Perfektní den

Patra různorodých lidí, kdesi na humanitární misi. Dvě krásky, jeden, co to má všechno totálně v paži a druhý, snad ani neví, co chce. Jeden, zdánlivě malý problém, postupně přerůstá téměř v neřešitelný rébus. A hlavně ukazuje, jak dokážou být někteří lidé hloupí a lhostejní, když mají řešit něco, co se jich až tak osobně netýká. A tak nastávají hodně absurdní situace s jednou studnou, jejíž voda není určitě vhodná k pití. Jak už název sám napovídá. Perfektní den..... (03.02.2016)

Musím přiznat, že takový film jsem ještě neviděl. Po půlce jsem si říkal, o co v něm vlastně jde, vždyť se zdá, že je totálně o ničem, ale když jsem se trochu víc zamyslel, uvědomil jsem si, že přece jen o něco jde a nemálo. A když se mohou točit filmy o jedné noci, jednom dni, jedné hodině v uzavřeném prostoru, kde se jen žvaní anebo nervydrásajícím způsobem bojuje o holý život, proč by nešlo natočit film o jednom dni dobrovolníků, lidí, kteří pomáhají tam, kde je potřeba. A když se sejde ještě taková silná mezinárodní herecká partička, zachvěje se srdce nejednoho filmového fanouška. Nicméně jako příznivce silných a bohatých scénařů milující zvraty a dějové kolotoče nemohu dát více než průměrné hodnocení. Aspoň ten konec byl hořkosladký, jako mám rád. (19.04.2017)

Svéráz mezinárodní humanitární pomoci aneb absurdní road-drama o každodenní rutině humanitárních pracovníků na Balkáně a jejich donquijotskému boji s úředně byrokratickým šimlem i zdravým rozumem ve filmu, který mistrně i funkčně balancuje na hraně vážné noty, upřímného lacině nevynuceného dojetí, "nastavování zrcadel" a černého cynického humoru, jakým se obrňují posádky sanitek. Snad jen to mohlo být o chlup či dva kratší; speciálně pak v pasáži s objížďkou. (17.05.2016)

Dobré je, že v dnešní době všech těch komiksů a akčích blockbusterů, se ještě někdo vrátí ke starému dobrému Balkánu devadesátých let, který je z filmařského hlediska zlatý důl. Nebude to umět točit každý, ale paleta možností a příběhů co a jak natočit je nepřeberná. Tentokrát neznámý režisér ze Španělska zvolil napůl cynickou road movie, napůl černou komedii a bohužel i když se jedná o herecky skvěle vybavený snímek a velmi dobře zahraný, víc se tu zaobíráme studnou s mrtvolou a pošťuchováním jednotlivých charakterů, než absurditou konfilktu a jeho vážností. Skvostná kamera Alexe Catalana na to sama nestačí. (04.09.2016)

"Člověk člověku vlkem, soused vražedným monstrem." Nelidská zvěrstva, etnické čistky, popravy zajatců, masové hroby. To vše v 90. letech v Evropě... Která od druhé světové války půl století žila v míru a naivním přesvědčení, že takové hrůzy se již nikdy nebudou opakovat. Občanská válka v Jugoslávii znovu otevřela brány pekla (stejně jako nyní Putin, očividně reinkarnace Hitlera). Un día perfecto však neukazuje PROČ, ale jen realitu všedního (zbytečného) humanitárního dne, s pár jako šrapnel ostrými střípky. Podminované krávy, na věky zaminované sousedské vztahy, chlapcův míč v garáži, kde někdo oběsil jeho rodiče, ale on o tom ještě neví. Benicio Del Toro už není zapálený revolucionář "Che", jen tichý pozorovatel zešílevších dějin, řešící už jen otázku kolik koňských sil (či sil úředních šimlů) má motor obrněného transportéru modrých přileb. Frustrace tváří v tvář místním lidem "To vy cizinci jste sem přinesli válku", s rukama od krve "Provaz potřebný k vyčištění studny neprodáme, potřebujeme ho na věšení." Balkán nikoli Kusturicův, mile svérázný, ale ten skutečný, náboženskou nesnášenlivostí prolezlý a v (místními lidmi schválně vhozenou mrtvolou) kontaminované studni utopený. (08.03.2023)