Sicario: Nájemný vrah

"Chce to velkej randál, jako Silvestr na steroidech." Velká akce zkrátka chce pořádné nasazení, zkušené ohýbání zákona a někoho, kdo zmáčkne spoušť ve chvíli, kdy by měl zatýkat. Jenže je taky potřeba agent FBI, který by akci papírově přikryl a to se agentce Macyové nechce. Já jí rozumím, ale patrně žije na jiné planetě, když neví, jak to chodí. Mne tedy hodně nebavily nekonečné scény, při kterých se někam jelo nebo šlo a černočernou přestřelku v tunelu jsem tak nějak vůbec neviděl. Na druhou stranu musím uznat, že poklidný zabiják Alejandro mě hodně bavil a jeho brilantní argumentace by mne určitě přiměla k prozrazení místa vchodu do tunelu, podpisu hlášení i sdělení výherních čísel zítřejšího losování Sportky. (24.03.2016)

Intenzivní akční krimithriller, který zrazuje protagonistku i diváka. Sicario se po většinu času tváří jako chirurgicky přesný procedurál typu Zero Dark Thirty, poskytující nám dostatek informací a věnující zvýšenou pozornost přípravě a provedení jednotlivých akcí, jež vedou k dalším akcím, nikoli vztahům mezi postavami. Ve skutečnosti skoro po celou dobu sledujeme revenge movie v duchu Fordových Stopařů, který nám ovšem tají, kdo se mstí za co (resp. že se vůbec někdo mstí). Přísun informací je ve skutečnosti výrazně omezený (oba brutální výslechy, kdy v náznaku neomezené narace na chvíli opouštíme hledisko hlavní hrdinky, končí dřív, než se něco podstatného dozvíme) nás staví do stejné pozice jako Kate, nacházející se v cizím, výlučně muži ovládaném prostředí. Po celý film se marně snaží pochopit, jak – slovy Javiera – „fungují hodinky“ a nahlédnout pod povrch, namísto toho, aby jen sledovala ubíhající čas. Stejně jako v nekompromisním prologu, kdy jen tak tak uhne výstřelu z brokovnice a dozví se díky tomu, co se skrývá za zdí, má ale i po zbytek filmu hlavně velké štěstí a nulovou kontrolu nad tím, k čemu kolem ní dochází. Protagonistčině omezenému přístupu k informacím odpovídá snímání některých dialogů v celcích, dávajících vyniknout její bezbrannosti vůči nepřátelskému světu, v němž se octla. Sicario je především chytrou, bravurně rytmizovanou žánrovkou s některými z nejpůsobivějších akčních scén roku (jedna z nich prozrazuje stejně jako finále Zero Dark Thirty inspiraci videohrami), která na nás hnus, nepřehlednost a nebezpečnost války s drogovými kartely přenáší zejména stylistickými volbami a strukturou vyprávění. Kdybychom k němu přistupovali jako k psychologické sondě nebo komplexnímu portrétu poměrů na americko-mexických hranicích (à la Traffic), zřejmě by neobstál. Zvýšená pozornost věnovaná od začátku jednomu mexickému policistovi slouží čistě utilitárně zejména k posílení naší emocionální angažovanosti (a zajištění silného posledního záběru), nikoli k nabídnutí plnohodnotného pohledu z druhé strany. Zlo, kterému zde postavy čelí má podobně unikavou podobu jako v thrillerech Michaela Manna (jehož práce se zvukovým designem během přestřelek je neméně precizní), zatímco westernovou ikonografií a nekompromisním (a ani trochu cool) přístupem k násilí Sicario asociuje filmy Sama Peckinpaha. Vlastně i tematizace (oproti dřívějšku mnohem méně zřetelné) hranice mezi civilizací a divočinou a jejího překračování a posunování, dělá ze Sicaria jeden z nejlepších Mexikem načichlých revizionistických westernů od Divoké bandy. 85% (23.10.2015)

Pronudit se až do úplného konce mi dalo opravdu zabrat. Film o kterém jsem přesně věděl, že půjde úplně mimo mě, ale Jindros mě přesvědčil, že ne. Z toho, že jsem se nemýlil, nemám vůbec žádnou radost, protože jsem ty dvě hodiny mohl strávit něčím zábavnějším. Třeba čučením do zdi. Hodnotit to pro mě není jednoduché, protože stejně jako mě nebavil ten film, mě nebaví ani poskvrňovat jeho památku všem jeho zdejším fanouškům se sympatickými přezdívkami jako Morholt, Čumbrk, noriaki, Pedros, vladce a venomen. Ale co, myslím že při těch 24 613 hodnoceních už tomu ten průměr stejně moc nezkazím... PS: Verbal je fakt úchyl. Ta jeho Emíly má (alespoň tady) asi tolik šarmu jako průměrná uklízečka z Dolních Vítkovic. Přemítání o uklízečkách z Dolních Vítkovic byla mimochodem jedna z mnoha bizarních pomůcek, kterými jsem si krátil dlouhou chvíli při sledování tohoto snímku. Ale já to věděl, Jindrosi! Už tolik let jsem věděl, že tohle není nic pro mě. Tak aspoň že to teď vím už úplně jistě. (01.12.2020)

V hlavních rolích Denis Villeneuve, Benicio Del Toro, Roger Deakins, Benicio Del Toro, Josh Brolin, Benicio Del Toro, jo a pak tam taky hraje Emily Blunt. Nechci, aby to znělo vůči ní nějak zle - hraje totiž výborně, a její postava, v podstatě definovaná morálním "nadstandardem", je v podstatě divákem samotným. "Bohužel" tohle je především film pro pány o jiných pánech, kteří pochopili, s kým mají tu čest, a nehodlají (někteří z důvodů tak silných, že to ani víc nejde) se s tím absolutně nijak mazat. Sicario je lehce artovými prvky šmrncnutá akce (dobře, na dvě hodiny ne zrovna energií, střelbou a explozemi překypující), ve které po čase opět naprosto nehorázně exhibuje Benicio Del Toro. I díky němu se nemůžu ubránit vzpomínkám na Soderberghův Traffic. Nedejte se ale mýlit, tenhle film je jiný. Ona je taky jiná doba. A tím nemyslím jen to, že nějaký Rolling Stone dělá skrze někoho jako je Sean Penn rozhovor s hlavou těch zku...šených obchodníků s terorem, motivovaným čistým ziskem. Těch pět hvězd, které jsem kdysi dal Trafficu, si schovám pro případnou korekci po repríze. Každopádně tuhle morálně podvratnou záležitost s exkluzivní kamerou (chudák Deakins bohužel letos opět při Oscarech narazil, tentokrát na orgie, které uspořádal seňor Lubezki v Revenantovi) si nenechte ujít. Zvlášť pokud máte pocit, že Benicia máte přečteného;) 80% PS: Po repríze nakonec tu pátou hvězdu dávat nebudu, ale přemýšlel jsem o tom docela dlouho;) (14.05.2016)