Fargo - Season 3

Třetí série má jednoznačně nejvyšší počet výborně napsaných a samozřejmě i zahraných postav. Jejich až zvířecím králem je gurmán tělem i duší, sen všech zubařů a posel kdoví čeho, jen ne příjemných Vánoc, V.M. Varga. Když se David Thewlis poprvé objeví, celá scéna rozhovoru je okamžitě jeho, ihned je jasné, že budou hodně velké problémy. Jeho pojetí Vargy je fantastické a to včetně "vrzaného" hlasového projevu. To se potom ty dlouhé monology poslouchají, obzvlášť když jde o rozhodně skutečné příběhy, v nichž už chyběl jen smějící se Kubrick! Vrcholem absurdity je potom právě ona vánoční scéna rozbalování dárků u Emmita, která mimochodem nabízí něco, pro tuto sérii obzvlášť typické, dokonalé propojení obrazu a hudby. Později častěji vážné hudby, tyto scény jsou filmovým zážitkem samy o sobě. Když se ještě v epizodě vánoční ozve ono známé bubnování, dostanu dárek i já... A jak jim to s Nikki Swango sekne, obzvlášť ve výborné únikové lesní scéně, při které i šaman Jurij zjistí, že medvědí kůže se v lese nemusí vyplatit. Z Farga do Twin Peaks je to očividně co by Mr. Wrench sekerou dohodil. Jak jinak chápat "Red Room Bowling", v němž nechybí ani Ray Wise... za to takový Dude! Každopádně dokonalá pocta a uzavření některých linií. A u linií zůstanu, krom výše zmíněných jsou tu Ray a Emmit Stussy, jejich odlišnost zvládá Ewan McGregor výborně, nadchnou obzvlášť společné scény, nejvíce právě finální "předání" známky. Závěrečná epizoda... úplně jiné, nečekané, s jednou famózní tečkou na konec... nebo snad dvojtečkou? 95% (17.01.2021)

Hrubě nanicovatá, nedůsledná, povrchní, děravá, pseudofilosofická a rádoby oduševnělá nuda s nejhorším castem přechytralých bezrozměrných (a pseudoenygmatických) padouchů s občasnými výjezdy do religionistiky. Jedna hvězdička patří Ewanu McGregorovi, který tu plní úlohu oázy v poušti utrpení. Po tomhle mi hodně bylo. Při sledování jsem si připadal jako Sisyfos valící kouli do kopce, na jehož vrcholku stojí David Thwelis a hází po mně medicimbaly. (21.10.2020)

Nejen, že v urážení inteligence diváka se pokračuje (no přesně takhle se to stalo - true story!!!), ale navíc zábavností klesl na úplné dno. Nezachraňuje to ani Ewanova dvojrole, ani ještě větší nátřesk známých tváří (asi nejvic potěšila dcera Clinta Eastwooda, kdy její “starší verzi” zahrála její matka Frances Fisher. Propojení na první Fargo opět máme (no podle skutečné události přece) a debilita zvratů (v druhé polovině série) je neskutečná. Nenažranost producentů se prostě projevila v plné síle a vyprodukovali pod značkou Fargo brutální shit. (28.11.2020)

Jsem šťastný, jak dokázali tvůrci zase výborně propracovat příběh, vyždímali z herců maximum a okořenili to zase něčím novým, tentokrát v podobě psychopata Davida Thewlise. Symfonické doprovody, boží oneshoty a skvělá režie jsou rozhodně největším plusem třetí řady, problém je ten, že postavy nejsou tak sympatickí jako v předchozích sériiích. A ačkoli to fakt ubíhá rychle a filosofická epizoda v třetí epizodě či fantastický finální dialog jsou to nejlepší z celého seriálu, nemohu udělat pětikvalt z důvodu toho, co jsem psal předtím. Jediná postava, které se dá fandit je Mekřehoř, který je sám o sobě jedním z důvodů, proč si třetí sezónu pustit. /80%/ (22.02.2021)

Se ctí ustátá třetí sezóna kriminální antologie po bezmála geniální druhé sezóně takovou laťku snad ani nemohla překročit. I když se základní příběh bratrského sporu nese v docela konvenčním duchu, to, co drží Fargo i potřetí na úrovni pozoruhodného díla, je Hawleyho meta-přístup k látce, který zachází až do krajností toho, zda to, co vidíme, je realita nebo fikce. Antologie tentokrát ještě více relativizuje pojmy dobra, zla a spravedlnosti, čímž je poplatná zejména dnes ve světě pokřivených informací a nedopátratelných informačních zdrojů. V jádru však Hawley stále rozvádí poetiku jednotlivých coenovských filmů (tentokrát i na úrovni citací) a své postavy staví proti absurdním situacím, náhodám a falešným stopám. Nejlepší epizoda: The Law of Non-Contradiction (3) (08.02.2018)