Pi
π
Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Sean Gullette, Mark Margolis, Ben Shenkman, Ajay Naidu, Stephen Pearlman, Clint Mansell, Lauren Fox, Ari Handel, Scott Franklin, Oren Sarch, Lloyd J. SchwartzObsahy(2)
Max je geniální matematik, který dokáže spojit svou jedinečnou mysl s nejnovější technikou. Za pomoci vlastnoručně sestrojeného přístroje se pokouší zjistit, zda se nějak nedá předpovědět hodnota akcií na burze. Jeho skutečné cíle však míří ještě dál a chce pochopit nepochopitelné. Jeho aktivity začnou brzy zajímat představitele ortodoxní židovské sekty a vysoce postavené lidi z Wall Street... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (719)
Ve svém prvním filmu Aronofsky tak trochu naznačil jakým směrem se hodlá dál ubírat, možná to už ale malinko přehnal, Pí je jeho zdaleka nejšílenějším filmem (a že má Rekviem za sen v tomto ohledu co nabídnout). Celé mi to svým nábojem a rozsahem připomíná schizofrenní povídky Philipa K.Dicka, hra s obrazem a zvukem je vypiplaná, námět je šílený, celé je to zběsilé a intenzivní, no prostě fajn záležitost, jen ne tolik silná jako například Rekviem za sen, nebo má oblíbená Fontána... 7/10 ()
Největší devizou tohoto zajímavého pohledu do světa univerzálních pravd ukrytých ve spletitých kombinacích čísel je dozajista jeho psychologická skličující atmosféra, která působí skutečně velmi depresivně a celou dobu nechává diváka v poměrně slušném napětí. Asi by bylo zajímavé vidět některým lidem do hlavy, protože myšlenkové pochody "šílených" géniů jsou prostě téměř nepředstavitelné a jen pouhé nahlédnutí může být, jak se zdá, dosti drsné. 85% ()
Z čistě filmového (matematického) hlediska je to na slabé čtyři hvězdy, z hlediska duchovního se to ovšem blíží genialitě a jako takové je to naprosto nehodnotitelné. ()
Originálne. Sledovať filmy Aronofského je vždy dobre strávený čas. Teda až na Fontánu. ()
"Tóra je jen dlouhý sled čísel.. Podle mnohých kódovaná zpráva, kterou nám zaslal Bůh.." ()
Úžasná šílenost, plná matematických zákonitostí v lynchovsky depresivním podání. Vyzdvihnul bych skvělé zpracování, které se k tomuto filmu film s kafkovským hrdinou báječně hodí, a námět, který vede k zamyšlení i depresím. ()
Není nic co by se mi na tomhle filmu líbilo, na druhou stranu mu ani nejsem schopná cokoliv vytknout. Vlastně se mi zvrhle zamlouvala, tahle směska Mazací hlavy, Čisté duše a Electroboye (kniha od Andyho Behrmana). ()
Nepřímé spoilery! Matematika coby univerzální jazyk vesmíru mě vždycky fascinovala, i když na ní nemám buňky. Pi v tomto ohledu zprvu působilo nesmírně zajímavě, ale ve finále je to spíše film, kde vítězí forma nad obsahem a nějakého objevování všehomíra jsem se dočkal spíše jen v náznacích a ve zjištění, že člověk není stvořen k tomu vědět všechno (což je koneckonců i celá závěrečná pointa). Černobílý vysokokontrastní vizuál a nekompromisní režie ale umí efektivně vyvolat úzkost prakticky z ničeho a oči se z toho spouštěly jen těžko. ()
Pí Darena Aronofského je pro mě velkým otazníkem. Sám nevím, proč mne tak fascinuje s jakými motivy pracuje a jakých fíglů s barvou, kamerou užívá. Sean, co by židovský matematik Max mě často pronásleduje a děsí ve snech. Aronofského nesporná fascinace různými mýty, kulty a tajemstvími kultur je evidetně přítomná. Motiv talmutu, tóry s bizarními, dynamickými obrazy uvažování ve spirále si zaslouží nejvyšší hodnocení... ()
Na mě moc velká duševní záležitost. Ne pro moji duši, mně to bylo celkem jedno, ale na takovýhle psycha prostě nejsem stavěná. Otázky typu co je pi a hledání smyslu ve všem se mi líbilo a mělo to logiku, ale burzovní tajemství mi klidně může zůstat skryto. ()
Zajímavý a jen těžce pochopitelný film. Psychadelická hudba tomu jen dodala na šílenosti a zcela mě ponořila do matematckého světa plného nerozluštitelných záhad. Rozhodně by se na to měl podívat každý do matematiky zapálený člověk, aby viděl jaké následky ho později mohou čekat. Jestliže vydělíš číslo 144 číslem 233, výsledek je blízko Thety. ()
Darren Aronofsky pro začátek své filmové režijní kariéry zvolil syrově depresivní, halucinační snímek o matematickém čísle "Pí" (3,14159....), ve kterém jsem cítil filmařinu Davida Lynche. A dechberoucí závěr filmu (jak je u Aronofskyho zvykem) mě zase odrovnal. 9/10 ()
Pro mě, jakož to naprostého ignoranta vyšší matematiky by byla sama základní kostra příběhu kvalitním psycho a s těmi správnými ingrediencemi by bylo zaděláno na strhující zážitek. Jenže tento psychedelický, paranoidní, rádoby umělecký nářez, snímaný pro větší art-efekt zrnitou, vysokokontrastní, černobílou kamerou, zabírající prazvláštní úhly a doprovázený zvuky ustavičného, bušivého tuc tuc, se u mě - narozdíl od většiny zdejších uživatelů, definitivně minul pozitivním účinkem. Naordinování duševní choroby hlavnímu hrdinovi, přídavek náboženského fanatizmu, výkyvů na burze, matematických teorií a záhadného čísla, které je údajně klíčem k existenci lidstva by bylo zajímavé, ale zde se bohužel sloučilo v neuvěřitelný pseudo-vědecký maglajz, který se plácal v únavném a nudném ději. Od totálního zhnusení a migrény mě zachránila pouze relativně krátká stopáž. Přesto bylo náročné to dokoukat až do konce. ()
