Pí

Hodně ambiciózní prvotina, která podle mě ne náhodou hodně připomíná první snímek Davida Lynche, Mazací hlavu. Osamělý mladý muž žijící v odosobnělém městě plném nástrah, které ho nechápe a které nemůže pochopit on. Aronofsky však svůj psychický horor staví na světě čísel, který je neprohlédnutelný pro obyčejného člověka, ale pro nadaného člověka představuje svůdnou leč smrtelnou past, která nakonec dohání mozek k šílenství. Nejvíc na mě zapůsobila postava Maxova mentora Sola. "Zadrž. Musíš se uklidnit. Přicházíš o rozum. Vydechni si. Poslouchej se. Spojuješ chybu mého počítače s jakýsimi náboženskými bláboly. Když budeš chtít ve světě najít číslo 216, najdeš ho kdekoliv. 216 kroků od rohu ulice k tvému bytu. 216 sekund strávené jízdou výtahem. Když se na něco upneš, přestaneš vnímat všechno ostatní a uvidíš to něco všude." Moc mi neseděla poslední "konspirativní" část filmu, která v mých očích předešlou temnou meditativní atmosféru hodně shodila. Vizuálně skutečně zajímavé. 70% (21.03.2007)

Veľmi pekne spracoveny film. Aronofsky vie točit filmy! Páčilo sa mi aj že zvolil celý film v čiernobielej farbe. Vo filme mi skoro nič nevadilo ani kamera ani herci. Nápad s dejom bol výborný. Tento film si určite ešte veľa krát pozriem, lebo stojí zato. (18.04.2011)

I přes velmi střídmou stopáž šlo tohle únavné pseudo-vědecké bádání docela mimo mě. Mám rád experimentování na celuloidovém pásu, nicméně tuhle depresivní jízdu jsem si i přes dokonalý střih, kameru i zvuk moc neužil. Protože mi toho v tomhle ději-neději chybělo až strašně moc. Nezaměnitelný režijní a tvůrčí rukopis už ale měl Aronofsky tenkrát, nadání přenášet depresi na druhé jakbysmet. Mě ale do svého světa tentokrát vtáhnout tak úplně nedokázal. (07.09.2011)

Maximilián Cohen trpí vážnou poruchou mozgu. V 6 rokoch sa nepretržite pozeral do slnka, ktoré mu porušilo očné sietnice. Okrem občasnej bolesti a pár záchvatom sa nečakane dostavili aj plusy. Max je matematickým géniom. Jedného dňa sa rozhodne, že vyrieši záhadu "neexistujúceho" vzorca, ktorý principiálne zabezpečuje chod burzy na Wall Street. Svojou prácou je natoľko fascinovaný, že si neuvedomil, akých ľudí do svojej blízkosti prilákal. Jeho život začína byť v ohrození. Dokončí Max svoj výskum? No, čo dodať. Odborník na tvorbu nie som. Špecifické snímky, akým je bezpochyby aj "pí", sú mi na míle vzdialené. Čiernobiely obraz mi nevadil. Tešil som sa na zápletku, no bohužiaľ, mňa proste tento film nevtiahol do deja tak ako by sa žiadalo. Proste a jednoducho - nebavilo ma sledovať na jedinca, ktorý je posadnutý matematickými rovnicami či myšlienkami všetko "zrátať", až kým mu z toho neprepne. Židovská pointa pobavila, rozuzlenie príbehu prekvapilo. Neviem ( teda viem ) čo som si od toho sľuboval, ale "Good Will Hunting" to veru nebol. Moja chyba. (06.03.2014)

Další zklamání od Darrena Aronofského. Skoro se mi nechce věřit, že ten samý člověk natočil skvělou Fontánu. Pi je „pi“tomost. Nesmyslný blaf o geniálním matematikovi, jehož záchvaty si v ničem nezadají s halucinacemi z Requiem za sen (ano, taky jsou tak strašně dlouhé, očekávané a bolí z nich hlava) a který celou dobu hloubá nad čísly, jimž nemůže rozumět snad 99% diváků, ale režisér nás jimi přesto neustále zahlcuje, snad abychom nabyli dojmu, že ten podivínský pošuk je opravdu koumák. Chce na něco přijít, ale nikdo neví na co. Tedy kromě jeho podobně postiženého profesora. A jakési firmy, která ho neustále nahání. A židovské tajné sekty, která hledá stejné číslo jako náš hrdina, a hledá ho proto, že to číslo znamená… Stupidní pointu. Vážně, měl jsem co dělat, abych vydržel do konce – do nechtěně vtipného (tj. až hanba směšného a sebeparodického) konce. Tak krátký film a přitom tak dlouhý. Díky alespoň za ty černobílé obrázky, pro které mám slabost.__P.S. Matematiku jsem nikdy neměl rád, ale to s hodnocením nesouvisí. (20.11.2011)

