Whiplash
Whiplash
Whiplash
Režie:
Damien ChazelleScénář:
Damien ChazelleKamera:
Sharone MeirHudba:
Justin HurwitzHrají:
Miles Teller, J.K. Simmons, Paul Reiser, Melissa Benoist, Austin Stowell, Nate Lang, Chris Mulkey, Damon Gupton, Max Kasch, Jayson Blair, April Grace, C.J. Vana (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem. (Falcon)
(více)Recenze (1 384)
Nejlepší hudební film co jsem kdy viděl :)) Miles Teller, překvapil, že si zahrál v takové pecce. Úplně nabíhala husí kůže. 90% ()
Dějově je to jednoduché a jasně dané už od začátku - talentovaný kluk s bubny a namyšlený, vulgární dirigent/učitel. Proto jsem si říkala, jak si to může udržet mou pozornost na téměř dvě hodiny. Ale ty dvě hoďky uběhly jak voda a já civěla na závěrečné titulky s úžasem v očích a pocitem radosti, jak úžasný ten film byl a jak ještě úžasnější to má konec. Člověk totiž po nějaké době koukání zjistí, že se v tom na první pohled jednoduchém ději, skrývá úžasný podtext emocí a poselství alá zadarmo a bez věčné snahy, nikdy ničeho nedosáhneš. Herecké výkony snad není ani potřeba vyzdvihovat, jelikož to každému musí dojít, hned potom, co J.K. Simmons poprvé nastoupí na scénu (Oscarová nominace naprosto zasloužená). A co se nakonec hudební stránky týče, já osobně spíš pokaždé civěla s otevřenou pusou, jak si to tam ty děcka dávaj, jako kdyby nic.. Po dlouhé době opět super hudební drama. ()
A to som sa tak tesil. Doslova som pretrpel film. Totalne naivny a predvidatelny scenar. Este aj muzikanti vyzerali, akoby prvykrat drzali v rukach nastroje. ()
Démonický J.K.Simmons, uchu lahodící hudba a pevná ruka režisérova. Toť silné devízy tohoto skvělého jazzbijáku. ()
By ma zaujímalo, či sa Damien Chazelle správal podobne k hercom pri natáčaní ako Fletcher k svojím žiakom. :) Každopádne J.K. Simmons "zabil" masívne (a získal snáď všetky ceny sveta - Oscara, Zlatý Glóbus, BAFTA a ďaľších 44 ocenení). Ale ani Miles Teller priveľmi nezaostával. Navyše druhý menovaný od 15-tich rokov reálne hrával na bície a takmer polovica toho, čo sám zahral skončila aj vo filme. Message je jasný, pre úspech trénovať treba. Ale pri takejto miere "trénovania" sa už dostávame do filozofickej debaty pokiaľ je to ešte normálne (a prospešné). Každý z nás pozná slovo "ambícia", muži kvôli testosterónu o čosi viac, no zásadná otázka filmu je: Kto bol väčší magor, Fletcher či Andrew? :) Parádny film. ()
Něco vytknout? Nic. Vůbec nic. Minimální očekávatelnost vývoje, tím pádem stoprocentní vedení diváka dějem a nikdy nekončící, naopak průběžně vzrůstající napětí. Bezchybně zahráno, excelentně nasnímáno a skvěle sestříháno. Nejskvělejší hudební film. A taky film o hudbě. 100%. ()
Hudební filmy moc nemusím, zvlášť pak ty vážné, takže jsem se Whiplashovi dlouho vyhýbal. A to byla velká chyba. Whiplash je po všech směrech dokonalý film, který mapuje příběh mladého bubeníka, který upřednostňuje kariéru před vším ostatním. Upřímně jsem si nedokázal film o bubeníkovi představit, Damien Chazelle mě ale vyvedl z omylu. Naservíroval nám velice poutavý příběh, který odsýpá, žene se dál a divák netrpělivě čeká, jak to vlastně celé skončí. Celému filmu pomáhá skvělé obsazení. Tellera jsem do té doby měl jako nemastného neslaného herce, ale tady se ukázal. J. K. Simmons pouze potvrdil své kvality, role mu dokonale sedla. Ztvárnění učitelského prevíta, který rád šikanuje žáky a buzeruje je, se mu povedla na jedničku. Trošku mě překvapil ten ustřihnutý konec a přál jsem si, aby film pokračoval. Na druhou stranu by se k tomuto filmu happy ending nehodil. ()
"Jak to nakonec je." ()
Moc nevím jak hodnotit. tři* je málo, čtyři* skoro moc.... Ve všech směrech výbornej film. Obvzlášť pak hudba a výkon J. K. Simmonse, jen mě to prostě nechytlo tak jak filmy za 4* a 5* chytaj.. Možná mi snížil hodnocení i nesympatickej hlavní "hrdina" , ale hlášky Terence Fletchera ho zase zaručeně zvedly. Necham 4*. ()