Problémom tohto filmu je, že sa pustil do témy, ktorá by mala byť spracovaná nezávisle, ale s obrovským množstvom tých najlepších odborníkov na svete, lebo sa jedná o snahy pochopenia existencie a bytia. Taktiež sú tu však prepojenia so známymi dobrými a zlými číslami a preto to pôsobí dosť ľahkovážne k ťažkej téme. Nepáčilo sa mi, že bol posadnutý, ani to, že bol neveriaci. Samotná forma je však zaujímavá, plná rôznych výkladov a hádaniek. Aj keď mám radšej pravdu a úprimnosť bez metafor, tak viem takéto umelecké dielo, ktoré miestami akoby vypadlo z Lynchovej hlavy oceniť, lebo je to strhujúca jazda, ktorá však akoby chcela danú tému len načrtnúť a nevŕtať sa v nej ďalej, aby k hlúpostiam neinšpirovala druhých, no myslím, že aj to by sa dalo spraviť inak. Podľa mňa nekonečnosť v tom čísle je možná. Ak čísla naozaj odpovedajú nejakým zákonitostiam sveta, tak uzavretosť a ohraničenosť toho kruhu nemusí byť, lebo podľa mňa je svet nekonečný a aj ten kruh je len zdanlivo ohraničený. Ani sami nevieme, čo je najmenšia veľkosť a najväčšia veľkosť. Tiež sa mi zdá príliš kapitalistické, že človek si nemôže ako u autorov slobodne točiť, kde chce, že si navzájom upierame slobodu, lebo sa bojíme mnohých vecí. Strach je to, čo nás zväzuje a aj robí problémy pri hľadaní podstaty, lebo sa možno bojíme zopakovania klamu, ktorému sme podľahli v rajskej záhrade. Ako existenciálne dielo to je kvalitné, no radšej by som bol, aby to bolo dielo nás ľudí a potom by sme to mohli považovať za jedno z najväčších diel, lebo tento film v sebe skrýval potenciál, aký možno ani tvorcovia netušili, že má. ()
Nejprve jsem viděl Aronofského Fontánu. Ta mě dostala, takže jsem ihned stáhnul Π a Rekviem pro sen. První jsem se chtěl podívat na Π, protože to údajně lepší jsem si chtěl nechat na konec. Fontánu viděla i moje mladší ségra, tak jsem ji řekl, ať se jde se mnou podívat na Π. Chudák, už ji nikdy neudělám to, že se s ní budu dívat na film bez toho, abych ho viděl první sám:-D Je to psycho film. Opět hodně složitý. Ale dá se to pochopit (já na to u Ar. potřebuju zatím pokaždé alespoň 5 minut po skončení filmu, abych si dal vlastně dohromady, co tím chtěl autor říci). ()
"POČÍTAČ VYCÍTÍ SVOU KŘEMÍKOVOU POVAHU A VYTISKNE SVÉ INGREDIENCE." Tak tohle byla poslední kapka, kterou jsem mohla snést. Už před tím mě velmi iritovala kamera, zejména pokud se v nejednom okamžiku nestále točila dokola nebo třásla. To moje trpělivost nezvládla a musela jsem odvrátit zrak. První mínus. Pak mě štvala scéna, ve které neustále vyzvání telefon tím nepříjemným zvukem. Druhé mínus. Přidá-li se k tomu výše zmiňovaná věta, tak zážitek se nekoná. Je to velká škoda, zajímalo mě, co z toho Aronofsky vymáčkne, protože jeho konce jsou vždy vrcholem díla. Já mám navíc symboliku a domýšlivost ve filmech ráda, ale tohle je nesmírná HOVADINA. ()
Ťažko povedať, či ide o víťazstvo formy nad obsahom, pretože scenár má zaujímavý podtext a vlastne je aj strhujúci a to isté sa dá povedať o režijnej stránke filmu. Ide skôr o to, že je to podivnosť, ktorá masy neupúta a vlastne ani na to nemá šance a privilégiá. Ale to nie nie až taký problém, problém je z môjho pohľadu ten, že sa až príliš snaží o vlezdoprdelky. ()
Vizuál + hudba opět za jedna s hvězdičkou (teda vlastně pět). Pozorovat Aronofského filmy je fakt zážitek pro smysly. Navíc oboje sedí parádně do temně černobíle, místy cyberpunkové atmosféry (drumbass a Maximillianova pracovna). Dějově to sice vypadá na mysteriózní extincionalitu, ovšem opak je pravdou a linka je poměrně plochá. Na druhou stranu snímek má pouze 84 minut takže se jedná jen o malou jednoduhubku a řešit toho více by už bylo moc. 4 hvězdy a spokojenost. When I was a little kid, my mother told me not to stare into the sun, so when I was six I did... ()
Eco by měl radost. Pí je filmem o Pí, kdy Pí určuje úplně všechno, včetně stylistické stránky, včetně motivace postav, včetně zmatených zvratů. Sémantika dovedená kinematografickými prostředky k dokonalosti. ()
Související novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (více)
Rekviem za film
Je tomu jen pár dní, co se mohli první američtí diváci osvěžit ve Flicker dříve či později do našich kin dorazí, projekt Lone Wolf and the Cub, adaptace více jak sedmitisícistránkového komiksu… (více)