Proti přírodě

Nešťastný život pod mikroskopem, nebo dokonalá intimní zpověď ženáče Martina, jak je libo. Týpek chce být úplně někým jiným, i když vlastně neví kým, a tak si sám vyrazí zabilancovat na víkend do hor. Podal to docela odzbrojujícím způsobem, takže to byla chvílema spíš prdel. Nejspíš ta, co je na plakátu :-) Ani nevím, jak to ohodnotit, je to tak tři a půl. (02.11.2015)

Existenciální drama o člověku jménem Martin, který se snaží vymanit z nekonečného koloběhu života a smrti. Klade si při tom všední otázky (co bude k obědu), přízemní otázky (sex) a také ty přesahující (jaký to má smysl). V klíčovém momentě však selhává a jeho snaha o jakoukoliv změnu se kvůli vlastní neschopnosti míjí účinkem. Vše podané v jasné formě a přirozeném (přírodním) prostředí. Skutečný Útěk do divočiny v norském provedení. (30.10.2017)

Po delší době jsem měl možnost vidět v kině skutečně epesní filmový portrét. Když se zamyslím nad podobnými náměty, nenacházím ve své hlavě mnoho shod. Uvolněná komedie Po čem ženy touží nebo smutný Věčný svit neposkvrněné mysli se ubíral myšlenkovými pochody, jenomže Ole Giæver šel ještě dál a natočil film o člověku hledající návod na svůj život. . To rovněž vysvětluje, že kromě režie si v celém filmu zahrál spolu se svou rodinou. Neustále se snaží mít lidský pohled na věc. Emoce při hledání sebe sama působí naprosto upřímně a mě to připomínalo nejběžnější situace ze života, jako bych se do Martinovi role převtělil já sám. Každému z nás rotují v hlavě tisíce myšlenek, bádáme nad tím jak by jsme mohli být lepší, jak ostatní by se měly chovat k nám, co by bylo kdyby nebylo, co bude když to či ono uděláme. Myšlenkové pochody doprovázejí veškeré naše počínání, někdy nám dokáží pořádně zamotat hlavu. Dostávají nás do nestandardních momentů, kdy můžeme zapomenout kým jsme a co představujeme. Výlet do přírody se může nabízet jako jedna z možností jak vytřídit negativní myšlenky, v podstatě o tom vypráví příběh. Jednoduché to hrdina rozhodně nemá a jeho citová rozpolcenost je přesně ztvárněna. S tím souvisí i intimita, která je zpracována v poněkud otevřenější formě. Kromě bezprostředních myšlenek filmové postavy Martina odhazuje svůj stud sám režisér, jenž se dobrovolně nechává točit při scénách, kde by jiní byli otočeni zády. Melancholická nálada je naštěstí skromnější než by se z popisu dalo čekat, pořád osciluje mezi komedií a dramatem. Není tedy důvod odejít z filmu se špatnou náladou. Dospělý a přesto přístupný, intimní a přitom odtažitý, snový, takový je film Proti přírodě, který si mě naprosto získal! Bez váhání * * * * * (18.02.2015)

Na toto som nebol nachystany a prislo mi zle. Nesympaticky narcisticky honic Ole behajuc po horach (priroda si ma stale ziska) zvasta o svojom blbom zivote a mne to absolutne neprislo zaujimave. Typek sa neboji odhalit, slovne ci fyzicky, mna ale nedostal. Konca som sa dockal viacmenej rychlo, a podakoval som za kratku stopaz. Doslo by aj na preklik , no bal som sa ze pridem o nieco zaujimave. Ale neprisiel. (22.12.2017)

Na takový "úklid v hlavě" je výšlap do přírody to nejlepší. Zde je navíc okořeněn krásnou norskou krajinou a Martinovými myšlenkami, které jsou upřímné a po většinu času i vtipné. Film má několik silných scén, kvalitně vybranou hudbu (ano, především Forever Young) a samozřejmě i kameru. Celkově možná nedosahuje kvalit podobných děl, ale zase je jak už jsem psal upřímný, evropský a malý... čímž nenarážím na několik naturálních scén, ale spíše na jeho rozpočet. 70% (11.12.2015)