Stepující stonožka

V pozadí Velkého flámu a Sedmé roty je Stepující stonožka takovou tou třetí francouzskou komedií, která využívá 2. světové války k zesměšnění Němců. Je to jednoduchý příběh o třech Francouzích, kteří se rozhodnou zachránit vzácnou sochu Venuše. Příběh je skvělý, s tou srandou už je to přesto trošku chudší. Čím ovšem stonožka zaujme, tak to je ta dodávka se dvěma popelnicema na dřevěné uhlí a spoustou krásných ženských v rajcovních retro šatičkách. Ať už ty vintage čubky v bordelu, tak především ta blonďatá Němka (Katia Tchenko, tou dobou 30 let) na konci filmu s rozvalenýma kozama. [1713. hodnocení, 81. komentář, 72%] (14.08.2019)

Tak tento film nemá s komedií společného vůbec nic. Jedinou věcí, která může potěšit nejedno oko diváka jsou francouzké ženy, které toho odhalují mnohem více, než bývá obvyklé a přitom to vypadá tak přirozeně. Ženy nejsou tak ošklivé, jako ty soudobé, takže občas může býti potěšené i oko druhé. Kdybych ovšem cítil potřebu vidět obnažené ženy, tak si pustím ten typ filmů, které jsou dětem do 15 let nepřístupné. Jistě bych tam toho viděl mnohem více. Od tohoto filmu jsem očekával spíše zábavu a ta se ani vzdáleně nepřiblížila. Slabá 1*. (21.02.2013)

Ach, ti Francouzi ! Lehkomyslní volnomyšlenkáři a furianti, kteří si s ničím nedělají těžkou hlavu, rozhodují se snadno a rychle - a nemyslí přitom na následky ... obzvláště když jde o Francii. Kromě nedotaženého scénáře se na snímku podepsal i mistr Čas - prověřil jeho trvanlivost a částečně rozklížil soubor vtipných scének. Přesto se jedná o komedii, která přináší dobrou oddychovou zábavu na kterýkoli obyčejný i neobyčejný podvečer. (12.08.2011)

Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. (16.07.2009)

Není to nejlepší komedie Jeana Giraulta a není to ani nejlepší francouzská komedie. Ovšem Stepující stonožka opět dokázala, že Francouzům válečné komedie prostě jdou. Na Sedmou rotu tenhle film nemá ani v nejmenším, ale já jsem se u něj prostě báječně bavil. Je tu osvědčené schéma útěku, záměn, prekérních situací a sympatických herců. A právě díky nim jsem si říkal, že kdyby tam hráli Les Charlots, bylo by to mnohem lepší... Ale Galabru opět nezklamal. Opravdu geniálních vtipů tu sice bylo jen pár ( postel ) ovšem ani tak se opravdu nebudete nudit. Pobavil jsem se opravdu moc příjemně a rozhodně se někdy podívám znovu. Jen to mohlo být lepší, takhle 75%. Ale doporučuji, nebudete zklamáni - tedy pokud obdivujete francouzský humor. (18.03.2012)