Papírová města

■ Na film jsem se vydal z domova co možná nejpozději, abych zbytečně nečekal v předsálí jak trubka. Už když jsem se blížil k budově kina, tak při pohledu na náctileté slečny, jsem pojal podezření, že tento film asi nebude úplně moje krevní skupina a ani sklenka nealkoholického nápoje. Ale což, už jsem se rozhodl, že na to půjdu, a tak prostě půjdu... ■ Za dvě minuty má začít projekce filmu, jak jsem zjistil při pohledu na svou Lumii, a tak přidávám do kroku a procházím hlavním vchodem a rovnou k pokladně, kde sedí mladá slečna. Ještě se porozhlédnu, uf, to je babinec, ale což, vstupenku jsem si již zakoupil; tak, jak mám ve zvyku, do poslední řady. Jdu ke vchodu do sálu, kde již stojí s úsměvem na tváři slečna, která odtrhává kontrolní útržek. Po výměně pozdravů a dalšího úsměvu jsem se již konečně jal jíti do sálu samotného. Osamělým vpřed krokem vydávám se na toto malé dobrodružství. ■ Přicházím ke schůdkům a zjišťuji, že na první pohled jsem tu jediný muž (na konci jsem však zjistil, že tam byl i jeden mladík, ale stoprocentně si tím jist nejsem.) a zběžným odhadem je tu v sále věkový průměr 15 let. Co naplat, když už jsem si to vymyslel, tak to i udělám, děj se co děj. Pomalu vyšlápnu schody až k poslední řadě, abych za zády slyšel chichotání a promýšlím, jak se dostat co nejefektivněji ke svému zaplacenému sedadlu a nedošel nijaké úhony. ■ Se slovy: "Dovolíte, prosím." jsem se došoural až ke svému sedadlu číslo 20, pomalu se do něj sesunul a jal se vypnout zvuk na svém telefonu. Pomalu jsem spočítal malé skupinky a zpozoroval, že u vchodu do sálu je další malá skupinka slečen, které se právě chystají ke schodišti a bylo na nich vidět, že si zřejmě promýšlejí, kam si maj sednout. Nakonec přišli ještě 2 hodně mladé slečny a ty si sedly přímo přede mě. Takže suma sumárum: 31 lidí. ■ Zhasnou světla, slečna uvaděčka zatáhne černý závěs a začínají trailery. Docházím k závěru, že jsem v sále opravdu jediný muž, ale v tu chvíli bych za to ruku do ohně nedal, neboť dnes u omladiny na první pohled rozlišit k jakému živočišnému druhu patří, zda k mužům či ženám, je leckdy velmi, velmi těžké. ■ Po 3 trailerech a reklamách následují další trailery, které počítat již není v mých silách a měl jsem skutečně 106 chutí vstát a odejít, protože tohle už je na mě prostě dost. Nakonec jsem to protrpěl až k důležitému upozornění, kde jsem se dozvěděl, že filmové pirátství je zločin a tyto nezbedníky v sále nemáme tolerovat. Bílý text na černém pozadí byl zobrazen cca 45 sekund a byl od počátku až do konce doprovázen slabým vrstveným chichotáním a přibližně v polovině i dvěma slečnami, které se regulérně a de facto nahlas tomuto smály. ■ ■ ■ Nyní již konečně přichází ten vytoužený okamžik a začíná film Paper Towns. Slečna uvaděčka usedne na krajní sedadlo někde v prvních 5 řadách. ■ Děj začíná vyprávěním hlavního hrdiny Quentina, který nám popisuje svůj nudný dosavadní život v nudném americkém městečku. Zatím mě film ničím neupoutal a měl jsem obavy že ani neupoutá a cca prvních 15 minut jsem nabyl přesvědčení, že pro tento film nejsem cílová divácká skupina. Na první pohled jsem v sále s největší pravděpodobností vypadal jako pedofil vyhlížející si svou budoucí oběť. Když jsem se porozhlédl po hloučcích před sebou, tak některé slečny a dívky byly mladší i o 20 let. Cítil jsem se podobně, jako když jsem před x lety po mnoha