U toho filmu jsem těžce rozpolcen. Vlastně chválit se dá skoro všechno od hudby, kamery, s tím související atmosféry, závěru (jo mám na mysli vrtačku, ne nevyřčené pointy) a tak dále, jenže mě tenhle film z nějakého důvodu štval. Je tu takový ten archetyp matematika, taková ta šokantnost, z které ale vůbec nic nakonec nevyplyne, spousta matematických keců, které mají vyvolat dojem silné promyšlenosti (něco jako, když se ve Star Treku řekne, že "nestabilní singularita reaktoru vyvolala fluktuační dilataci v elektromotoru" s následnou explozí jak kráva). Teď jsem si teprve uvědomil, že jak Pí, tak Requiem, tak Fontána na mě působí úplně stejně. Po technické stránce jim nemůžu absolutně nic vyčíst, v tom jsou pravděpodobně dokonalé, jenomže tím obsahem jim nemůžu přijít na chuť, asi jsem někde trochu jinde, než tady Darren a ne že bych jeho filmy snad úplně nechápal a ani ne, že by mi jeho příběhy nic nedávaly, ale cítím z jeho tvorby snahu vytvořit cílenou alternativu, kterou jsou schopny přijmout poněkud širší davy, na čemž sice není asi vůbec nic špatného, ale z nějakého důvodu mi to úplně nesedí a působí to na mě alespoň v případě Darrena nesympaticky a sám nechápu proč...tenhle autor je pro mě zatím docela velkým otazníkem. (23.04.2008)

DARREN ARONOFSKY, PÍ (1998). Oceněná (Sundance) prvotina Darrena Aronofského. Devatenáct pravidelných sloupců a řad, ve kterých se i přesná analytická mysl překvapivě rychle ztrácí. Jakoby v sobě takhle dokonale přehledný sysém čar a spojnic skrýval nekonečně komplexní problémy. Solo k Maxovi, mladému matematikovi, který váhá s dalším tahem: DON'T THINK, JUST FEEL. Hráči kladou na desku střídavě černé a bílé kameny. ___ Ostře řezaný, černo-bílý film. Extrémní světlo, oslnění, zlomené v extrémní stín, černý jako díry, do nichž kolabují kusy vesmíru. Razantně stimulující skvělý elektronický soundtrack – psychedelický a futuristicky studený (Clive Mansell). ___ Podle čínských mudrců Go není jen hra pro děti. Go je mystérium. Hrací deska je předobrazem Univerza. Na první pohled je přehledná. Cílem hry je obsadit svými kameny větší polovinu území. Kdo však tuší, kudy vede zaručená cesta k této metě? ___ Paranoiou stižený mladý svérázný matematik hledá ultimátní stopy řádu v neuspořádaném ne-řádu světa. Jeho očima, skrze filtr trhavých záškubů kamery, objevujeme tyhle stopy naprosto všude. V mléce, které nalévá do kávy. V pohybu listí v korunách stromů. I na fotografii mléčné dráhy. Opakující se stále stejné stopy. Mandelbrotova množina se svými fraktálovými obrazy generovanéá neskutečně jednoduchými matematickými pokyny byla objevená teprve v roce 1981. Pan Mandelbrot měl za to, že objevil cosi,co nikdy nikdy neviděl. Během pár dní však zjistil, že fraktálové obrazy se nachází nejen v celé přírodě, ale doslova v každém nekonečně malém kousky Univerza - každý nekonečně maý koudek univerza jedoslova nekonečně komplexní, a jako takový má v sobě nekonečno. ___ Takže. Co jestli měli naši staří čínští mudrci pravdu? Poloodhalené tajemství, o němž se nedá přemýšlet, jež se snad dá pološílenou myslí na chvíli vycítit, a zase zapomenout... (22.09.2008)

