Báječná Angelika

Film jsem viděl, a mám na DVD, ale nic moc mi nepřinesl, takže musel bych si ho zase pustit, abych si připomenul, co v něm konkrétně bylo. Pamatuji si jen celkový pocit, a to je málo. Některé filmy znám celé, protože mě silně zaujaly, ale to se Angeliky netýká a kouknu se na to jedině s někým, kdo na mě nastoupí s tím, že jde po skvělou podívanou, přesvědčí mě, že se pletu, že ten film podceňuji, a že mě určitě jednou pořádně probere a osloví. (13.09.2011)

U první Angeliky jsem vyjádřila naději, že snad další díl bude lepší než ten předchozí. Chyba lávky. Tohle pokračování je sice jiné než původní film, to ale neznamená, že je lepší. Jestli byla hlavní hrdinka minule aspoň trochu sympatická, tady už je to jenom ctižádostivá kráva, která leze dobrovolně do situací, jež očividně zavánějí průšvihem a ještě se tomu pak chudinka diví. Tu svoji věrnost, kterou trochu ukvapeně Joffreymu slíbila, navíc demonstruje velmi svérázným způsobem. Množství chlapů, kteří se v její posteli vystřídali a které dozajista všechny upřímně milovala, je obdivuhodné. Naštěstí ale všichni tragicky zemřou, takže konečnému štěstí Angeliky a hraběte de Peyrac jistě nebude stát nic v cestě. Ale dodržím, co jsem slíbila. Jean Rochefort je stále naživu, hudba stále hraje, jdu do toho i příště (28.07.2008)

Často slýchám (čtu), že druhý díl Angeliky polevuje v kvalitě. Podle mě je to nesmysl už jenom proto, že první dva díly se točily současně a vesměs i s identickým hereckým obsazením. Nově se nám tu objevuje slavný J. L. Trintignant, zde ovšem herecky o ničem a navíc se směšnou vlasovou aplikací na hlavě. Novou figurkou je i hostinský Bourjus (Noël Roquevert) s nezaměnitelným dabingem Františka Filipovského. Rodem rakouská hvězda Robert Hoffmann v roli hraběte de Vardes se tu objevuje jenom zřídka, o to víc se o něm mluví. K tomu opět výborná hudba Michela Magne. I když, ten se tehdy rozhodl ke stachanovovskému výkonu skládat pro deset filmů ročně, takže těžko říct, jestli tohle je jeho majstrštyk. (18.02.2012)

2. dil z 5. // Peyrac byl popraven za carodejnictvi a Angelika se musela uchylit mezi parizskou luzu, k bande Nicolase, sveho ctitele z mladi. Prvni tretina filmu trochu pripomina Huguv roman "Notre-Dame de Paris", akorat misto Esmeraldy je mezi cikany a sejdiri Angelika, ktera se chce pomstit predevsim kralovu bratru. Druha tretina se pak nese v podnikatelskem duchu - A. si dava jmeno Morens a zacina provozovat hospodu a pak i prvni cokoladovy salon. Tohle mi prislo trochu vtipne, protoze ziskava monopol na 50 let :-D dneska by takove podnikani asi neposobilo zrovna fer :)) Kazdopadne zalezitost s cokoladou je pry opet dle dobovych udalosti, stejne jako narozeni kralova potomka 1661 nebo cameo basnika La Fontaina. V posledni tretine se pak snazi A. ziskat moc a sve puvodni tituly. K tomu ji ma pomoct snatek s bratrancem, Philippem de Plessis-Bellieres. // I kdyz jsou zde opet skutecne dobove motivy, nejak mi to bez Peyraca prislo slabsi :) Prestoze tu je milostnych vztahu paradoxne vic. To stridani milencu ruznych povah a trid uz ale pusobi trochu telenovelovsky - zbojnik, basnik, slechtic-bratranec. Samo o sobe by to jeste nevadilo, ale opet je zde nekolik minusu, ktere z toho delaji ne zrovna pohodovou podivanou. Napr. dabing - opet v cestine "polykaji" nektera slova a jmena, takze jsem si misty pomahal jeste titulky. Par scen je opet podivne natocenych - napr. ta scena s konem a jeho bicovanim, asi aby se divakovi ukazalo, ze Philipp ma rad vse pod kontrolou - ale to by slo zrezirovat o tolik lip. Cela ta zaverecna tretina a jeji dialogy pusobi strasne krecovite a vztah Angeliky a Philippa je tak nesikovne podan, ze jsem to proste "nezral". Dlouho mi take vadilo, ze Desgrez (Peyracuv advokat z 1. dilu) zde dela policajta a divak nevi, co si o nem myslet. Je to zkratka jen takovy (mezi)sled udalosti v zivote Angeliky - na jednu stranu je jich hodne, na druhou vlastne nic podstatneho, zadne skutecne vyvrcholeni. Holt je to "serial"... (27.07.2016)

Klap klap, klapy klap.. Jeoffrey de Peyrac se blíží, Anglice se už pomalu svírá hrdlo.. Klenot červené knihovny je tu – předlouhé záběry, hluboké pohledy, přepjatá gesta, velká slova, k tomu výborná hudba a zrnitý obraz a dnešní divák ohrnuje nos, jenže ženám ročník 1970 a starším vlhnou nejenom kapesníky. Já mám tuhle pseudohistorickou limonádu roky tak nějak spjatou s tím, že se na Angeliku neustále někdo vrhá a snaží se ji dostat do postele. (14.08.2015)