letech byl po ukecání na koncertě Jaksi Taksi a přede mnou, za mnou, nalevo od mě, napravo ode mě, všude náctiletá děvčata. Tu holky z gymplu, tu z pajďáku a támhle kámoš, co je ještě o 15 let starší nežli já... ■ Z těch tří kamarádů mi byl sympatický pouze hlavní hrdina, jinak z ostatních kluků vůbec nikdo. Z počátku se mi neustále vybavoval film American Pie, který u nás běžel pod vnadivým názvem: "Prci, prci, prcičky". ■ Mystérium okolo postavy Margo, které jsem si myslel, že bude nosnou linkou celého příběhu a kvůli kterému jsem na tento film také do kina šel, bylo bohužel na můj vkus málo mysteriózní a navíc, jak samotná postava Margo, tak i její představitelka Cara DELEVINGNE mi byly obě nesympatické a jaksi jsem nechápal, co na ní ostatní vidí... ■ Když Quentina najednou v noci navštíví Margo, tak konečně děj dostává nějakou šťávu a u pár scén mi byl i vykouzlen úsměv na rtech, ale žádná pro mne nebyla natolik zábavná či vtipná, abych se i opravdu zasmál. Quentin je zde vyobrazen jako takový víceméně více než méně ňouma, který, jak je již od samého počátku více než jasné, je zamilován do Margo, ale ne a ne s tím něco udělat či něco skutečně změnit. Má takový tuctový plán, že půjde na vysokou, pak si najde slušné zaměstnání, potká konečně ženu, která jej bude milovat, usadí se ve slušném domě a založí rodinu, tečka. Prostě nuda. Teprve toho osudného večera s Margo, kdy spolu prožijí 9 dobrodružství, Quentin dojde k rozhodnutí, že od zítřka se vše změní... Ono se opravdu vše změní, ale bohužel úplně jinak, než si Q myslel... ■ Po několika dnech počíná pátračka a Q zprvu sám a posléze i se svými kamarády hledá stopy, které po sobě Margo zanechala a právě tady mě film začal bavit, nesl se spíše v komediálním duchu, ale to nebylo vůbec na škodu. Když Q společně s Benem a Radarem vstupují do staré opuštěné budovy daleko za městem, kde dříve byl obchod s turistickým zbožím a suvenýry, tak film začíná dostávat grády. Pak když se k nim přidává i Lacey, hraje ji Halston SAGE(ová), mimochodem jediná ženská postava, která mi byla sympatická, tak se děj filmu obrací jiným směrem a osazenstvo se rozhoduje, že se vydá do "Papírového města". Posléze se k nim ještě přidá Angela - Radarovo děvče, a vydáváme se na Road Movie do oblasti New York / Seattle. ■ Tvůrci si neodpustili několik scén typických z filmů pro mládež: např. házení šavle na večírku nebo čůrání do plechovky, respektive plechovek při cestě autem. Když naši cestovatelé narychlo zastaví u benzinky, tak každý má svůj jasně definovaný úkol a mají pouze 6 minut, aby vše na pumpě stihli a poté, co jeden z nich zatroubí v autě, mají 10 sekund na to, aby doběhli do auta a rychle naskočili a pokračovali ve svém dobrodružství. Zde se musím na chviličku zastavit. Když naši výletníci doběhli k pokladně, kde stál za kasou mladý pumpař, třetina divaček v kině se vytřeštila a druhá třetina rozněžnila, z tohoto jsem dedukoval, že je na plátně zřejmě nějaká serebrita pro teenagery, ale nijak jsem tomu nevěnoval pozornost, jen z mé levé strany jsem polohlasem zaslechl něco v tom smyslu, že tomu dotyčná nemůže uvěřit, že se zde ON objevil... ■ Docela jsem se bavil, pár scén mě i pobavilo, ale ruku na srdce, nebyla tam žádná, která by mě donutila se opravdu a nahlas zasmát, přesně tak, jak se ozývalo mnohokráte z různých koutů kinosálu během celého promítání. Chvílemi jsem se nudil a sám