Zkáza krásou

Třeštíková natočila dokument tak, že se setkala s již opuštěnou a zahořklou Bárovou, zapla kameru a nechala ji mluvit. Je jasné, že se tedy dočkáme pouze jejího vyprávění, přičemž je vidět, že o něčem chtěla mluvit, o něčem ne a dokument se natáčel podle jejich podmínek. Různé divákovy případné otázky zůstanou nezodpovězeny, dokument nejde moc do hloubky a zuby nehty se vybírá kontroverzi. Přesto ten pohled na zlomenou opuštěnou stařenu kterou kdysi miloval celý svět nemůže nevzbudit jisté dojetí a určitě je její vyprávění v něčem přínosné a místy jsem byl do něho velmi ponořený. Mohla si za všechno sama, ale utrpěla toho moc. Ovšem mnohem víc je mi líto její sestry Zorky, která byla podle mě o dost hezčí a hlavně byla pokorná. Bárová bohužel nebyla pokorná zřejmě nikdy... (24.06.2019)

Lída Baarová má možná jeden z nejzajímavějších slepenců životních osudů, slávy, úpadku, ale dokument Heleny Třeštíkové vaří z vody. Filmaři nemají dostatek materiálu, aby film povýšila nad rámec televizní rychlo vizitky či obohatila ho nějakým zajímavým dokumentárním twistem (rámec, žánr, konfrontace...). Takhle zůstává půlhodinové okouzlení faktem, že tato stařena úplně zamotala hlavu nejvyšším pohlavárům Třetí říše, ale pak už jenom divákova fascinace kolik cigaret dokázala během rozhovorů vykouřit. 50 % (19.02.2016)

Helena Třeštíková dala Lídě Baarové devadesát minut čistého času, aby promluvila o svém životě. No a Lída mluvila a mluvila, hodně kouřila a trochu pila becherovku z lahve a hodně brečela. Ty slzy... ty mi přišly tak neupřímné, až se mi z toho chtělo brečet. Zarazil mě i byt, kde Baarová bydlí: jak má na stolku svoji fotku z mládí. Lída Baarová zůstala héérečkou až do smrti a tato její zpověď je jen další ukázkou jejího hereckého umění. Dokumentu chybí jakýkoli kritický přístup k životu Baarové a já si myslím, že to tady prostě mělo být. Časová osa je totiž sakra málo, když někoho necháte mluvit o svém životě (s Goebbelsem/bez Goebbelse). (03.02.2016)

Marně si kladu otázku, komu je Zkáza krásou určena. Pokud má divák osvojen fenomén Baarová, trpí. Pokud nemá, stává se z něj nechápavá smějící se bestie. Faktografická nepřesnost je u Třeštíkové zarážející (Wanka nebo Kopecký, Lamač nebo Slavínský, to je jejímu týmu zjevně jedno). Nevyváženost oznamovaných faktů je extrémní (ženatý nebyl jen Goebbels, ale i Fröhlich). Chybí reflexe kariéry Baarové před mezinárodním úspěchem, její fungování po boku jiných domácích hvězd (když je zobrazen Nový, kde je Haas?). Bylo nutné v kontextu Baarové použivat soukromý archiv Evy Braunové? Důležité mezníky se smetávají pod koberec (tragédie její rodiny vyznívá jako fraška), její kariéra ve Španělsku není zmíněná vůbec a tak bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Pokud Zkáza krásou, kde je sledována proměna herečky v Praze a Berlíně? Kde je odlišný způsob práce v Rakousku, Itálii a Španělsku, před válkou a po? Jsem vyčerpaná, protože toto skutečně není výsledek práce, na kterou mohlo a mělo být vyhrazeno dobrých dvacet let. (07.01.2016)

Filmy priemerné až podpriemerné, ale herečka to bola veru že lepšia než 99% dnešných. Ale čo z toho, keď aj na sklonku s nostalgiou a vlastne takmer so slzami v očiach spomína, ako bola obdivovaná Hitlerom (aj keď ho obozretne niekedy nazve aj bláznom) a krivonohým Goebbelsom? Autoreflexia asi žiadna, len spomienka na pocity šťastia, že sa jej za tretej ríše vodilo dobre. Hold herečka, tam ťažko hľadať inteligenciu. Ono to inak vlastne ani nie je dokument. O filmovej kariére málo, o živote Baarovej ešte menej. Len je spomienky, útržky, chýba tomu celistvosť. (21.03.2020)