Uff, ťažko hodnotiť ! Po skončení filmu mi manželka ironicky povedala : "No tak to ti teda ďakujem pekne ! Ešte mi povedz, že sa ti ten film páčil !?!" ...... Áno, mne sa ten film páčil, a páčil sa mi veľmi, i napriek absencii farby a zrnitej preexponovanej kamere ... alebo práve preto ?!? Zvláštny prístup a pokus do vnorenia sa do "chorého" mozgu - mozgu ktorý je úplne iný ako všetky okolité mozgy ... A niečo na tom bude ... A musí byť .... Lebo všetko má príčinnú súvislosť a všetko sa dá vyjadriť číslom .... Ale čo sa stane, ak na toto tajomstvo prídeme, aké dimenzie sa pred nami otvoria ? Veľké ..... nekonečné .... doposiaľ nepoznané a .... desivé ..... Preč s nimi !!!!!! (27.12.2004)

Film, který nebyl natočen pro mne. Svou formou i obsahem mě míjí. (11.07.2016)

Jednoznačně Aronofskyho nejslabší film. Už zde je sice znát jeho specifický režijní styl a důraz na psychologii postav, ale celé to bylo až moc divné a pomalé. Snad poprvé (a doufám že i naposled) co ve mně Aronofskyho film nezanechal vůbec žádné pocity. San Gullete je ale bezchybný. 50% (09.09.2011)

Pod relativně slušnou fasádou zachycující neurotické stavy geniálního matematika pátrajícího po ultimátním vzorci sjednocujícím náš svět se ve skutečnosti skrývá banální rozprávka, která těžko může uspokojit zkušeného scifistu, natožpak umělecky poučeného diváka. Tento film snad začne fungovat teprve tehdy, pokud odbouráte žánrové předpoklady a necháte na sebe působit sugestivní atmosféru filmu. Ale vzhledem k tomu, že Aronofsky tohoto dosáhl daleko lépe ve svém druhém snímku Requiem for a dream, zůstává Pi pouze neurčitým pokusem trčícím osamoceně někde mezi řádně nedotaženým filozofickým zamyšlením a psychedelickým tripem. (13.08.2007)

Dost tazky film... Nebudem sa rozpisovat o com,lebo pravdupovediac ani sam neviem.Tvorcom filmu sa podaril velmi autenticky pohlad do mysle maxa Cohena (niekedy az prilis hmotne autenticky;) Velmi sa mi pacil vykon Sean Gullette, ktory svoju ulohu zahral velmi presvedcivo.Ak sa Vam pacil Requiem for a dream, tak urcite ocenite aj toto (je to sice o niecom inom,ale styl je ten isty). (16.02.2004)

Dosť depresívny snímok, skôr pre náročnejšieho diváka.Aronofského debut je po všetkých stránkach zaujímavý film, ku ktorému napísal aj scenár. Kolotoč, ktorý v hlave nesie posadnutý matematik roztočí aj vaše kolieska, pretože režisér si dal na atmosfére záležať. Zrnitým, čiernobielym obrazom diváka strhne a s podporou kvalitnej dráždivej techno hudby dokážete miestami zdieľať jeho utrpenie. Pri posadnutí nejakým číslom, v tomto prípade 216, naňho môžete natrafiť alebo podvedome hľadať kdekoľvek, to však ešte neznamená nejakú súvislosť...Všetko sa dá vyjadriť pomocou čísel. Matematika je všade...80%. (19.02.2009)

Problém! A zase na mé straně! Na rovinu řeknu, že jsem ten typ člověka, který je rád, že si zapamatuje deset rohlíku, deset deka šunkovýho nakrájet atd. , když jde do krámu. Prostě matematika celkově je pro mě jedna velká neznámá, mám k ní až tak velkou averzi, že jsem i líný přemýšlet o tom, zda mi prodavačka vrátila správně, prostě jí holt musím věřit. Čili má obrovská slabina při sledivání Pí byla přesně v tomhle. Ale já se tak strašně snažil tomu všemu přijít na kloub... Oči jsem měl přilepené, co to šlo na obrazovku, přivřené (to vždycky pomůže...) a když mi různé pospojitosti docvakli, posvátně jsem zatleskal. Pak ale přišel na řadu finální rozhovor a já měl zase mozek anulovaný a už zase jsem ležel s podepřenou hlavou a lá hodina biologie ve škole. Mrzí mě to. Hlavně vůči Aranofskému, který to měl dobře vymyšlené. Jak po trikové stránce (vrtačka= probořený strop od leknutí) tak i intelektuální. Víceméně fajnová filmová fanjšmekřina (hele, tři -f po sobě :D), jenže to prostě nebylo pro mě.... Cože? Jo, jasně. Pan Ostrovský jest připraven na rajčatovou salvu od poroty z matematické olympiády... Tak hrrr na něj (28.10.2008)