sebe přistihl, jak pohledem bloumám mimo plátno. ■ Jestliže jsem u filmu Terminator: Genisys, na kterém jsem nedávno byl, prvních cca 5-8 minut byl rušen diváky, když neustále šustili sáčky a otevírali nápoje a něco chroupali, tak u tohoto filmu jsem byl rušen diváky, respektive divačkami v průběhu celého filmu. Bylo to ovšem tím, že u TG jsem se zabral natolik do děje, že mě až do konce nikdo rušit nemohl, zde tomu tak jednoduše nebylo, poněvadž film měl dost slabých a hluchých míst, kdy jsem si chctě nechtě všímal toho, jak tu jedna na telefonu sleduje stav na facebooku, tu jedna čučí kolik už je hodin, tu jedna otevírá sáček s brambůrky, tu druhá pije tmavý sycený slazený nealkoholický nápoj nejmenované značky, tu další dojídá druhou oplatku a nabízí další kamarádce sedící vedle ní... V jedné chvíli, trvající cca 1,5 min jsem slyšel rozbalování a chroupání bez přestání v pravidelném rytmu nalevo od sebe, vpředu před sebou, napravo před sebou; a říkám si, zda mi to ještě stále stojí za to, abych chodil do kina... Později, mnohem později, večer, jsem si uvědomil, že spadám asi už do té kategorie "stará škola", protože já chodím do kina na film a ne na svačinu, bohužel jsem již dnes v menšině, protože z toho, co jsem vypozoroval, tak ten takzvaný americký způsob, kdy si na klín dám škatuli s popkornem, přichlemtávám limonádu a zazdím to čokoládou, je realitou dneška... ■ Když se naši výletníci již blížili k "Papírovému městu", tak slečna uvaděčka odběhla ze sálu a již se na projekci nevrátila. [SPOILER] Když Q v "Papírovém městě", které má mít nově 1 obyvatele, Margo nenašel, byl to druhý smutný moment ve filmu, první byl, když spolu Quentin a Margo ještě jako děti našli na ulici u stromu mrtvého muže, hned z počátku filmu a třetí a pro mnohé romantiky nejsmutnější chvíle přijde, když Q náhle ve vedlejším městečku, v tom opravdovém, zahlédne Margo, jak jde po ulici před budovou, ve které právě Q stojí a kupuje si jízdenku na autobus. [/SPOILER] ■ Jedna myšlenka mi ke konci filmu vyvstala v mysli, je to sice otřepaná fráze a klišé, ale přesně to jsem si z tohoto filmu odnesl: "I cesta může být cíl." ■ Po maturitním plese, který proběhl tak trochu jinak, než si všichni přáli, si uvědomíš, že doba, kdy Tě na střední škole spousta věcí štvala, byla vlastně dobou de facto pohodovou, protožes nemusel do hloubky přemýšlet o tom, co přinese budoucnost, mohl sis s kamarády a přáteli zadovádět a provádět různé skopičiny a nedomýšlet jejich důsledky... ■ Co napsat na závěr? Film jsem se snažil vnímat a posléze hodnotit především pozitivně, jinak by můj verdikt zněl jinak. Tak tedy: mohlo to být horší, ale mohlo to být i lepší. ■ ■ ■ ⁞ [77/100]. ■ ‖ [88/100]. ■ ↨ [69/100]. ■ ― Nat WOLFF [79/100] ● Cara DELEVINGNE [50/100] ● Austin ABRAMS [69/100] ● Halston SAGE [77/100]. ■ ♫ [69/100]. ■ ∩ ● American Pie (1999) ● Virgin Suicides (1999) ● Bare Bea (2004) ● Saekjeuk shigong (Sex Is Zero) (2002) ● Samotáři (2000) ● Terminator: Genisys (2015). ■ № 1x. ■ ● 1)) {Čtvrtek, 23-VII-2015; 19:24; Kino KOSMOS Most, sál MAXI; řada: 17 (poslední), sedadlo: 20; 31 + 1 lidí v sále.}; [66/100]; PůvZn_CZtit. ● N)) {Čtvrtek, 23-VII-2015; 19:24; Kino KOSMOS Most, sál MAXI; řada: 17 (poslední), sedadlo: 20; 31 + 1 lidí v sále.}; [66/100]; PůvZn_CZtit. ■ ↘ Vxxx ● Borrtex ● readan. ■ » [66/100] « ■ * EDIT: [28-VII-2015] Přidán odkaz. (24.07.2015) (méně) (více)