Zvláštní film. Komorní drama, které není komorní (řekněme tedy "jazzové" :-) A pak ten psychologický souboj dvou osob, dvou hlavních hrdinů a ač dále účinkuje spousta herců, jsou méně než křovím... Udivuje mne vysoký počet hodnocení, čekal bych, že tento film je lákavý především pro muzikanty... Přitom mě režie zase tolik nezaujala, ale za ten strhující závěrečný výkon dávám hvězdu navrch. Milesi Tellerovi bych věřil, že je fantastickým bubeníkem... A já, který s basou bojuju už několik let, se klaním tomuto rytmickému umění, poněvadž progresivní metal, rock, až jazz, miluju. Kéž bych aspoň z tisíciny ovládal své prsty jako ten maník! ()
"Not quite my tempo" Spousta věcí sice ve filmu při hlubším zamyšlení nedává smysl, ale takhle silné emoce ve mě dlouho nic nevzbudilo. Ne mnoho hereckých výkonů má takovou sílu, že by měl člověk chuť dotyčného herce na místě pomalu a bolestivě usmrtit. J.K. Simmonsi, gratuluji, strašně rád bych si s tebou pohrál ve stylu středověkých specialistů na bolest, v hlavní roli ohníček, kotlík a zkurveně hladová krysa. ()
Jazz jsem moc nemusel, většinou mě dost nudil, ale to tenhle film změnil. Závěrečné bubnové sólo si v budoucnu ještě párkrát pustím. ()
As a former, highly amateur rock drummer, I enjoyed it quite well. ()
Ten Fletcher bol ale kraten. Herecky výkon samozrejme na jedničku, filmu nie je čo vytknúť, ale mňa akosi neoslovil, nezaujal. Sorry. ()
Šílené, opravdové a nervy drásající. Výborný filmový kousek, který je navíc jednou z Chazellových prvotin. počkejte, cože?! Skutečně je vše na špičkové úrovni - výborná ústřední dvojka, hmatatelný náboj scén, mentální úlet hlavního hrdiny jít si za snem třeba i přes mrtvoly a v neposlední řadě dialogy, které mě dokázaly někdy více než ustrnout. Osobně tedy nesouhlasím s komentáři, kde se píše o tom, že nelze sympatizovat s nikým (ani s Andrewem). To mi fakt nepřijde. Naopak si myslím, že se dalo do něho snadno vcítit, jelikož si chtěl ulovit tu svou bílou velrybu, a to zčásti kvůli rodině, která jeho sny moc nesdílela. Chtěl jim i sobě ukázat, že kariéra hudebníka patří jemu, a splnit si svůj životní sen. Taktéž chválím scénu mezi ním a jeho přítelkyní, která jde k věci a je celkem překvapující, ač by se s tímto dalo v pozdější fázi filmu počítat. Věčně agresivní J.K. Simmons hraje hajzla ultimátně dobře a mně se hnusil nesmírně. Musel to být na hl. hrdinu strašný tlak a potupa, já bych to ani nevydržel, zvedl bych se a odešel. To mě vede k dalšímu plusu, a to k tomu, že intenzivní scény jsou natolik vzrušující, že vlastně následující ,,odpočinkové scény‘‘ se vlastně do snímku hodí perfektně, protože jinak bych měl nervy opravdu na dranc. Snad nikdy jsem si nepřál, aby se scéna dobrala rychle konce tak jako tady. Samozřejmě nesouhlasím s jedním hrdinovým rozhodnutím v poslední třetině filmu, ale je to jeho příběh. Konec jsem chtěl dostat trošku jinačí, ale i tento mě uspokojil. Vyhodnocení: Nebudu lhát, trochu jsem si vzpomněl na svou sborovou éru 🤭 ()
Emocionálně vypjaté drama z hudebního prostředí s démonickým Simmonsem. Z jistých důvodů nehodnotím, ale zcela evidentně si to své publikum našlo. Můj šálek to není. ()
Všechny epické střety muže proti muži shrnuty do souboje tak mocného a intenzivního, že se při poslední desetiminutovce ani nenadechnete a nevydáte jedinou hlásku. Simmons je naprostý magor, ale právě takovéhle karikatury se hrají nejlépe. Zasloužený Oscar ()
Ric, pic, bum, cink... Jak měl rok dvatřináct Rivaly a s jejich vruuuuuuum vruuuuuuum, tak dvačtrnáct je ve znamení puchejřů od paliček. Je to fajn, že se dá udělat i muzikantskej film bez party buzíků skotačících po škole. Na to, že ser Mlynár moc džesíček nemusí, tak tady mu adrenalin pořádně rozproudil pravou zadní u neviditelnýho kopáku. ()
