La La Land

Po delší době jsem si mohl opět připomenout, že více než kterýkoli jiný filmový žánr (snad jen s čestnou výjimkou přírodopisného filmu) pojednává muzikál o životě. A teď nemám na mysli "o životě" v tom banálním a lehce vyprázdněném smyslu, jakým se stalo poněkud nešťastným zvykem tohoto sousloví v běžné komunikaci používat - tedy jako o jakémsi souhrnu obecných životních/existenciálních pravd, ale o životě v tom nejzákladnějším (biologickém, poetickém i filosofickém) smyslu slova - o životě jako síle, energii, proudění, jako jiskře a plamenu, jako omamném karnevalu forem a především jako niternosti a cítění, protože právě tak se nám život - v celé své mohutnosti, zázračnosti a nádheře - dává plně zakusit, právě tak se nám odhaluje, ZJEVuje v našem vlastním každodenním žití i v žití všech ostatních živoucích bytostí, s nimiž sdílíme tuto planetu. A za to tvůrcům posílám nehynoucí dík! (06.01.2017)

"Ať si do mě život buší, on se unaví. Pak mu zas ukážu." Já jsem tedy brilantní zpěvák, kterej dokáže svým patrně tenorem vyděsit jakékoli množství demonstrantů a zahnat je na zoufalej útěk do uranovýho dolu. Proto si dovolím hodnotit pěvecký výkony hollywoodských kolegů a musím uznat, že se se mnou nemohou měřit, protože ti by svým kuňkáním nezahnali ani veverku do lesa. Nicméně se to o něco lépe poslouchá a i když jsem se v průběhu filmu cítil býti tradičně obalamucen oscarovým pozlátkem, tak musím uznat, že Mia na konkurzech, Sebastian v popovým balení a závěrečnej kýčovitě pestrobarevnej alternativní konec mě hodně pobavili. (30.10.2017)

Příliš málo muzikál či naopak až příliš muzikál. Těžko říci. V první třetině jde ještě o regulérní muzikál, kde jedno skvěle zrežírované hudební číslo na jeden záběr střídá druhé. Jenže pak se zpěv vytrácí a zůstává zaláskovaný (a vizuálně kochavě nádherný) hold technicolorové éře Hollywoodu a klasickému jazzu. Sice stále v podobě hudebního/tanečního filmu, ale nikoli muzikálu v pravém smyslu. Nebo naopak je tu písní přespříliš a úvodní třetina se měla rovněž obejít bez nich jako většina zbylé stopáže. Rozhodně to však mělo být o patnáct či dvacet minut kratší. Trn z paty tomu ovšem vytrhává hořkosladké "vždycky budeme mít malovanou Paříž" finále. Tam bych tomu odpustil první poslední. (04.01.2017)

Můj letošní favorit Oscarů. Whiplash se mi líbil ale v La La Landu jde Chezelle ještě hlouběji, ač je to naprosto "jednoduché", tak je to složité. Opravdu povedená stylová/muzikálová romantika, příběh honu za sny, za osudem, láskou a o životních rozhodnutích. Gosling a Stone se ukázali v Crazy, Stupid Love a tady jsou ještě v lepší formě. [CSFD premiéra Kino Lucerna] (04.01.2017)

Asi nikdo nepochybuje o tom, že hlavní představitelé filmu na něm odvedli pořádný kus práce, ale to samotné ještě nezaručuje, že film bude dobrý. Tedy on je dobrý, ale ne výborný. Cítím z něj určitou robotickou snahu o lov ocenění. Zatímco Whiplash byla osobitá a undergroundová slast, která se stala velkolepou až prostřednictvím své prvotní skromnosti, La La Land dává své přednosti příliš na odiv. Tváří se jako spasitel žánru, předstírá, že přináší love story, která tady ještě nebyla, ale z mého pohledu jí chybí, ehm, srdce? Nepochybně se jedná o kvalitní počin, ale pro mě není víc, než docela fajn biják na jedno použití... 7/10 (29.01.2017)