančaném vizuálu jako pěst na oko, Paul Dano je sice uhrančivý, ale přijde mi, jako by do fikčního světa přelezl úplně z jiného filmu a co se chvalozpěvu na pocity týče? Podivné tváří v tvář snímku, u nějž se hromada lidí shoduje, že je přes jásavé barvičky veskrze chladný. Pro zapůsobení na „šedé buňky mozkové“ málo promyšlené, pro sevření srdce málo spontánní. ()
(50th KVIFF) Můj poslední film padesátého karlovarského festivalu měl být i jeho vrcholem. Ale nebyl. Zklamal. Hodně. Mládí je pro mě bohužel nakonec umělý neupřímný kýč, přeplněný vizuální a audiální nádherou, otrávenou rádoby hlubokými frázemi a vzletnými, ale falešnými životními pravdami. Zkrátka sem tam scéna hodná pohlazení (především ty méně vzletné, humorné rozhovory mezi Cainem a Keitelem), sem tam scéna hodná facky. Minimálně v jednom momentě, kdy se herec robota Q baví v obchodě s moudrou malou holčičkou, mi ruka s hlavou samovolně provedly facepalm, nešlo to zastavit. Po pompézní Velké nádheře, která měla vypovídací hodnotu možná právě navzdory sobě samé a svému režisérovi, představuje Mládí pád na držku. Kvůli dechberoucímu řemeslu Sorrentinovi méně než tři hvězdy dát nemůžu, nutkání by ale bylo. 60 % ()
Nádherné obrazy, nádherná angličtina, zběsilé charaktery. Nekonala se na rozdíl od Velké nádhery nuda, ačkoliv tempo je p.o.m.a.l.é. Možná se budete cítit vznešeně. Caine je bůh, Paul Dano divnej, Weisz už není mladá, Roly Serrano přesnej, Miss Universe nahá (a její příchod do vody úchvatný). Klubovka na velké plátno. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (15)
- Už keď Paolo Sorrentino písal scenár, chcel Michaela Caina obsadiť ako hlavnú postavu. (Da_reba)
- Po prvom vzhliadnutí filmu napísal Michael Caine scenáristovi a režisérovi filmu Paolovi Sorrentinovi list, v ktorom mu opísal, ako sa ho film dotkol a ako so ženou po jeho pozretí nevedeli prestať plakať v taxíku. (megajalec)
- Okrem Švajčiarska, kde prebiehal dej filmu, sa natáčalo aj v Ríme, Benátkach či Londýne. Natáčanie prebiehalo od 9. mája do 10. júla 2014. (MikaelSVK)
Reklama