Zkáza krásou

Rok 2016 je na české filmové scéně bezesporu ve znamení Lídy Baarové, prvorepublikové herečky, jejíž kontroverzní život si přímo říká o to, aby byl převyprávěn na velkém plátně. Zatímco Renčův opulentní snímek se snaží světovým způsobem a s velkým rozpočtem podat lesk a bídu života této divy, tak Třeštíková se zaměřuje intimním pohledem na Baarovou jako na osobu, která si zažila své dobré i zlé časy a zobrazuje vlastní verzi pohledu na život překrásné herečky, které kdysi ležel u nohou ledasjaký muž. Diváci mají možnost vidět téměř vše od úplných počátků, přes hvězdný vzestup a strmý pád, až ke staré Baarové, která s cigaretou a vínem v ruce vzpomíná na Hitlera, Goebbelse, svojí rodinu, kolegy z práce atd. Zkrátka kvalitně natočený dokument o osudu ženy, která byla jak milována tak nenáviděna aneb Milujeme to, co ztrácíme. (08.02.2016)

V tomhle snímku nenajdete pravdu, stejně jako ji nenajdete v hraném zpracování jejího života. Jsou zde fakta, která jsou podána dobovými záběry, ale jsou to především Lídina slova, která jsou zde prezentována jí samotnou. Dá se věřit herečce? I tohle je něco, co vás napadne. Ale přesto z konce necítíte, že by byla spokojená se svým představením, to smíření je až bolestné. (07.07.2017)

Je to zvláštní, sice je to dokument jedné mluvící hlavy, ale Baarová na sebe prozrazuje určitě mnohem více, než by chtěla. Nedokáže usměrnit své nabubřelé ego, a tak se v pravidelných intervalech chválí, jak byla krásná, talentovaná, jazykově nadaná a skvěle hrála. Sama pro sebe si už za ta léta vytvořila historku, které nepochybně věří, historku o tom, že nevnímala, co její milenec Goebbles říká. Ona jí věří natolik, že není nutné, aby jí věřil ještě kdokoliv jiný. Baarová na sebe také prozradila, že se jako správná kariérista neváhala kdykoliv vyspat s kýmkoliv. Zajímavé, pokaždé tomu říká láska. Musím však také konstatovat, že je velice překvapivé, jak si Baarová tolik let mimo české prostředí udržela naprosto perfektní češtinu, kterou až na jedno jediné drobné škobrtnutí u sněhu, který byl „šmucik," ovládá lépe než většina současných českých herců a hereček. Třeštíkové se podařil dokonalý portrét ženy, který byla dříve veselá v rozkroku a na sklonku života smutná po celém těle. (27.06.2019)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)

Rozhodně se nechystám hodnotit samotnou Lídu Baarovou, ale napíšu pár slov k dokumentu "Zkáza krásou".. O Lídě Baarové jsem četla několik biografií, takže jsem se v podstatě nic nového nedozvěděla.. Naopak některé události byly vypuštěny a některých se ve svém vyprávění dotkla pouze na povrchu.. K dokumentu mne dovedl nedávný film "Lída Baarová", protože byl do kin vpuštěn ve stejném roce.. Nechci srovnávat smyšlenou mainstreamovou pohádku a vyprávění pamětníka, ale v podstatě se svou dějovou linií příliš nelišily.. Jakoby oba snímky jely podle stejné šablony.. Asi by mne zajímalo více dětství nebo naopak pozdější životní události, které jsou jen decentně naťuknuté.. Mimo tisíckrát omletý jednostranný příběh by mne zajímal i pohled ostatních pamětníků, korespondence nebo přímá konfrontace s fakty.. (29.12.2016)