Pestrobarvec petrklíčový

Nymphomaniac: An Art Film Edition - Lesbian Repackage Artovú produkciu mám rád, ale Duke of Burgundy išiel úplne, ale úplne mimo mňa. Neuznávam totiž pokiaľ je niečo „art“ len preto aby to bolo „art“, takzvaný nasilu artový film. Duke of Burgundy mi pripadal len ako taká zámerná masturbácia nad sebou samým s nasilu vloženou symbolikou a nútenou snahou presvedčiť diváka, že sleduje niečo silne intelektuálne. Nesleduje, pretože vo vnútri je ten film prázdny ako predmetná „human toilet“, ktorá hrá v druhej polovici filmu takmer tretiu hlavnú postavu. Celkovo mi príde tvorba Petra Stricklanda priveľmi vykalkulovaná a už u predošlého snímku Berberian Sound Studio som mal pocit, že sa až priveľmi okato snaží zaujať formálnym spracovaním (dlhé spomalené zábery na ovocie/zeleninu a pod.), ale pritom nemá veľmi čo povedať. U Duke of Burgundy sa dostavila úplne rovnaká skúsenosť – prázdna symbolika, prázdne zábery na postavy a film, ktorý sa hrá na art, ale vo výsledku absolútne nič nedotiahne. Záver namiesto toho, aby priniesol nejakú satisfakciu má len utvrdil v tom, že to celé bolo úplne o ničom. A ja už k ďalšiemu podobnému filmu od Stricklanda nemienim byť zhovievavý, aj keď to nízke hodnotenie mi je trochu ľúto udeliť, pretože kamera, hudba, herci, vizuál sa celkom snažia a oceňujem aj tú snahu o navodenie hypnotickej atmosféry, akurát v mojom prípade sa to všetko míňalo akémukoľvek účinku. Radšej si dám po ďalší krát Trierovú Nymfomanku ako túto jej "artovú verziu v lesbickom podaní". CELKOVO: 1,5* (3/10) (07.05.2015)

Vzťahový minifilm o dvoch ženách, ktoré sú v zaujímavom zväzku a jedna potrebuje pre naplnenie svojich sexuálnych túžob niečo zažívať a druhá to pre ňu robí, aj keď ju to asi veľmi nebaví. Minifilmom som to nazval pre obmedzenie na jednu tému a iba veľmi malé množstvo hercov a aj keď sú vo filme nejaký iný herci tak by tam vlastne ani nemuseli teoreticky byť. Chybou tohto filmu je, že čím je dlhší tým viac začne nudiť. Začiatok je fajn je tam niečo nové, nová téma, nové prostredie atď, ale následne už je to potom stále o tom istom. Chápem takýto vzťah môže existovať aj v réalnom živote, ale ja sa pýtam čo je vlastne tu na tomto príbehu zaujímavé, alebo je tam niečo šokujúce? No možno o veľa rokov dozadu, ale teraz je doba internetu a v tomto filme ma absolútne nič nešokovalo. Film The Duke of Burgundy nemá absolútne žiadnu gradáciu deja, žiadne super vyvrcholenie a keď vidíte prvú pol hodinu ako by ste videli celý film. Hej no hrajú tam dve ženušky, ale aj keby tam hrali dvaja astronauti je mi to jedno pokiaľ tam nie je invencia a artové pojatie musí film skvalitniť tak aby sme si pri jeho pozeraní povedali WAU a nie no dajme tam nejaké zaujímavé scény na motýľov. K filmu som bol ako vidím trocha kritický, ale 3 hviezdy si zaslúžil. (31.10.2016)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 15 - Velká Británie. Prohlášení, že jde o cinefilní lahůdku bych zcela jistě podepsal. Film jsem viděl zcela náhodou na nějaké speciální projekci v Bio Oko, jež byla uvedena zástupcem distributora, jenž vtipně popsal celý proces uvedení tohoto snímku do českých kin. Naprosto chápu jeho uchvácení hudbou, její podmanivost mě zcela pohltila. Společně s hudbou musím zdůraznit kameru, zvuk a výtečný výkon Sidse Babett Knudsen. Jak jsem si přečetl, je to nejen filmová, ale i divadelní herečka, což je v některých scénách patrné. Pestrobarvec čelí údajně velké poptávce u provozovatelů kin, přispěla k tomu prohlášení kritiky, že jde o "Padesát odstínů šedi pro chytré", což může mít odvrácenou stranu mince - diváci dychtiví po nahotě, bičování a vosku mohou být zatraceně zklamaní. Pestrobarvec nabízí naopak smyslnou psychologickou studii a hru, jež mě přiměla k zamyšlení, že pokud to submisivní partner se svojí submisivitou přehání a zachází až do krajnosti, může velmi účinně toho dominantního znechutit až zničit, případně se může submisivita lehce proměnit v dominantnost. Tak mám za sebou zcela jistě nejumělečtější snímek v rámci Tour i v letošním roce vůbec. (15.04.2015)

Poetický film s vytříbeným vizuálem a uhrančivou hudbou nedisponuje nijak komplikovaným dějem. Proč také, když se jedná o čistou lyriku, která již ze své podstaty děj nemá. Intimní, erotická, ale i přírodní a společenská lyrika vyjádřená působivými obrazy dokládajícími, že se jedná o film, využívající naplno své výrazové prostředky. Pestrobarvec petrklíčový není ani feministický, byť zde vystupují jen ženy, není ale ani lesbický, jak by se z některých scén mohlo zdát. Jednoduše je - o lásce. Cynthia a Evelyn se oddávají hrám a fantazii, aby nakonec zjistily, že k obyčejnému štěstí stačí společná postel. Jakmile je napovězeno, že jde o hru, může se divák začít domnívat, kým ony dvě ženy jsou ve skutečnosti. Tajemství, jež je rafinovaně odhalováno a opět skrýváno, tříbí fantazii. Svět motýlů. Zde si lze symboliku domýšlet různě - krása, přelétavost (zde však ne), erotika oproštěná od citu (viz Ze života hmyzu bratří Čapků) - zde však také ne, tajemství, denní a noční, soumračník a lišaj smrtihlav, proměna dokonalá. Paní a služka, S/M (škoda jen, že nedošlo na bičování), vzdor a pokora. Pro menšinové publikum, které naplno ocení vše, co pro něj P. Strickland uvařil. (19.05.2020)

Asi jsem si dost dobře nepřečetla rezence na The Duke of Burgundy, protože jsem byla trošku vyjevená. Příběh dvou žen mě až tak neoslovil, možná v něm najdete silné emoce, o tom, co ta druhá postrádá a naopak vyžaduje, ale děj působí hodně jednostranně. Co mě ale hodně zaujalo, je vynikající výkon obou žen. S. B. Knudsen, jež působila svědomitým a panovačným dojmem byla velice zranitelná a její role vám všechno prozradiila, aniž by sama musela něco říct. A na první pohled naivní Ch. D´Anna, která byla ukrutnou holčičkou, která si tvrdě šla za tím, co chce, mohla ze svých očí povědět své touhy, které ji musely být z nějakého důvodu splněny. Proto 3*. Ale nikdy víc, bych se na tento film už nepodívala. (20.06.2015)