Humr

Netuše, do čeho jsem to šlápla, si řikám: Trier? Haneke? A ono ne. Někdo úplně jinej, ale stejně postiženej. V jedný totce nesmíš být singl, jinak z tebe bude zvíře, v druhý se nesmíš párovat, leda by sis chtěl vykopat předem hrob. Pecka nápad, bizarní podmínky a pravidla, ALE! strojově a bezemočně jak panenky na klíček hrají všichni, takže jistě vklad režiséra, ale nechápu proč. Vadilo mi to. Jinak je humr něco, co se každý den vskutku nevidí. Jdu na Špičák :). (19.01.2016)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)

Oscar 1 nominace: Scénář ... ... ... Zlatá Palma - výběr (08.01.2022)

Známými herci obsazený a v jádru poměrně srozumitelný příběh zakázané lásky sice je divácky nejpřístupnějším Lanthimosovým filmem, ale současně satiricky srovnatelně ostrý, vizuálně vyhraněný a žánrově nezařaditelný jako jeho dřívější tvorba, určená výhradně pro festivalový okruh. ___ Užití statických záběrů, vybledlých chladných barev a úryvků smyčcových kvartetů z klasických skladeb dodává absurdní zápletce znepokojivé podtóny a připravuje nás na projevy pudové agrese, šokující i navzdory tomu, že většinu z nich přímo nevidíme. Scény smrti a umírání jsou přitom natočeny se stejným chladem jako dialogy, odříkávané herci bez náznaku jakékoli emoce (což je činí ještě vtipnějšími). Humr je v důsledku divný také tím, že na svou divnost neupozorňuje. Transformace lidí ve zvířata se zdá být stejně samozřejmou, jako pravidelné pořádání honů na samotáře. ___ Každý protest má ale svá vlastní pravidla, která mohou být nakonec stejně restriktivní jako ta, proti nimž jsme se původně vymezovali, což je vidět ve druhé polovině filmu. Ideologii páru nahrazuje ideologie krajního individualismu. Kdo v hledání partnera neuspěl je paradoxně trestán tím, že si partnera najít nesmí. Největší zlo zde podobně jako v Mechanickém pomeranči spočívá v nemožnosti svobodné volby. Kdo ztrácí možnost rozhodovat sám za sebe, přichází zároveň o svou individualitu. Přesně to je cílem všech represivních systémů, včetně toho, který pro svůj film vymyslel Lanthimos. ___ Tím, že Lanthimos prospěchářskou logiku mezilidské interakce dovádí do extrémů, obnažuje mechanismy, díky kterým alespoň navenek fungují nejen vztahy, ale v podstatě celá společnost. Člověk je podle jeho pochmurné vize odsouzen k nesvobodě vyplývající z nepolevujícího strachu, co si o něm (po)myslí druzí. Alespoň krátkodobým řešením neuspokojivého partnerského soužití je vymyšlení vlastního způsobu komunikace, který se neřídí dominantní ideologií a nevychází z pravidel, jež jsou sociálním konstruktem (ačkoli je vnímáme jako něco přirozeného). ___ Hermeticky uzavřený člověčí mikrokosmus Lanthimosovi stejně jako ve Špičáku a Alpách slouží na způsob experimentální laboratoře, ve které se dějí myšlenkově podnětné věci, jež ale dost dobře nedrží při sobě z vypravěčského hlediska. Částečně šlo jistě o záměr. Užití různých zcizovacích prostředků (vševědoucí vypravěčka, kontrapunkt hudby a obrazu) nás neustále vytrhává z vyprávění, znemožňuje nám, abychom si film jednoduše užili. Postupně ale může přerůst v nezájem o postavy i toho, čím procházejí. ___ Úvahy, k nimž Humr inspiruje, nás zaměstnávají více než příběh, který vypráví. Dokladem, že lze natočit zábavný, divácky relativně přístupný a emocionálně vtahující film, který si zároveň od postav drží patřičný odstup a ve výsledku pracuje více s myšlenkami než s emocemi, je pro mne z nedávna Anomalisa. Její hrdina je rovněž trestán za své osamocení, jen méně viditelným způsobem než David. 80% Zajímavé komentáře: Anderton, ScarPoul (03.04.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděl. Příběh z totalitního světa, kde lidé musejí být zpárováni, jinak budou proměněni ve zvíře vlastního výběru. Hrdinu Davida opustí manželka - proto je odvezen do Hotelu, kde má zhruba 45 dní na to, aby si za ni našel náhradu. Po neúspěšném pokusu o zpárování s necitelnou ženou uteče do lesů, kde se spolčí se Samotáři, kteří neuznávají pravidla párování. Vyznávají opačný extrém - trestají totiž jakékoli náznaky dvoření a lásky. Bizarní počin bizarního řeckého režiséra Lanthimose, který nás před lety překvapil svým Špičákem a zklamal Alpami. Myslím že můžu s jistotou říct, že Humr je prozatím jeho nejlepší film. Popisek sci-fi je lehce mimo - proces proměny člověka na zvíře se nijak neřeší, jedná se prostě o vyobrazení zvrácených totalitních režimů, v nichž existují nesmyslná pravidla, jejichž nedodržování se trestá nesmyslně přísnými způsoby. Lidé zde ztratili své lidství, mluví jako roboti, konají nesmyslné rituály a rozhodují se podle nesmyslných kritérií. Celý film je vyprávěn velmi odosobněně. Dění je vypravěčkou i samotnými postavami komentováno nezúčastněným, lakonickým způsobem. Zvlášť první polovina filmu, odehrávající se v Hotelu, je geniální, v ní Lanthimos využívá daný námět až na dřeň, inscenuje jednu nezapomenutelnou scénu za druhou (mimochodem, ten film je občas strašně vtipný - pokud jste naladění na podobnou vlnu). S přesunem do lesů ke skupině Samotářů film trochu zeslábne, protože kamicko-znepokojivou satiru začne prokládat i (ne tak divácky zajímavým) vývojem tajného vztahu mezi Farrellem a Weiszovou. Neznamená to ale, že by druhá polovina byla prosta výborných scén. 90 % (11.07.2015)

