Heroin

Starý statkár strieľa výborne a nielen do kačíc, ako predvedie hneď na začiatku filmu ešte pred titulkami. To je podstatou úspechu v boji s malou drogovou mafiou a tiež zakopať mŕtvoly poriadne hlboko. Na to všetko treba mať gule, nezľaknúť sa vlastných strát a pred políciou zohrane zatĺkať. Možno by sa dalo všetkým problémom jednoducho vyhnúť, ale to nie je v povahe neobmedzeného vládcu statku, ktorého neodmysliteľnými doplnkami sú brokovnica a zatvárací nožík. SPOILER: Zabíjanie a mrzačenie kráv terénnym autom bola asi najviac drastická scéna a netrvala krátko, aspoň mne sa to tak zdalo. K všetkému príkoriu nesedel iba slastný úsmev polonahej vnučky po znásilnení, nejaký hlbší režisérky zámer mi tu unikol. –––– Když vás to štve, jděte pryč. Tady jste manžel mé dcery, nic víc! (13.05.2014)

Otřesné minimalistické drama od tvůrců stejně působivé Kočky a Vdovy, zasazené opět do prostředí francouzského venkova. Auguste Maroilleuer vládne své farmě i rodině pevnou rukou, za jeho despotismem ale stojí pevné morální zásady. Pro Augusta jsou věci dobré nebo špatné a nic mezi tím. („Tady žijeme postaru.“) Je personifikací starých časů s jejich tradičními hodnotami i smyslem pro spravedlnost. Své protivníky likviduje se stoickým klidem člověka, který ví, že dělá správně. A oni se nezastaví před ničím, jak se ukáže v nejbrutálnější scéně celého filmu, totiž v masakru krav. Nejsem ochránce zvířat ani milovník skotu, ale při této scéně jsem trpěla. Po závěrečných titulcích zůstane silný dojem, potěšení ze skvělého herectví Mistra Gabina a pár scén, které se z paměti jen tak vymazat nepodaří. (28.03.2011)

Raskenové a Cimburové mohou žít i ve dvacátém století ve Francii. Příchylnost k půdě, oddanost rodině, síla, podložená vlastním příkladem, patriarchalismus, který ctí individualitu a současně i rodinnou soudržnost. To všechno, je-li přeneseno do severofrancouzských zelených plání a respektuje-li alespoň to nejnutnější z nové doby, tvoří sílu a soudržnost, podloženou intelektem, který nemá daleko k moudrosti, tvoří hodnotu svého druhu, jejíž sevřenost je i pro toho, kdo ji považuje za nepředstavitelnou, imponující. Jean Gabin, nezapomenutelná postava francuzské kinematografie hraného filmu, neméně slavná a úctyhodná jako předčasně zesnulý Gerard Philippe nebo stále žijící Alain Delon či Jean Paul Belmondo, je pro tuto roli zkameněliny, jež je až příliš živá, jako stvořen. Důslednost a úcta k tradici vlastně středověké, v níž cítíme hrdost téměř šlechtickou nebo svobodnickou, zachovávající vůči autoritě státu vztah, nejlépe charakterizovatelný Ježíšovým novozákonním výrokem "Co je božího, dejte bohu, co je císařovo, nechte císaři", přivedou ke kapitulaci nevelký gang, nezvyklý na takovéto odpovědi svých potenciálních obětí. Podobně dopadá stát, jehož síly jsou příliš slabé na osamělé genius loci odlehlého velkostatku na samotě. Je těžké na tuto tvrz konzervatismu hmotného i mravně hodnotového vůbec nějak reagovat. Přiznám se, že úcta k postavám jakoby tesaným z kamene, pro něž je vnější svět souborem obtěžujících vnějšnin, u mne přerůstá ve vysoké ocenění filmu, jehož řeč odpovídá obrazu, který podává. Tváří v tvář současnosti a jejím limitům jde o srovnání, které je vlastně pozitivní alternativou. Pozitivní v plném slova smyslu jako film, který ji zobrazuje. (19.10.2008)

Jeden z nejslabších filmů Granier-Deferra. Morální poselství filmu je jako obvykle velmi silné, ale s atmosférou si tentokrát pan režisér tolik nevyhrál. Zřejmě se spolehl na dokonalé Gabinovo herectví. Gabin je obvykle přesný, ale jeho spojení s panem režisérem rozhodně lépe fungovalo v Kočce. A sám Gabin byl určitě mnohem zajímavější sedlák ve filmu Případ Dominici. Granier-Deferre předvedl své dokonalé režijní nápady mnohem lépe v La Métamorphose des cloportes. A že umí udělat Atmosféru dokázal v Kleci. Bohužel Heroin nepatří k tomu nejlepšímu, co pan režisér natočil, to už je možná lepší i obyčejná detektivka s Noiretem Utonutí zakázáno. Ale i ten nejhorší film Pierre Granier-Deferra nemá problém nad mnohými ostatními snímky vyniknout. A Heroin rozhodně není nejhorší, toto místo bych si dovolila obsadit seriálem Le Gorille. (16.05.2011)

Nekompromisní přímočarý neowestern z Normandie o despotickém otci klanu, který řeší věci zásadně po svém a postaru. Nad rámec nadprůměrné žánrovky to táhne Gabinův mistrovsky minimalistický charismatický výkon a naopak to sráží otřesně nepasující hudba spolu s chybějící gradací závěrečné třetiny. Pokud tvůrci nechtěli hnát ústřední žánrový konflikt dále, tak se samo nabízelo přitlačit na pnutí a paranoiu v rodině. Taktoje to až příliš do ztracena. (10.02.2018)