Ať to není můj šálek čaje, tak mě tento film dostal. Takový nářez jsem už dlouho neviděl. Musím složit poklonu J.K. Simmonsovi a doufám, že získá oscara za vedlejší roli, protože většího motherfuc...a, kreténa a hovado jsem loni neviděl. Klobouk dolů a paličky za uši, jak uměl vlézt pod kůži a pěkně se v tom vyžívat, asi bych to nevydržel tak dlouho jak hlavní hrdina a skočil mu po krku daleko dříve. I M. Teller se začíná profilovat, že by z něho v budoucnu mohlo něco být a ne jen v komediích kde by chlastal a dělal kraviny. Pro mě velké překvápko a jeden z nejlepších hudebních filmů. ()
Související novinky
J. K. Simmons si zahraje komisaře Gordona
"Sežeňte mi fotky Batmana!" Tuhle větu si v příštích dnech přečtete na kupě memů, nový komisař Gordon totiž bude mít stejnou tvář jako J. Jonah Jameson. Přesně tak, Batmanova spojence, který se… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)
Duo Chazelle a Hurwitz je pro mě asi to vůbec nejatraktivnější, co v moderním filmu znám. Jejich společné projekty pro mě představují něco jako perfektně fungující, ztělesněná umělecká média (Chazelle - film, Hurwitz - hudba), která když sdílejí stejnou vizi, dokážou vytvořit něco tak audiovizuálně svěžího a neotřelého, že by toho jeden bez druhého nebyli zdaleka schopni. Whiplash má sice atmosféricky od slova "svěží" dost daleko, film jako takový má hodně pochmurný nádech, často se odehrává v noci, nebo v temných, malých místnostech a použitá paleta barev se pohybuje někde od žluté, přes tmavě zelenou až po černou. Ale i přes tyto skutečnosti mi slovo "svěží" sedí k Whiplash jako ulité. Svěží je totiž všechno ostatní. Jedním z nejzapamatovatelnějších prvků celého filmu je tisíckrát omílané ztvárnění učitele Fletchera J.K. Simmonsem. Zmínku o něm si ale také neodpustím, protože je v celém filmu neskutečný a jsem si jistý, že nikdo jiný by to jako on nezahrál... Jako bonus za svůj výkon dostal Oskara, což to jen potvrzuje. Další obrovskou předností je kamera, Chazellovy veleznámé close-upy, finální desetiminutový Caravan, nebo hned úvodní sekvence ukazující Andrewa trénujícího double time swing... Prostě hrozně dobře se na Whiplash kouká a jde vidět, že technicky si Chazelle dokáže kameru perfektně pohlídat. To samé platí pro hudbu, Justin Hurwitz je vyloženě geniální tvůrce jazzových soundtracků. To ukazuje jak u tvrdšího a rychlejšího Babylonu (2022), tak u měkčího, muzikálového La La Landu (2016), nebo u jemného, elegantního First Mana (2018). Svou hudbu dokáže úchvatně přizpůsobit náladě filmu a Chazellově režisérské vizi. Ve Whiplash zase logicky stojí skoro celý soundtrack na bubnech. Možná pro někoho maličkost, já jsem díky ní ale zjistil, že mě i čisté sólo na bicích dokáže bavit víc, než jiné "plnohodnotnější" tracky. Nejdůležitější věcí na Whiplash je však příběh. Popis vztahů nepopulárního, z počátku vyděšeného Andrewa k jeho rodině, přítelkyni a hlavně učiteli. Horská dráha jeho emocí, která se odvíjí od toho, jak se k němu zrovna Fletcher chová, např. když ho pochválí, Andrew dostane kuráž a pozve slečnu na rande, když ho ale Fletcher seřve, tak se s ní naopak rozejde, nebo, když se zrovna daří, chová se Andrew ke spoluhráčům povýšeně, ale když ne, tak jim spíše podlézá. Fletcherova manipulace a emoční nátlak, který na studenty vyvíjí, vychází jen z jednoho důvodu, a to, protože si je vědom skutečnosti, že i když jsou jeho učební metody daleko za nějakou pomyslnou "morální" hranicí, tak studenti jako je Andrew jsou schopni jeho chování přehlížet a ještě se o to víc snažit, aby na něj udělali dojem a dokázali, že jsou lepší než ostatní, za vidinou, že jednou budou opravdu dobří v tom, co od mala milují. Whiplash tímto krásně mapuje pro mě osobně hrozně děsivou realitu "běžných" postupů na uměleckých školách a časté naprosté zoufalství jejich studentů, kteří se kvůli nemožnosti konzistentního nastolení regulace vyučovacích metod u uměleckých předmětů a nemožnosti nějaké ustálené definice osnov, nemůžou proti často nesmyslnému nátlaku ani pořádně bránit. V tomhle směru nedokážu o Whiplash a jeho tvůrcích mluvit jinak, než v superlativech... Bohužel, stejně jako Andrew o Fletcherovi. () (méně) (více)