Ten kdo vymyslel námět filmu se asi v dětství hodně díval na Divoké psa Maxipsa Fíka, protože takový námět tě v kolně aut necinkne ani omylem. Musím říct, že jsem si na ten příběh/myšlenku zvykal vlastně celý film a stejně jsem jí nepřijal. Humr na mě působil děsně nepříjemně, což není kritika, ale pocit. Originalita je v první půli hodná výstavy, tady nemám co vyčíst, vše působilo zvráceně, ale přirozeně, ovšem v "lesní" části polevuje dusno, depresivnost a atmosféra plave v nedotaženosti vztahu havních hrdinů a ani přibývající počet myšlenkových dotazů "to jako fakt? " moc nepřidává. (22.03.2016)

Typické Řecko dnešní doby. Neskutečně divné, příběhově střelené, herecky precizní a obrazově parádní. Ale totálně bez emocí. (15.04.2016)

Pokud nepočítám pár festivalových pekel, tak jsem nikdy z kina neodešel před závěrečnými titulky. Až u Humra. Už po dvaceti minutách mi bylo jasné, že nejsem na stejné vlně jako tvůrci, ale vydržel jsem další půl hodinu. Víc ale nešlo. Přehipstřelý blábol plný trapně deklamujících herců, nefungujícího humoru i romance a tragické snahy předstírat, že to celé je něco víc. Tu jednu hvězdičku dávám těm hercům, z nich většinu mám dost rád a bylo mi jich hodně líto. Lanthimos jde ale na black list a kdo zařídí, že Johnnie Burn už nikdy nebude skládat hudbu, má u mě pivo. (05.06.2016)

║Rozpočet €4milióny║Tržby USA $9,077,245║Tržby Celosvetovo $15,451,000▐ som sa vôbec nechytil v tejto artovke, dosť mimo mňa /40%/ (02.01.2016)

Scifi? Cože? Tohle, že je o budoucnosti? Opravdu? // Jedna z nejzajímavějších filmových vizí posledních let. // Kdysi jsem zažil rozhovor, kde jsem se ptal, co nového ve vztahu, dostal jsem odpověď, že si bude pár pořizovat psa. Říkal jsem, se připravujete na dítě? Ta hezčí část páru (čti dívka) odpověděla: "Ne, moc se hádáme...". Každý, kdo viděl film a dával pozor u scény "toto je náš nový pár, oboum teče krev z nosu", bude vědět... (24.05.2016)