Vidieť to v dobe vzniku asi by som nedal šancu ďalším Arronfskeho filmom, ktoré sa mi všetky veľmi páčili ( aj Noe). Film, ktorý presne vystihuje slovné spojenie Klubová kok*tina. Pozeral som to na trikrát a jediné čo ma uržalo pri živote boli Arronfského super vizuálne trademarky. Nikdy viac 5/10 (08.02.2015)

Místy hodně těžko stravitelné sousto. Film jenž lze jen velmi těžko k něčemu přirovnat, prostě orginál. Jsou zde již patrné prapočátky režie, kterou režisér dovedl k dokonalosti v Requiemu... Tady je to spíše takové pochmurné naťukávání možností co divák snese. 70% (03.06.2008)

Kapitola sama o sebe aneb animálny Aronofsky a jeho prvotný úkaz zvedavosti, depresie a skrytej nadšenosti zobrazenej tak kontrastne, že viac už sa to ani nedá. Nejde len o neobyčajnú obrazovú ostrosť, ale o celkovú ráznosť jednotlivých režisérskych ťahov. Darren už tu dosvedčuje, že kamera, strih, hudba sú jeho silnou zbraňou a čo viac, vie s týmito nástrojmi profesionálne narábať. Radosť pohladieť a nezáleží až tak na tom, či všetko klape ako v novomanželskom opojení, alebo ide o v celku náročný, tak "trochu" psychologický príbeh matematika, ktorý si ide za svojím presvedčením. "π". (02.07.2009)

Dosti narocny snimek, ktery kazdeho nezaujme. Sam jsem ho dost dobre nepochopil, ale zanechal ve me dobry pocit. Musi se urcite shlednout vicekrat... (07.09.2003)

Znáte ten typ lidí, kterým začnete vysvětlovat nějaká čísla a jim se po několika vteřinách objeví v očích skelný výraz? Mohou se přitom usmívat (začali si v duchu přehrávat oblíbenou písničku), tvářit se soustředěně (přemýšlejí nad tím, co potřebují nakoupit) nebo se mračí (řeší problémy v soukromém ráji). Pokud se jich pak zeptáte, zda vaši matematickou přednášku pochopili, odpovědí vám bude bezmocný úsměv či zcela výstižné: "He???" Jsem prototypem tohoto druhu člověka, mé matematické dovednosti jsou zakonzervovány v pozici sčítání - odčítání, násobení - dělení. Mně to k životu stačí, jakékoliv náročnější početní úkony jsou pro mě zdrojem alergie až fóbie. Když avantgardní umělec naháže na plátno kozí bobky, bude to pro mě srozumitelnější, podstatně méně abstraktní než libovolně logická číselná řada. To vám vysvětluji, aby bylo zřejmé, proč nemohu hodnotit tento film, proč jsem jej po dvaceti minutách s lítostí vzdala. Pí, Fibonacciho posloupnost, zlatý řez... setkala jsem se s těmito pojmy už dřív, ale nechtějte, abych vám je vysvětlovala. Pravděpodobně bych byla schopná vysledovat základní myšlenku tohoto filmu, ovšem zcela jistě bych to nepochopila do detailu a už vůbec ne zásluhou prezentovaných čísel, vzorců, grafů a čmáranic; sledování by pro mě bylo zbytečně frustrující. Tento komentář připojuji jako varování obdobně postiženým lidem, těm matematicky zdatnějším jen tiše závidím. (12.05.2009)

Už ve své prvotině ukazuje Aronofsky svou zálibu ve stresování diváka, kterou krátce pohřbil v impotentním Requiem za sen a později dotáhl téměř k dokonalosti v Černé labuti. Rozklad osobnosti je pro něj zjevně velkým lákadlem; posedlý matematik Max Cohen je až groteskní postavičkou, jejíhož číselného démona umocňuje neútulná počítačová kobka s celým stádem zámků na dveřích a zjevná paranoia (černobílá kamera a rozhopsaný minimalistický obraz tentokrát plní účel beze zbytku, byť ke konci už tvůrcům poněkud ujížděla ruka). Slušná magořina. (03.01.2011)