Smradi

Námět byl skvělý. Bohužel byl zabit nepřesvědčivými dětskými hereckými výkony. Naopak (jako vždy) vynikající byl Ivan Trojan. Ale na škodu bylo i nedořešení hádek s rasistickým sousedem. Ale vcelku se dá říct, že má tenhle film jeden velký plus - konečně otevře diskuzi o problémech rómských dětí adoptovaných "normální" rodinou. A proto stojí za to, se na tento film kouknout. (17.04.2004)

Za mě taková opožděná česká nová vlna. Nápaditý střih i Patrikova kamera. Samozřejmě by si to zasloužilo filmovou surovinu, ale zřejmě televizi zbyly nějaké peníze a tak se točilo. Dnešní televizní kamery by už nebyly tak špatné. Tady je bohužel skoro všechno ostré a občas to nezvládá kontrasty. Herci jsou skvělí a scénář Terezy Boučkové je taky moc dobrý. Dialogy vybroušené. Jan Cina už tady projevil svůj talent. (07.04.2020)

Smradi pro mě byli dlouho odkládaným filmem, protože jsem nevěřila tomu, že ještě někdo může vnést (v tehdejším diskurzu) nějakou novou perspektivu do tématu předsudků vůči Romům. Tereza Boučková coby scénáristka otevřela tohle téma naprosto bez příkras a nezůstala jenom u toho – dotkla se i problematiky dětské adopce. A šla v obou případech důsledně až na dřeň. Intenzitu, s jakou příběh vypráví, podtrhuje fakt, že se jedná o její intimní zpověď. Ve filmu nejsou záměrně používána společenská klišé, která se často k této problematice vztahují, ale film vědomě pracuje jen s jejich obsahy (klišé je ve filmu přiznáno jako klišé). Režisér sice manipuluje s konceptem rozdělení světa na MY a ONI, ale jinak. Film se snese ze široké společenské perspektivy jako pták z oblohy na zem do příběhu jedné konkrétní rodiny. Boučková sice ukazuje danou problematiku jako společenský problém, ale východiskem jsou postoje individuální - primárně nekritizuje a neobviňuje společnost, ale zametá si před svým vlastním prahem. Prostřednictvím hlavní hrdinky se mj. vyrovnává i s tématem jinakosti a apriorního zavržení, které prožila na vlastní kůži a se složitostí vystoupit ze stínu tohoto stigmatu – z klece s domněle zavřenými dvířky. Hlavní hrdinka se v jejím podání snaží vytrvale a důsledně dokázat, že neexistuje něco jako vrozená predispozice ke konkrétnímu kulturnímu chování (vliv„kořenů“). A stejně tak velké usilí vynakládá ke zboření mýtu o existenci „rasovosti“, která se podle společenských stereotypů váže na zmíněnou predispozici. V závěru je však sama konfrontovaná se svými vlastními předsudky – s nevědomou stinnou stránkou své osobnosti. Po téhle katarzi, jako kdyby se „vše“ vrátilo do nějakého tušeného odvěkého řádu (věžní hodiny by už určitě ukazovaly na obou stranách věže stejný čas, což naznačovala i výměna dek obou manželů v závěru filmu). Po technické stránce na mě film působil zpočátku rozporuplným dojmem hlavně kvůli patině filmového obrazu, kterou mám spíš spojenou s televizním filmem. Rozčarovaná jsem byla i z práce s kamerou – především ze zbytečně dlouhých záběrů na tváře herců, které mi přišly násilné a nepatřičné. I přes všechny tyhle nedostatky na mě ale film fungoval a vtahoval mě do děje díky intenzitě a autentičnosti příběhu. (30.11.2019)

Podprůměr. Nápad byl dobrý, ale... Od začátku - Petra Špalková je vážně super a mám ji rád. A tím výčet těch "vážně super" věcí končí. Pominu přehrávání Duška coby rasistického, neustále nepříčetného magora a pominu nepřesvědčivého Trojana. Nepominu ale nudu. Kdyby se Tyc nebál a seškrtl to tak na hodinu (pokud chtěl říct jenom tohle), nebo alespoň v daném časovém úseku podal trochu víc příběhu, bylo by to možná i za 4. Ale takhle je to jen velmi rozvláčné vyprávění, které je navíc ještě strašně uměle natahované. Scény typu "osazenstvo jde přes most" jsem ještě celkem bral, ale scény typu "pokaždé jiná postava tři až čtyři minuty strnule zírá do prázdna a snaží se tvářit, jakože přemýšlí, zatímco v pozadí hraje melancholická hudba" mě iritovaly opravdu maximálně. Nehledě na to, že i zvolené téma, ač je celkem zajímavé, zde zabíhá do patosu, který rozhodně nebyl nutný. Naopak, mohlo tu být trochu víc kontroverze. Postavy rodičů mohly být vyobrazené jako občas doopravdy vážně pochybující o správnosti svého rozhodnutí a rasistické předsudky mohly být z více stran, nejen od jediného, očividně psychicky nemocného, řvoucího šílence. Takhle totiž vypadaly jako docela bezzubé. Takže - syrová vypověď to není (ani vařená a dokonce ani pečená), na příjemný český filmík je to zase moc nepříjemné. Já osobně jsem nebyl nadšen ani trochu. (28.07.2008)

Co lze této neobyčejně křečovité multikulturní agitce přičíst k dobru, je to, že ti dva smradi nebyli vykresleni jako neviňátka a jejich chování minimálně naznačovalo, že genům poručit nelze a veškerá snaha hlasatelů multikulturalismu a popíračů rozdílností tak dostává facku na svém vlastním hřišti. Do jaké míry to byl úmysl (o kterém pochybuji) a do jaké míry přirozenost dětských herců, to není důležité. Film si ale v sobě určité kvality nese, zejména vykreslení napětí při v podstatě komorních a banálních scénách funguje na jedničku. Na škodu je naopak přílišná šablonovitost, která je důsledkem záměru diváka vychovávat. (01.12.2017)