Sicario: Nájemný vrah

Je to už celá věčnost, ale přijde mi, jako by to bylo včera. Vzpomínám na pocit napětí a vzrušení u premiéry Vetřelce. Nemám na mysli běžnou lekačku nebo akční scénu, ale pocit, jako byste byli v tranzu ze setkání s něčím, co vysoce přesahuje běžné žánrové standardy a nově definuje v příslušném žánru pojem kvality. Od té doby jsem podobný pocit zažil ještě párkrát, pravděpodobně by mi ale k přesnému výčtu stačily prsty na rukou. Po dlouhé odmlce se mi to mrazení vrátilo až se Sicariem. Soundtrack patří k těm, na které se nezapomíná. Máte dojem, jako byste seděli na náloži plastické trhaviny, kde nevidíte na časový spínač, ale vnímáte neúprosný tikot ubíhajících sekund. K zátylku máte přiloženou hlaveň a do ticha cvakne odjištěná pojistka. V superlativech se dá mluvit o kameře, která se od nádherných panoramatických záběrů přírody umí rychle snést na vozovku, kde se divák stane součástí automobilové kolony nervózně očekávající úder ze zálohy. Střih kombinuje detaily a celky prokládané velkými panoramaty. Při sledování jsem měl neustále pocit přetlaku jako špunt v láhvi se šampusem. Režisér vytváří napětí i tím, že stejně jako svou hrdinku nechá i diváka tápat v nejistotě a informace dávkuje jen v nezbytné míře. Sicario je syrový, špinavý a morálně nejednoznačný thriller, který jen zdánlivě na první pohled odpovídá běžnému vzorci akčních filmů. Místo ušlechtilých ideálů se tady vyřizují osobní účty a hlavní slovo má cynický pragmatismus. Jak říká jeden z antihrdinů, pokud nedokážeme odnaučit 20 % Američanů píchat si, šňupat a polykat fet, drogy nezmizí a naším cílem musí být udržování co nejjednodušší struktury trhu. S jedním velkým dodavatelem se dají uzavírat zajímavé dohody. Snímek ukazuje smutnou nekonečnost boje mezi represivními složkami státu, které jsou vybavovány stále většími pravomocemi a rozpočty a které se naučily účinně vyhýbat kontrole, a na druhé straně organizovaný zločin, který není svázaný žádnými pravidly a je stále brutálnější. Je to svět, kde likvidace jedné zločinecké skupiny vede k posílení druhé. Pro mě jde zatím o nejsilnější filmový zážitek roku 2015, ke kterému mám jen dvě připomínky. Ozbrojeným přestřelkám v dlouhých tunelech prokopaných mezi Mexikem a Spojenými státy neholduje ani jedna ze stran konfliktu. Profesionálové mají dobře spočítané, že kulky odražené od horniny dokážou neuvěřitelně záludně měnit směr a cíl nachází často na vlastní straně. No a ti dva nešťastníci u auta naplněného drogami by asi těžko čekali během minuty trvající přestřelky, až se policie prostřílí až k nim. I přes výše uvedené výtky dávám bez váhání nejvyšší palbu. Tohle je film, který mně zasáhl do černého. Celkový dojem: 95 %. (30.10.2015)

Až na úvodní sekvenci, ve které FBI vezme náklaďák, projede s ním dům a najde v něm cosi zapáchajícího, mi Denis Villeneuve opět potvrdil, že je opravdu režisérem jednoho filmu. Dlouho jsem neviděl tak nudný a nezajímavý snímek, který mi byl postupem času čím dál víc lhostejný. Kam jsi dal oči, Benicio? (08.11.2018)

„Kate, k této práci se musíte přihlásit dobrovolně. Tak si to dobře rozmyslete. Chcete toho být součástí?“ Ze Sicaria mám téměř stejné dojmy jako z předchozího režisérova Zmizení. Znovu jde o zatraceně kvalitní, poctivé krimi se snad ještě pečlivěji vystavěným příběhem a na druhou stranu o dost pomalejším (avšak nenudícím) tempem vyprávění, pozvolným budováním napětí, atmosférou plnou tápání a nejistoty, precizní technickou/vizuální stránkou (záběry z helikoptéry a hudba!) a výbornými hereckými výkony (Emily Blunt a hlavně Benicio Del Toro!). Ale stejně jako u Zmizení mám problém s koncem. Tentokrát ovšem nebyl důvodem záporák, nýbrž moje očekávání bombastického finále, které mi vyrazí dech, překvapí mě pointou…v Sicariovi však přišlo jen zneklidnění a já vzhledem k viděnému čekal opravdu o dost víc. Takže se cítím při hodnocení skoro až provinile, ale za mě to budou (znovu) „pouze“ silné 4*. „Hele, nic nebude tvým americkým uším dávat smysl. A budeš zpochybňovat všechno, co děláme. Ale nakonec to pochopíš.“ (13.07.2016)

Americko-mexická hranice není zrovna místem, kde by matky měly pořádat výlety se svými dětmi. Emily Blunt kašle na kosmetiku, trička moc nestřídá, nosí hodně retro podprsenku, je rozvedená a zapálená do práce. A o mexickou štaci taky moc nestála. Jenže hodlá dopadnout vrahy, kteří mají na svědomí vzduchem létající těla jejích kolegů. Namočí se však do korupčních her, které jsou jen pro „velké kluky“, protože v tomhle světě se na malé ryby nehraje. Denis Villeneuve, který mě předchozím Zmizením oproti většinovému názoru úplně nepřesvědčil, předkládá intenzivní i meditační kus zároveň. Dočkáme se drsných přestřelek na dálnici, v tunelu utopeném ve tmě i dalších momentů, které přitáhnou k plátnu. Stejně tak jako trio hlavních hrdinů: agent CIA v podání Joshe Brolina, málomluvný a klidný Benicio Del Toro, který to má rozjeté na několika frontách a v neposlední řadě i naivní Emily, která dokazuje, že i těžší žánry zvládá s přehledem. Na ovace ve stoje to není, ale na opakovanou projekci se těším. Už jenom kvůli hloubkové kompozici ostříleného kameramana Rogera Deakinse. (10.11.2015)

Dělalo mi problém se trochu líp orientovat v tom, co se sakra děje, ale to hlavní hrdince Kate taky, takže to možná k prožitku nebylo na škodu. Film bych popsala slovem "úderný." Skvělý vizuál a hudba, ta je minimalisticky hypnotická. Akce je nekompromisní a na nějaký soucity se tady fakt nehraje. Dost na mě zapůsobila celá ta poloha křehká (i kdyby třeba vycvičená) Emily Blunt versus ultra násilí a ultra hnus. A s ní se teda fakt nepářou. Kdo je absolutní boss filmu je samozřejmě ďábel Benicio Del Toro, jak už je u něj zvykem. Konec překvapivý, napínavý, ale myslím, že točit dvojku nebylo nutný. (07.05.2021)