Nonstop párty

Hodně, ale opravdu hodně zábavnej náhled na hlavní město dobré muziky- Manchester (už vím, kde jsem se měl narodit). Přestože mám své punkové období už docela dávno za sebou a kromě i zde zmíněných Sex Pistols bych si kapely typu Buzzcocks, The Damned, Chelsea nebo Siouxsie and the Banshees pustil jen stěží, má tahle hudební stránka věci něco do sebe. Každopádně Joy Division (a jejich pohrobci New Order), kteří tu jsou zobrazení jako stěžejní kapela oné doby, to už je jiná písnička. Film táhne především postava Tony Wilsona, kterou tak brilantně zahrál Steve Coogan, z hereckého ansáblu potěší ještě Sean Harris jako leader Joy Division Ian Curtis a taky Simon Pegg v punkerském účesu. Zajímavej, navíc docela edukativní snímek zobrazující vlivná léta co se hudby z UK týče. (16.09.2013)

Jediný spôsob ako verne zobraziť históriu je poriadne ju dofabulovať. Nič ako skutočná pravda neexistuje a každý dokumentárny film je konštrukt. Paradokumentárny spôsob akým sa rozhodol Winterbottom poňať obdobie od punku až po ranné deväťdesiate roky je adekvátny a jeho hravá forma pomáha absorbovať všetky bizarnosti a britské sucho humorné situácie. Rozprávač a zároveň hlavný hrdina filmu zosobnený egodeistickým Stevom Cooganom posilňuje sebareflexivitu celého filmu a pomáha symbioticky spájať archívne materiály s hranými pasážami. Takto sa darí režisérovi podporovať anarchističnosť, ktorá je tu vlastne hlavnou témou. Neviem si predstaviť "pravdivejšie" spracovanie undergroundovej manchesterskej scény. Corbijnov Control pôsobí pri Nonstop party ako ďalší film od Daniel Steelovej. (27.05.2012)

Joy Division, New Order, Happy Mondays, Clash, Sex Pistols, Siouxsie and The Banshees, Buzzcocks...doba, kdy muzika přicházela stále s něčím novým, kdy se v rámci New Wave rozjíždí punk, new romantic, gothick rock, kytarová indies scéna (Stone Roses, Inspiral Carpets), EBM, ska a postupně taneční scéna a pořád pryč až do doby, kdy všechno začíná jít do kopru a hudební mrtvolu dorazí internet. Při zpětném pohledu více než komedii vidím tragédii, na druhou stranu ta svoboda - sex, drogy a muzika (nejen rock) - se už nikdy nevrátí. Lituji, že jsem nezažil na vlastní kůži anglické kluby té doby, nebo alespoň americký CBGB. Dnešní neposlouchatelné sračky způsobují, že hudba místo vývoje stojí a vrací se skupiny a zpěváci 80.let. Byla to fajn muzika, ale kam tohle povede? Nejlepší je nálet otrávených holubů. ,,Žrádlo pro králíky! Jo, chtěl bych bejt jak voni při šukání, ale to žrádlo stojí za hovno!" (28.11.2013)

Líbí se mi, jak film dokáže vyprávět o legendách s nadhledem zahrnujícím všechny stránky zmiňovaných osobností, což je dělá lidskými. Z náčrtků vytváří postavy ve filmu, který nás zavádí do vod divokého manchesterského hudebního průmyslu. Neukazuje nic neočekávaného, ale zároveň baví. Nejen hudbou, i přístupem. Nezlehčuje pohled na věc, ani ho nedělá tíživým. Bez této rovnováhy by byl film sešlapán svou dynamičností, takhle je ale příjemnou sondou nejen do kariérního vývoje hudebně žurnalistického "guru", ale i prostředí, ve kterém se pohybuje. (07.11.2014)

Mile mě to překvapilo. Pohodový filmeček o hudbě v Manchesteru od 70. do 90 let, který je natočený dokumentárním stylem a vše popíše a vysvětlí tak, že to pochopí i naprostý laik. A já si ten film opravdu užil, příjemně se na to koukalo a i když jsem se bál, že mě to celé ty dvě hodiny bude nudit, tak opak byl pravdou. Hudba je tady naprosto skvělá a je jí tady fakt hodně a líbil se mi zde i humor, který sice nebyl na výbuchy smíchu, ale na příjemné pousmání byl rozhodně. Bál jsem toho, jaké to bude a on z toho vypadl až překvapivě dost dobrý film. A o kameru se tady postaral můj oblíbenec - Robby Müller (který dělal kameru u spousty filmů Wima Wenderse) - a opět se mu zdařila. Na plný počet ten film sice nevidím, ale to neznamená, že by nebyl dobrý a že jsem si ho neužil. Právě naopak. 4* (27.03.2020)