Klec bláznů

Na tento film ma namotala scenáristická účasť Vebera. Jeho filmy doslova žerem a sú výbornou oddychovkou po blbom dni. Klec bláznů je vlastne transvesti show, kde sa kopa homošov prezentuje svojím umením. Ale vôbec to neuráža človeka a dokonca s nimi sympatizuje. Show alebo lepšie povedané kabaret prevádzkuje pán Bardi, ktorý zhodou okolností raz v živote podľahol žene a má s ňou syna. Vychová ho spolu so svojím priateľom Albym. Práve tu sa začínajú ich starosti a humorné situácie. Synáčik sa totiž chce ženiť a jeho vyvolená má za fotra silného moralistu a navyše člena politickej scény. Samozrejme takéhoto zaťa by asi ťažko prijal. Preto vznikajú humorné situácie, kde sa homosexuáli snažia prejavovať ako hetero. Je pozoruhodné, že v 70. rokoch vznikol takýto film. V niektorých krajinách asi všade okrem Francúzska by to možné nebolo. Túto odvahu treba oceniť, ale žiaľ film ma až tak nedokázal rozosmiať ako zvyšné filmy s podtlačou Vebera. O hudbu sa postaral Ennio Morricone, takže tu si človek užije dosýta kvalitného zážitku z tohto elementu. (17.03.2015)

Mezi hvězdnými výkony Michela Serraulta je tento na druhém místě, hned za rolí ve filmu Svědek. Všichni zúčastnění maličko přehrávají, ale k téhle komedii se to nejen hodí, ono to sem jaksi patří. Klec bláznů je jedna z mála komedií, kde nejsou slabší pasáže, vždy se najde důvod alespoň k lehkému nadzvednutí byť jen jednoho koutku úst. (29.07.2011)

V některých filmech prochází konkrétní postavy určitým vývojem. Tohle je případ filmu, kde jsem tím "vývojem" procházel spíše já v roli diváka. Od pocitů drobného otrávení, přes rodící se záujem o vybranou dějovou linku až po značné zalíbení a pocitů velké spokojenosti z dobré zábavy. Samozřejmě to hodně souviselo i s vývojem děje filmu a zopakovalo se to snad úplně stejně jako když jsem viděl před půlrokem americký remake Ptačí klec. Obě verze jsou totiž dějově téměř identické a sledovat travesty show mne nebavilo stejně jako některé polotrapné incidenty jednoho homosexuála s druhým transvetitou. Naštěstí těch travesty oproti novější verzi bylo zde výrazně méně a drobné plus vyniklo o něco zajímavějším ztvárněním linky s poslancem a jeho dcerou zamilovanou do kluka ze sexuálně atypické "rodiny". Nedokázal jsem si představit, že mne někdo v roli přísného patriarchy může bavit víc než Gene Hackman, ale připadalo mi, že Michel Galabru tady vnáší do dění mnohem víc dramatu. Samozřejmě mu v tom hodně pomáhá temná stylizace scény poslancova bytu, která dává více vyniknout i tísnivým pocitům dcery v tomhle obklopení (a teprve okolité příhody jako např. lezení po žebříku před novináři dodávají tomu punc komičnosti), což tvoří nakonec působivý kontrast k paralelnímu (spočátku prvoplánově bláznivému) ději z podniku La Cauge aux Folles. Od vzájemného shledání a osudové večeře pokračuje zábava v skvělém stylu, která opět zafungovala, ač už jsem klíčovou pointu předem znal. Konec dobrý, všechno dobré? Po menší úvaze se nakonec k čtyřem hvězdičkám pro dnes již klasickou komedii (na svou dobu určitě dost odvážnou) přikláním. 70% (21.04.2020)

Na svou dobu jistě velmi odvážný, navíc....skvěle zahraný film o dvou stárnoucích homosexuálech, kterým zkomplikuje život jedna připravovaná svatba. Nemohu se ale ubránit srovnání s americkým remakem z roku 1996. Kdyby američani nenatočili "Ptačí klec", tak by pro mě byla "Klec bláznů" nejlepší komedií na dané téma. Ale "Ptačí klec" je na světě a je prostě lepší. (08.02.2008)

Klec bláznů pravděpodobně nebude patřit mezi filmy, které bych musela vidět vícekrát, ale finální dojem je dobrý a nasmála jsem se. Je pravdou, že zobrazení homosexuální dvojice, kterou skvěle zahráli pánové Tognazzi a Serrault, je na můj vkus až moc teatrální (myslím hlavně roli Renata). Ale na druhé straně tleskám faktu, že byl tenhle film natočený už v roce 1978. "To tvoje kafe je odporný. Všichni Francouzi dělají místo kafe břečku". "Už mi nadávali do negrů, posmívali se mi, že jsem buzna, ale nikdy, že jsem Francouz". (13.12.2013)