Orwellovská černohumorná romantická satira... Bizarní? Jednoznačně. Originální? Nesporně. Dotažené? Ani zdaleka. První hotelová polovina neporovnatelně lepší druhé zálesácké, která dojíždí především na neexistující jiskření ústřední "navzdory všem" tokající dvojice a postupné vyznívání do ztracena (a ne, tím nemyslím finální scénu). A teď něco úplně jiného. (13.03.2016)

Přišlo mi to, jak přetažená epizoda Man Seeking Woman, ale bez komiky. I když groteskní to je také. Hlavně úvodní část v hotelu mě bavila. Sledovat tlustého Farrella, s vizáží Neda Flanderse, kterak s útrpným výrazem nechává služku, aby mu grindovala na dicku, bez možnosti ejakulace je prostě vtipné. Po úniku do lesů to začne být už trochu nuda. Nevím, jestli to měla být metafora na vztahy, nebo vztyčený prostředníček filmovým analytikům, každopádně je to tak divné, že si to zaslouží pozornost. (10.04.2016)

Yorgos Lanthimos je tak divný až mě baví a po Jelenovi jsem dal dva roky odkládanému Humrovi šanci a jsem nadšen. Colin Farrel je pro tyhle divné projekty snad stvořený. Film vtáhne hned od začátku svým velmi bizárním nápadem a neobvyklým hotelem s divnými pravidly a drsným trestem. Film byl místy překvapivě docela drsný, místy naopak velmi vtipný a dařilo se mu i napnout či vyloženě šokovat. Tuhle kombinaci já můžu a některé scény byly vyložene skvostné. Řev ženské, která skočila z 10 patra na zem byl tak reálně zobrazen, že jsem měl husí kůži snad všude. Za mě pecka, ale nesedne to každému ( né každý má tyhle kontrovérzní bizární věci rád.). Zamrzí jen otevřeného konce. 85% (25.02.2018)

// přesně můj typ humra. 8/10 (15.03.2016)

Tak tohle byla opravdu nechutná vidina budoucnosti, ale ty šílené nápady mě hodně bavily. Jen by mě zajímalo, jak probíhala ta přeměna ve zvíře. (25.01.2016)

Pro mě vrchol Cannes 2015. Těžký trademark naplňující očekávání. Yorgos Lanthimos - řecká zvláštní vlna silně bodnutá do nevědomého diváka. Lanthimosova nebezpečná myšlenka budoucnosti až mrazivo pulzující. (20.04.2016)

Kdepak humr. Hroch. Kdybych si zkrátka musel vybrat, v co budu přeoperován, tak rozhodně na hrocha, protože je mi povahově nejblíž. Mně se budoucnost v tomto snímku prostě líbila, proti velbloudům pobíhajícím po lesích taky nic nemám, ale na můj vkus se tam příliš často mísily okamžiky zábavné s těmi dramatickými a občas mi to moc nedávalo smysl. Taky jsem nějak nepochopil, proč se sbližovali lidé pouze se stejnými poruchami, když slečna s krvácejícím nosem by určitě mohla milovat pajdavého. Kdyby mně šlo o život, tak bych si v zástupu přebraných dam určitě vybral. Asi tu s máslovými sušenkami, protože sázela na úplatky v podobě jídla či sexu a na svůj protějšek neměla vůbec žádné nároky. (13.07.2015)

Takový ten zážitek, kdy při sledování má člověk radost z toho bizáru, ale to ho opustí až smutně rychle nakonec zůstane jen dojem určité přechytralosti, která nepřinesla tolik, kolik asi chtěla. (12.07.2015)

Od režiséra Lanthimose už jsem viděl Zabití posvátného jelena a ten film se mi vůbec nelíbil a ani jsem nepochopil, o čem to vlastně bylo. Tahle šílenost se ale dokázala trefit do mýho zvrácenýho smyslu pro humor, takže jsem se u toho docela slušně pobavil. Zejména první polovina ze seznamovacího hotelu, kde se všechno řídí podle naprosto bizarních pravidel, mě bavila hodně. Ve druhý polovině hlavní postava uteče do lesa a začíná se v podstatě od znova. Druhá polovina má taky pár dobrejch scén, ale je prostě slabší než ta první. A ke konci jsem se už chvílema i nudil. Ale rozhodně je tohle film, na kterej se časem rád podívám znovu. (26.02.2024)