Dáma ve zlatém

Rozhodne môžem povedať, že životopisné filmy, bývajú často zaujímavé. "Woman In Gold" nie je výnimkou. Myslím si, že ide o dobre zrežírovaný, dobre zahraný, dobre spracovaný film, ktorý nám ukazuje druhú svetovú vojnu a prenasledovanie židov v Rakúsku a súčasne príbeh Marie Altmannovej, ktorá chce získať späť to, čo jej právom patrí a čo nacisti jej rodine ukradli. Helen Mirren a Ryan Reynolds sú skvelí a dobre sa na nich pozerá a súčasne aj príbeh je napísaný veľmi solídne. Celkovo si myslím, že v roku 2015 sme mali obrovské množstvo dobrých životopisných filmov, a tak tam len tento priradím tiež. (26.01.2016)

Pokud bych vycházel čistě z anotace, očekával bych soudní drama. Na to, abychom Dámu ve zlatém mohli takto žánrově zařadit, se ale u soudu stráví dost malé množství času (pár konfrontací mezi právníky, pár proslovů atp.). Symbol celého sporu, Klimtův portrét Adele Bloch-Bauerové, tety hlavní hrdinky Marie evokuje spíše vzpomínky na minulost, do nichž Maria postupně více a více zabředá. Hledá vlastní identitu, vyrovnává se s vlastní minulostí a očekává katarzi, mezitím absolvuje pár schůzek, občas se zúčastní soudu, arbitráže apod. [==] V jádru filmu totiž moc nejde o samotnou restituci, ale pozornost je směřována k jejím aktérům, přičemž za dominantní lze považovat prvek proměny, resp. proměňující se vztah: 1) Marie k rodné vlasti (změní svůj původně dogmatický názor, že se do Rakouska již nevrátí a připouští, že se společnost posunula dále); 2) Marie k celé kauze (nechce se ji zúčastnit, pak několikrát odmítne znovuzapojení do procesu); 3) Marie k sobě samé, resp. vlastní minulosti (souvisí s bodem 1, postupné otevírání třinácté komnaty); 4) Marie a Randyho (vypjatý vztah restituentky a právníka projde velkým vývojem); 5) Randyho k případu a stejně tak vlastní identitě. Příkladů by se našlo jistě více, šlo o to názorně demonstrovat, jak film s prvkem proměny systematicky pracuje, přičemž ho v určitých momentech konfrontuje s pravým opakem, tedy nemožností proměny (scény s představiteli protistrany, kteří pevně trvají na svém). [==] Ačkoli dominantu považuji za poměrně zjevnou, míra ozvláštnění je diskutabilní, protože uvedené postupy nikterak novátorské nejsou. Tvůrci si spíše berou soudní spor jako rukojmí pro vyprávění příběhu o ženě, která sice svým způsobem ztratila část svého života, kdy byla nucena utéct z rodné země do zahraničí, ale hrůzy holocaustu a dalších zločinů jako mnoho (milionů) jiných na vlastní kůži nezažila. Pokud něco autentického, tak si raději znovu pustím dokumenty Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, Má šťastná hvězda nebo Nesdělitelné. (23.06.2015)

Historické drama s prameny v holokaustu. Simon Curtis nabízí v celku standardní drama s příjemným dobovým pohledem na situaci kolem jednoho z nejznámějších rakouských uměleckých klenotů. Solidní herecké obsazení v čele s Helen Mirren, příjemně atmosferický hudební doprovod a relativně střídmá stopáž dělají z tohoto dramatu relativně neškodnou a více než snesitelnou podívanou pro milovníky osobních dramat. Žádná revoluce se sice nekoná, avšak to co si Dáma ve zlatém předsevzala plní myslím bezezbytku. [70%] (25.06.2015)

Ťažko sa mi komentuje film po Big Bearovi s ktorým sme si už na viacerých filmoch sadli do nôty. Ku komentáru iných sa nevyjadrujem, je lepšie ich prehliadnúť. Zaujímam sa o holokaust a o každú historický doloženú udalosť, ktorá s holokaustom súvisí. A to je tento film. Ide o výborný film natočený podľa skutočnej udalosti. Upresním trocha historické fakty. Ústrednou myšlienkou filmu nech je veta z filmu, že umelecké diela, ukradnuté nacistami, sú poslední väzni 2. svetovej vojny. Maria Altmann uteká spoločne s manželom z Viedne (21-22.10.1938) po prirodzenej smrti svojho otca v júli 1938. Svojho manžela Fritza (boli manželmi 10 mesiacov) si Maria Altmann vyplatila z koncentračného tábora Dachau, keď jej brat prepísal továreň v Rakúsku do rúk arijských majiteľov. Hubertus Czerninský rakúsky investigatívny novinár pomohol odhaliť nacistickú minulosť rakúskeho prezidenta Kurta Waldheina a bol hlavným iniciátorom aj v prípade reštitúcie obrazov zhabaných Židom v Rakúsku, kde objavil rozhodujúce materiály o ktorých potom informoval aj Mariu Altmannovu v roku 1998. Žaloba na navrátenie obrazov v Rakúsku bola podmienená zložením sumy v hodnote 1% z ceny obrazov a tá bola 135 miliónov dolárov. Takéto peniaze, ale ani zaručený úspech nemali k dispozícii. Súdny dvor v Rakúsku rozhodol 16.1.2006. Ostatné udalosti uvedené vo filme takmer presne sa zhodujú z históriou. (08.07.2015)

Film se skvělým obsazením a silným příběhem. Při jeho sledování jsem si říkal, zda si jeho tvůrci neukousli příliš velké sousto - především dlouhé retrospektivní prostřihy do minulosti z toho do jisté míry dělají dva filmy v jednom - ale čím víc se film blížil ke konci, tím více si mě získával. Co se na začátku jevilo jako nezajímavý film o poněkud kuriózním vztahu jednoho právníka a staré ženy, se nakonec vyvine do vynikajícího soudního dramatu s odzbrojující působností - krásný závěr člověka vyloženě potěší, byl jsem naměkko jako už dlouho ne. Snad jediné, co jsem na tomto filmu kromě slabšího rozjezdu shledal nepříjemným, je herecký výskyt Katie Holmes, resp. mé zděšení nad tím, jak v pouhých 36 letech zestárla a zošklivěla. Je to s podivem, ale 69 letá Helen Mirren zde má vedle ní půvabu na rozdávání - ve své roli je tak roztomilá a okouzlující, že bylo doslova cítit ve vzduchu, jak si podmanila celý kinosál. Jaká pěkná role pro tu noblesní starou dámu - sledovat ji v tomto filmu je čistá radost. (25.06.2015)